Co je to dezinformace a jak se proti ní dá bojovat? To řešili představitelé třech českých médií a politolog Alexander Tomský na konferenci nazvané Svoboda projevu a boj s dezinformacemi.
Definovat, co je to „dezinformace“, je podle šéfredaktora Lidových novin Veselina Vačkova těžké. Částečně proto, že je ve hře subjektivní vnímání reality každého člověka nebo vývoj lidského poznání, který ukazuje, že to, co bylo jednou považováno za nepravdivé nebo nemožné, se nakonec může ukázat jako pravdivé a možné.
Historický vznik pojmu „dezinformace“ je podle Vačkova možné vysledovat do období komunismu a vlády ruského diktátora Stalina, kdy se tyto přístupy využívaly k psychologickým operacím tajných služeb. V angličtině a tedy ve spojitosti s Velkou Británií tento pojem znamená „ovlivňování veřejného mínění psychologickými operacemi“.
Podle politologa Alexandera Tomského jsou dezinformace doménou zejména válečných konfliktů, kdy je obě strany využívají pro své vlastní účely vedení války. Jsou historicky zejména nástrojem tajných služeb.
Podle Pavla Štrunce z deníku Echo lze za dezinformaci označovat úmyslné šíření lži s určitým záměrem. „Lež je lepší termín než dezinformace,“ říká Štrunc.
Jaký je úkol médií?
Média podle řečníků nemají za úkol bojovat s dezinformacemi. Úkolem médií je informovat.
„Informování je jeden z hlavních nástrojů, jak neblahým věcem okolo dezinformací čelit,“ míní Vačkov. Pomocí kvalitního a pravdivého zpravodajství mohou být podle něho některé dezinformace přirozeně rozptylovány.
Pokud novinář objeví lež, může lháře „upozornit a konfrontovat“, říká Štrunc. „Novináři mají informovat a dívat se kriticky na všechny informace.“
„Nikdy jsem nevnímal, že je úkolem médií s někým nebo s něčím bojovat,“ říká místopředseda Rady České televize Pavel Matocha. „Úkolem médií je informovat.“
Prosazování ideologie pod rouškou boje proti dezinformacím
Politolog Tomský upozorňuje, že z historických zkušeností jsou snahy o cenzuru často poháněny nějakou ideologií. Dnes se podle Tomského takové ideologie v EU a v ČR vytvořily kolem genderu, covidu nebo války na Ukrajině.
S tím také souvisí společenské paradigma nebo narativ, co je považováno za „dezinformaci“ nebo za „nežádoucí názory“, a co má tedy být potlačováno.
V této souvislosti zmínil Matocha, že během nedávné pandemie se pod takovým tlakem ocitla témata jako původ nového koronaviru nebo účinky nových mRNA vakcín.
V těchto oblastech se udělovaly nálepky „dezinformátor“ pro ty, kteří tvrdili, že virus se jeví jako laboratorně upravený nebo že s velkou pravděpodobností unikl z čínského virologického institutu ve Wu-chanu. Později se ukázalo, že byl virus ve wuchanském institutu skutečně upravován a pravděpodobně z laboratoře unikl a rozšířil se do celého světa.
Jako zaručená informace se podle Matochy také šířilo prohlášení, že po vakcinaci novou mRNA vakcínou nebudou očkovaní přenášet virus a očkování bude postačovat jedno na dobu celého života. Dnes víme, že se tato prohlášení nezakládala na pravdě a nebyla pro ně faktická opodstatnění ani v době, kdy se tyto informace šířily.
