Změna rodného čísla u osob, které procházejí procesem změny pohlaví, podle lékařů komplikuje vykazování péče o ně zdravotním pojišťovnám. V tiskové zprávě o tom dnes informovala Psychiatrická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČSL JEP). Od října 2012 do konce předloňského roku komise ministerstva zdravotnictví posuzovala přes 1600 žádostí o operační změnu pohlaví. V loňském roce jich bylo 270.
Osoby, jejichž skutečný gender se neztotožňuje s tím, který jim byl určen při narození, mohou podstoupit tranzici. Proces je podle odborníků u každého individuální a může se lišit v tom, jak daleko chce daná osoba v tranzici postoupit. Pro dokončení úřední změny pohlaví je v ČR povinná kastrace, za což dlouhodobě sklízí kritiku mezinárodních lidskoprávních organizací.
„Samotná tranzice má několik fází. Při sociální tranzici daný člověk neužívá hormonální preparáty, ale vystupuje například pod genderově neutrálním jménem,“ popsala předsedkyně Sekce pro psychiatrickou sexuologii Psychiatrické společnosti ČLS JEP Petra Sejbalová. Ze zákona pak musí nejméně 12 měsíců podstupovat hormonální léčbu, než může podat žádost ke komisi ministerstva zdravotnictví posuzující operační přeměnu. „Dojde k odstranění vnitřních pohlavních orgánů a daný člověk si může zažádat o změnu rodného čísla,“ dodala.
V některých případech je podle ní ale třeba ještě další gynekologická operace, kterou lékař musí vykázat na nové, už mužské, rodné číslo. Někteří transmuži si podle Sejbalové nechávají část ženského pohlavního ústrojí, týkají se jich tak i ženské nemoci jako třeba rakovina děložního čípku.
„Tito lidé již mají přiděleno mužské rodné číslo, na něž ale není možné pojišťovnám vykazovat gynekologickou péči. Gynekolog tak nemůže takového člověka vyšetřit jinak než například jako samoplátce,“ uvedla Sejbalová.
Někteří transmuži, kteří neprošli celkovou operativní proměnou, mohou i otěhotnět. „Porod potom není možné pojišťovnám vykázat navzdory tomu, že je dotyčný řádně pojištěn,“ dodala. Podobně transženy podle ní potřebují preventivní vyšetření rakoviny prostaty, které naopak není možné vykázat na ženské rodné číslo.
Problematika se týká i osob, které jsou v částečné tranzici, případně cizinců, kteří v Česku žijí, tranzicí prošli v zahraničí, a přitom nemuseli podstoupit operační zákrok.
V tuzemsku a zemích východní Evropy převažují trojnásobně častěji ženy měnící se v muže, na Západě naopak. Z žádostí, které komise projednala, bylo přes 60 procent od biologických žen na transmuže. Ve Fakultní nemocnici Brno od loňského září funguje gynekologická ambulance pro transmuže, aby nemuseli docházet do běžných gynekologických ambulancí. V současné době ji využívá asi dvacítka klientů. „Po republice tak bude muset vzniknout více center, která se na tento typ péče specializují,“ dodala Sejbalová.
Ministerstvo spravedlnosti návrh právních změn, které by ukončily povinnou kastraci, v roce 2018 připravilo, proces skončil ale u projednávání připomínek. Změnit by se musel zákon o speciálních zdravotních službách, občanský zákoník a zákon o matrikách.
U těch, kteří tento zákrok odmítnou, pak doklady často neodpovídají jejich identitě a vzhledu, což jim komplikuje styk s úřady a další životní situace, například právě návštěvu lékaře. Spolek Trans*parent poukazuje na to, že nucená kastrace narušuje právo na tělesnou integritu či na ochranu soukromí a rodinného života. Je v rozporu s mezinárodními úmluvami, které ČR přijala. Zatímco nutnost operace odmítl Evropský soud pro lidská práva, český Ústavní soud podmínku sterilizace potvrdil.
