Kvalita české moderní architektury jde v posledních letech nahoru, a to i v bytové výstavbě. Má co nabídnout, ale chybí jí větší kontakt se zahraničím. V rozhovoru pro ČTK to řekl památkový expert z Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Zdeněk Lukeš, který na Pražském hradě pracuje od roku 1990. Podle něj je atmosféra na Hradě za prezidenta Petra Pavla přívětivější, než byla za jeho dvou předchůdců Václava Klause a Miloše Zemana. Rozvoj kultury je však ve srovnání s 90. lety minulého století složitější. Historik architektury a pedagog Zdeněk Lukeš v sobotu 2. března oslaví 70. narozeniny.
Podle Lukeše má česká moderní architektura co nabídnout. „A není toho málo. Ale pokud se chceme zařadit mezi země, kam se bude jezdit za architekturou, nejen za historickou, ale i tou moderní, tak je potřeba, aby světoví architekti běžně stavěli u nás. A stejně tak je důležité, a to se zatím moc nedaří, aby čeští nejlepší architekti dostávali příležitosti i v zahraničí,“ řekl.
Vývoj je viditelný i v bytové výstavbě, dodal. „Velké firmy, které to dřív trochu sekaly jako cvičky, se dnes snaží, aby architektura byla kvalitní. Samozřejmě ten průměr je kvalitativně nedostatečný, ale už se tam objevují i věci, které jsou dobré, lépe se pracuje s materiály a barvami,“ řekl Lukeš.
Lukeš také zmínil atmosféru na Pražském hradě, která je podle něj za Petra Pavla přívětivější než za jeho předchůdců Klause a Zemana. „Cítím i to, že vztah veřejnosti k tomu současnému prezidentovi je vstřícný. Nebude to mít jednoduché, ale lidé podle mě cítí, že se snaží být takovým svorníkem,“ řekl. Většina jeho kolegů podle něj vnímá zlepšení atmosféry na Hradě. Také se podle něj zlepšila komunikace s vedením Hradu. „Když nastoupil nový kancléř (Milan Vašina), tak se za námi stavil na památkové péči. I s prezidentem může člověk občas promluvit, můžu se s ním bavit naprosto přirozeně a necítím tam žádný blok jako v případě jeho dvou předchůdců. Trochu mi to evokuje tu Havlovu éru,“ řekl.
Kulturní rozvoj a dramaturgie Pražského hradu je však podle něj mnohem těžší než v 90. letech. „Tehdy jsme se snažili dělat zajímavé kulturní programy, především výstavy, koncerty a divadla. To se celkem dařilo, ale bylo to snazší než teď,“ řekl. Zmínil, že například ve výstavních prostorech neměl tehdy Pražský hrad takovou konkurenci v jiných galeriích. „Hlavně díky osobnosti Václava Havla sem jezdili umělci z celého světa, chtěli ho osobně poznat, udělat zde výstavu. Ty výstavy se nepojišťovaly, oni si považovali za čest, že zde můžou vystavovat,“ řekl. Dnes by Hrad za pojištění děl významných zahraničních umělců platil desítky milionů korun, což podle něj výrazně komplikuje rozvoj umění na Pražském hradě.
Lukeš věří, že se na Hrad vrátí například hudební festival Struny podzimu, který se musel za prezidenta Klause přesunout, nebo koncerty Pražského jara. Také by se podle něj mohla v budoucnu vrátit na Hrad galerie fotografií Leica, která se musela vystěhovat v roce 2004.
Lukeš byl také v komisi, která vybírala vítězný návrh pražského vlakového hlavního nádraží. V soutěži vyhrálo kodaňské studio Henning Larsen Architects, které využilo dřevěnou střešní konstrukci. Historik Lukeš řekl, že podle něj šlo o nejlepší návrh a ocenil zejména propojení se secesní historickou budovou. „Proto tam vystavují velké schodiště a obětují tu část haly, která má beze sporu své kvality, ale vítězný tým si ty kvality dobře uvědomuje a to nejpodstatnější tam ponechává,“ řekl. Dodal, že hlavní problém dnešní odbavovací haly je omezená kapacita vzhledem k chystanému rozvoji Železničního uzlu Praha.
Zdeněk Lukeš se narodil v Praze v roce 1954 ve výtvarnické rodině. Vystudoval architekturu na ČVUT a následně pracoval deset let v archivu architektury. Od roku 1990 pracoval na Pražském hradě, nejdřív v kulturní sekci, pak v památkovém odboru, kde pracuje dodnes. Publikoval několik desítek knih o architektuře a architektech, známé jsou i jeho publikace Psí vycházky, které se věnují vždy jiné části Prahy. Poslední publikace, Skrytá krása detailu II, vyšla v roce 2022.
