Ebráhím Raísí byl blízko vrcholu moci v islámské republice a obecně se očekávalo, že dostoupá na samý vrchol. Dramatický zvrat mu přinesl jiný osud. Jeho smrt při nedělní nehodě vrtulníku zvrátila sílící spekulace o tom, kdo jednou vystřídá 85letého nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, jehož zdraví je dlouho středem intenzivního zájmu, píše dnes server britské veřejnoprávní společnosti BBC.
Neočekává se, že by tragický osud íránského prezidenta a zastánce tvrdé linie nějak zásadně přerušil směr íránské politiky nebo otřásl islámskou republikou. Ale bude zkouškou systému, v němž nyní dominují konzervativní zastánci tvrdé linie ve všech odvětvích moci, volení i nevolení.
„Systém bude jeho smrt silně dávat na odiv a bude lpět na ústavních procesech, aby ukázal funkčnost, zatímco bude hledat nového člověka, který dokáže udržet konzervativní jednotu a oddanost Chameneímu,“ domnívá se Sanam Vakil, ředitel programu Blízkého východu a Severní Afriky v expertní organizaci Chatham House.
Raísího odpůrci uvítají odchod bývalého prokurátora, jemuž je přičítána rozhodující role při hromadných popravách politických vězňů v 80. letech minulého století, což sám popírá; budou doufat v to, že konec jeho vlády uspíší konec tohoto režimu.
Pro vládnoucí konzervativce v Íránu bude státní pohřeb událostí plnou emocí a bude pro ně také příležitostí, aby začali vysílat signály kontinuity.
Dalším zásadně důležitým postem, který musí být obsazen, je křeslo, které tento středně postavený duchovní zaujímal ve Shromáždění znalců, orgánu, který má pravomoc vybrat nového nejvyššího vůdce, až tato daleko závažnější změna nastane.
„Raísí byl potenciálním nástupcem, protože je podobně jako samotný Chameneí, když se stal nejvyšším vůdcem, poměrně mladý, velmi loajální a je uznáváný ideolog oddaný systému,“ řekl Vakil k neprůhlednému procesu výběru, v němž je uváděna řada možných kandidátů včetně syna nejvyššího vůdce, Modžtaby Chameneího.
Už před oficiálním potvrzením Raísího smrti ajatolláh v příspěvku na X vzkázal, že „íránský lid se nemusí obávat, nenastane žádné narušení záležitostí státu“.
Bezprostřednější politickou výzvou bude uspořádání předčasných prezidentských voleb. Moc byla převedena na viceprezidenta Mohammada Mochbara a nové volby se musí konat do 50 dní. Toto svolání voličů nastane jen několik měsíců poté, co březnové parlamentní volby vykázaly rekordně nízkou volební účast v zemi, která se dříve chlubila nadšenou účastí. Nedávné volby, včetně voleb z roku 2021, které Raísího vynesly k prezidentství, byly poznamenány také systematickým vylučováním umírněných a proreformních soupeřů dohledovým orgánem.
„Předčasné prezidentské volby by mohly Chameneímu a vysoce postaveným představitelům státu poskytnout příležitost ke zvrácení této trajektorie a vrátit voliče do politického procesu,“ říká Muhammad Alí Šabaní, vydavatel londýnského zpravodajského webu Amwaj.media. „Ale naneštěstí jsme dosud neviděli žádný náznak toho, že by stát byl připraven a ochoten k takovému kroku,“ dodal.
Ale ani v okolí Raísího zjevně není žádný očividný nástupce. „Uvnitř této konzervativní skupiny jsou různé tábory, včetně jednotlivců, kteří jsou většími hardlinery, a dalších, kteří jsou považováni za pragmatičtější,“ řekl Hamíd Réza Azízí, který hostuje v berlínském think tanku SWP. Azízí se domnívá, že to zintenzivní stávající soupeření o pozice v novém parlamentu a na místních úrovních.
Ať už Raísího funkci převezme kdokoli, zdědí agendu zákazů a omezené mocenské páky.
Konečnou rozhodovací autoritou v islámské republice je nejvyšší vůdce. Zahraniční politika, zvláště v regionu, je doménou Islámských revolučních gard (IRGC), které třímají stále větší moc. Prezident nerozhodoval před několika měsíci, když Írán čelil bezprecedentnímu napětí ve vztahu vůči svému úhlavnímu nepříteli Izraeli kvůli zničující válce Izraele v Pásmu Gazy. Vyvolalo to nebezpečné odvetné akce a v mnoha hlavních městech, zejména v Teheránu, to spustilo poplach kvůli potenciálu zabřednutí do ještě nebezpečnější eskalační spirály.
Ale když řídil každodenní záležitosti, Íránci se potýkali s prohlubujícími se finančními potížemi souvisejícími se zdrcujícími mezinárodními sankcemi i se špatným řízením a korupcí. Inflace se vyšplhala na více než 40 procent a rijál prudce ztratil na hodnotě.
Islámskou republikou otřásla také neobvyklá vlna protestů, které v září 2022 zažehla smrt ve vazbě 22leté Mahsy Amíníové, kterou zadržela mravnostní policie kvůli údajnému porušení přísných íránských pravidel oblékání.
Týdny před nepokoji Raísí nařídil zpřísnění íránského zákona o „hidžábu a cudnosti“, který ženám ukládá povinnost chovat se a oblékat zdrženlivě, včetně nošení šátku na hlavě.
Ale protesty vedené mladou generací žen, které se bouřily proti spoustě omezení uvalených na jejich životy, zaměřily hněv hlavně proti skutečným zdrojům moci, proti nejvyššímu vůdci a systému samotnému.
Organizace hájící lidská práva tvrdí, že při tvrdých zákrocích byly zabity stovky lidí a tisícovky zadrženy. „Tím, že byl zvolen při nejnižší volební účasti u prezidentských voleb v dějinách Íránu, neměl Raísí mandát od lidu jako jeho předchůdce Rúhání,“ řekl Šabaní s poukazem na reformního vůdce Hasana Rúháního, jehož počáteční popularitu částečně živila přelomová jaderná dohoda z roku 2015, která zkrachovala, když od ní americký prezident Donald Trump o tři roky později jednostranně odstoupil. Nepřímé rozhovory mezi administrativou prezidenta Joea Bidena a Raísího týmem přinesly malý pokrok.
„Vyhnul se velké části hněvu, který proti Rúhánímu směřovali odpůrci islámské republiky, částečně proto, že byl prostě považován za méně vlivného a mocného,“ řekl dále Šabaní k Raísímu.
