Sedím v iráckém nákupním středisku tváří v tvář jednomu z nejnechvalněji proslulých pašeráků lidí v Evropě. Jmenuje se Barzán Madžíd a pátrají po něm policejní síly v několika zemích včetně Británie, píše Sue Mitchellová na serveru BBC News.
Během našeho rozhovoru – tady i následující den v jeho kanceláři – říká, že neví, kolik migrantů převezl přes Lamanšský průliv. „Možná tisíc, možná deset tisíc. Nevím, nepočítal jsem to.“
Toto setkání je vyvrcholením toho, co se ještě před několika měsíci zdálo jako nesplnitelný úkol. Spolu s Robem Lawriem, bývalým vojákem, který pracuje s uprchlíky, jsme se vydali najít a vyslechnout muže známého jako Scorpion – škorpion. Ten se svým gangem několik let ovládal velkou část obchodu s pašeráky lidí – na člunech a nákladních autech – přes Lamanšský průliv.
Při pokusu přeplout Lamanšský průliv od roku 2018 zahynulo více než 70 migrantů. Minulý měsíc zemřelo pět lidí včetně sedmileté holčičky u francouzského pobřeží. Je to nebezpečná cesta, ale pro pašeráky může být velmi lukrativní. Za přepravu jedné osoby na lodi přes průliv si mohou účtovat 6000 liber (téměř 174.000 korun) – a vzhledem k tomu, že v roce 2023 se do Británie pokusilo dostat téměř 30.000 lidí, je potenciál pro zisk naprosto evidentní.
Náš zájem o Scorpiona začal u holčičky, kterou jsme potkali v jednom z táborů pro migranty poblíž Calais v severní Francii. Málem zemřela, když se snažila překonat Lamanšský průliv v nafukovacím člunu. Člun nebyl způsobilý k plavbě – byl levný, koupený z druhé ruky v Belgii – a 19 lidí na palubě nemělo záchranné vesty.
Kdo by takhle posílal lidi na moře?
Když policie v Británii zadrží nelegální migranty, vezme jim mobilní telefony a zkontroluje je. Od roku 2016 se v nich objevovalo stále stejné číslo. Často bylo uložené pod jménem „Scorpion“. Někdy pod obrázkem škorpiona.
Martin Clarke, vedoucí vyšetřovatel britské Národní agentury pro boj proti trestné činnosti (NCA), nám řekl, že policisté začali „Scorpiona“ spojovat s osobou kurdského Iráčana jménem Barzán Madžíd.
Sám Madžíd byl v roce 2006 jako dvacetiletý propašován do Anglie na korbě nákladního automobilu. Přestože mu o rok později bylo zamítnuto povolení k pobytu, zůstal v Británii ještě několik let; část z nich strávil ve vězení za trestné činy spojené se střelnými zbraněmi a drogami.
Nakonec byl v roce 2015 deportován do Iráku. Krátce poté se předpokládá, že Madžíd „zdědil“ obchod s pašováním lidí po svém starším bratrovi, který si odpykával trest odnětí svobody v Belgii. A začal být známý jako Scorpion.
Předpokládá se, že měl v letech 2016 až 2021 Scorpionův gang pod kontrolou velkou část obchodu s lidmi mezi Evropou a Británií. Díky dvouleté mezinárodní policejní operaci se podařilo dopadnout a odsoudit 26 členů gangu u soudů v Británii, Francii a Belgii. Sám Scorpion se však zatčení vyhnul a podařilo se mu utéct.
Belgický soud ho soudil v nepřítomnosti za 121 případů pašování lidí. V říjnu 2022 byl odsouzen k deseti letům vězení a pokutě ve výši 968.000 eur (24,13 milionu korun).
Od té doby nebylo známo, kde se Scorpion nachází. Tuto záhadu jsme chtěli rozluštit. Robův kontakt nás seznámil s jedním Íráncem, který tvrdil, že se Scorpionem jednal, když se snažil dostat přes Lamanšský průliv. Scorpion mu řekl, že sídlí v Turecku, odkud koordinuje své obchody na dálku. V Belgii jsme vypátrali Madžídova staršího bratra, který je nyní na svobodě. Také on řekl, že se Scorpion pravděpodobně nachází v Turecku.
Pro většinu migrantů mířících do Británie je Turecko důležitou přestupní stanicí. Díky tamním imigračním zákonům je poměrně snadné získat vízum pro vstup do země z Afriky, Asie a Blízkého východu.
Tip nás zavedl do istanbulské kavárny, kterou navštěvují pašeráci lidí. Nedávno tam byl spatřen Barzán Madžíd. Naše počáteční pátrání ale nedopadlo dobře. Požádali jsme vedoucího, zda by nám o pašování lidí mohl něco říct – a celá kavárna ztichla.
Krátce nato kolem našeho stolu prošel nějaký muž a rozepnul si zip na bundě, aby nám ukázal, že má zbraň. To byla připomínka, že máme co do činění s nebezpečnými lidmi. Naše další zastávka přinesla slibnější výsledek. Dozvěděli jsme se, že Madžíd nedávno uložil 200.000 eur ve směnárně o několik ulic dál. Nechali jsme tam své číslo a během následující noci Robovi zazvonil telefon. Číslo bylo skryté – volající tvrdil, že je Barzán Madžíd.
Bylo to pozdě v noci a tak nečekané, že nebyl čas nahrát začátek rozhovoru. Podle Roba mužský hlas řekl: „Slyšel jsem, že mě hledáte.“ A já na to: „Kdo jste? Scorpion?“ A on: „Ha, chcete mi tak říkat? V pohodě.“
Nebylo možné potvrdit, jestli volá skutečně Barzán Madžíd, ale podrobnosti, které nám řekl, odpovídaly tomu, co jsme věděli. Uvedl, že žil v Nottinghamu do roku 2015, kdy byl deportován. Ale popřel, že by byl zapojený do pašování lidí. „To není pravda!“ protestoval. „To tvrdí jenom média!“
Spojení vypadávalo, a přestože jsme se to opatrně snažili zjistit, nenaznačil nám, kde se nyní nachází. Neměli jsme tušení, kdy nebo jestli zavolá znovu. Mezitím místní kontakt Robovi sdělil, že je teď Scorpion zapojený do pašování migrantů z Turecka do Řecka a Itálie.
To, co jsme slyšeli, bylo znepokojivé. Až stovka mužů, žen a dětí byla vtěsnána na jachty, které byly navržené k přepravě zhruba 12 lidí. Tyto jachty často řídili pašeráci, kteří neměli nejmenší zkušenosti s plavbou, a přesto se vydávali na nebezpečnou cestu mezi shluky malých ostrůvků, aby se vyhnuli pobřežním hlídkám.
Dalo se na tom vydělat hodně peněz. Za místo na jedné z těchto lodí prý cestující platili kolem 10.000 eur za osobu. Předpokládá se, že za posledních deset let se přes východní Středomoří pokusilo dostat do Evropy více než 720.000 lidí – téměř 2500 z nich zemřelo, většinou utonutím.
Julia Schafermeyerová z charitativní organizace SOS Méditerranée říká, že převaděči vystavují přepravované osoby velkému nebezpečí: „Myslím, že jim je úplně jedno, jestli ti lidé žijí, nebo zemřou.“
Zhruba v této době jsme měli možnost položit tuto otázku přímo Scorpionovi. Zničehonic nám znovu zavolal. Opět popřel, že by byl pašerák. Zdálo se však, že jeho definice tohoto slova znamená spíše někoho, kdo fyzicky plní úkol, než někoho, kdo tahá za nitky.
„Musíte tam být,“ řekl nám a dodal: „Ani teď tam nejsem.“ Podle svých slov se jen staral „o finanční záležitosti“. Zároveň se nezdálo, že by projevoval nějaký soucit s utopenými migranty. „Bůh si zaznamenává, kdy zemřete, ale někdy je to vaše vina,“ řekl. „Bůh nikdy nikomu neříká: ‚Nastupte na tu loď‘,“ dodal.
Naší další zastávkou bylo letovisko Marmaris, kde podle turecké policie Scorpion vlastnil vilu. Ptali jsme se a ozvala se nám žena, která nám řekla, že se s ním přátelí. Věděla, že Madžíd je zapojen do pašování lidí, a říkala, že ačkoli mu to způsobuje stres, starosti mu dělají peníze, ne osud migrantů.
„Nezáleží mu na nich – to je opravdu smutné, že?“ řekla. „Je to něco, na co vzpomínám a cítím určitý stud, protože… jsem slyšela věci a věděla jsem, že nejsou dobré.“ Dodala, že ho v poslední době v jeho vile v Marmarisu neviděla a někdo jí řekl, že by mohl být v Iráku.
To potvrdil i další kontakt, který uvedl, že Scorpiona skutečně viděl ve směnárně v Sulajmáníji, městě v iráckém Kurdistánu. Vyrazili jsme. Pokud by se nám tam nepovedlo Scorpiona najít, byli jsme rozhodnutí to vzdát. Ale Robův kontakt nás s ním dokázal spojit. Nejdřív byl velmi podezíravý; bál se, že ho někdo přijel unést a odvézt zpátky do Evropy.
Následovala smršť textových zpráv, nejprve přes Robův kontakt a pak s Robem samotným. Scorpion řekl, že by se s námi mohl setkat, ale jen pokud bude smět sám vybrat místo. To jsme odmítli v obavě, že by na nás mohl nastražit past.
A pak přišla textová zpráva s jednoduchým dotazem: „Kde jste?“ Odpověděli jsme, že jsme na cestě do nedalekého obchodního centra. Scorpion nám řekl, že se tam máme sejít v kavárně v přízemí.
Konečně jsme ho uviděli.
Barzán Madžíd vypadal jako zámožný golfista. Byl elegantně oblečený, v nových džínách, světle modré košili a černé vestě. Když položil ruce na stůl, viděla jsem, že má manikúrou upravené nehty. K vedlejšímu stolu se posadili tři muži. Jeho ochranka, odhadovali jsme.
Opět popřel, že by byl velkým hráčem na vrcholu zločinecké organizace. Řekl, že se ho do toho snažili zatáhnout jiní členové gangu. „Pár lidí, když je zatknou, řekne: ‚Pracujeme pro něj‘. Chtějí dostat nižší trest.“ Zněl také dost zatrpkle, když mluvil o tom, že jiní pašeráci dostali britské pasy a mohou pokračovat ve své nezákonné činnosti.
„Během tří dnů poslal jeden chlapík 170 nebo 180 lidí z Turecka do Itálie, a to má britský pas!“ říká. „Já bych chtěl jet podnikat do nějaké jiné země, ale nemůžu.“
Když jsme na něj zatlačili ohledně jeho odpovědnosti za úmrtí migrantů, zopakoval to, co řekl do telefonu – že jen bere peníze a rezervuje místa. Pašerák pro něj byl někdo, kdo nakládal lidi na lodě a nákladní auta a převážel je: „Nikdy jsem nikoho nenaložil do člunu a nikoho jsem nezabil.“
Rozhovor skončil, ale Scorpion ještě pozval Roba, aby se šel podívat do směnárny v Sulajmáníji, kde provozuje svoje „podnikání“. Byla to malá kancelář s nějakými arabskými nápisy na okně a několika telefonními čísly. Sem lidé přicházeli zaplatit za přepravu – Rob řekl, že v době, kdy tam byl, viděl muže s krabicí plnou peněz.
Při této příležitosti Scorpion vyprávěl o tom, jak se v roce 2016, kdy do Evropy mířily tisíce lidí, k tomuhle byznysu dostal. „Nikdo je nenutil. Oni sami chtěli,“ řekl. „Prosili převaděče: ‚Prosím, prosím, udělejte to pro nás‘.“ V letech 2016 až 2019 byl Scorpiona podle svých slov jedním ze dvou hlavních lidí, kteří řídili operace v Belgii a Francii. Sám přiznal, že v té době mu rukama procházely miliony dolarů.
„Dělal jsem pro ně všechny možné věci. Vybíral peníze, rozhodoval o umístění, jednal s cestujícími, pašeráky…. Byl jsem mezi tím vším.“ Pořád popíral, že by byl zapojený do pašování lidí, ale činy, které líčil, tomu protiřečily.
Scorpion si to neuvědomoval, ale když listoval svým mobilním telefonem, Robovi se podařilo zahlédnout odraz jeho monitoru na vyleštěném rámu obrázku za jeho zády. To, co tam viděl, byla čísla pasů. Později jsme se dozvěděli, že je pašeráci posílají iráckým úředníkům, kteří dostanou úplatky, aby vydali falešná víza migrantům na cestu do Turecka.
A tehdy jsme Scorpiona viděli naposledy. V každé fázi jsme sdíleli svá zjištění s úřady v Británii a Evropě. Ann Lukowiaková, belgická státní zástupkyně, která se podílela na odsouzení Scorpiona, stále doufá, že jednoho dne bude z Iráku vydán. „Je pro nás důležité, že jsme vyslali signál, že si nemůžete dělat, co chcete,“ říká. „Nakonec ho dostaneme.“