V Zoo Jihlava oslavují významný milník – narodila se jim již třetí generace irbisů. Pár levhartů sněžných má dvě koťátka. Malí irbisové jsou i takovým pomyslným „dárkem“ k výročí – letos je to 30 let, co zoologická zahrada chová tyto nádherné šelmy.
Zoo tak oslaví dvojčata vzácných šelem. Úspěch současně dokazuje dlouhodobé úsilí o ochranu a rozmnožování irbisů.
„Jsme nesmírně hrdí na to, že můžeme přivítat další generaci irbisů do naší zoo,“ řekl ředitel Zoo Jihlava Jan Vašák. „Doufáme, že tato mláďata přispějí k zachování druhu, který je ve volné přírodě stále ohrožen.“
Mláďata se narodila v květnu, a protože jejich matka je prvorodičkou, rozhodli se ošetřovatelé dopřát jí co nejdelší dobu klidu.
První veterinární kontrola pak odhalila, že obě koťata jsou „kluci“.
„Bratři se mají čile k světu,“ konstatuje Simona Kubičková, vedoucí marketingu, a předpokládá se, že návštěvníci zoo je uvidí během prázdnin, až je samice začne vyvádět do venkovního výběhu.
Mladí irbisové se zvědavě rozkoukávají ve vnitřní ubikaci podobně jako mladá samice levhartů perských ve vedlejším výběhu.
Matka narozených irbisů je rovněž odchována v jihlavské zoo, narodila se tu před 6 lety a pochází z trojčat. Její bratři odcestovali do Zoo Batu Secret a do Zoo Sofia. Její matka (babička letošních mláďat) se narodila v Jihlavě v roce 2007 a dožila se 15 let, uvádí zoo v tiskové zprávě. Celkem se zde včetně nových přírůstků narodilo 25 mláďat.
O otci mláďat zoo uvádí, že pochází z francouzské zoo v Thoiry a jsou mu čtyři roky.
Levhart sněžný, nazývaný také irbis horský, je kočkovitá šelma z podčeledi velkých koček obývající horské masivy Střední Asie. Svým vzhledem tato šelma připomíná levharta. Je o něco menší, ale robustnější. Délka těla je 103–130 cm, délka ocasu 90–105 cm. Výška v plecích dosahuje kolem 60 cm, váha 22–55 kg.
Návštěvníky mohou upoutat jeho široké tlapy, na kterých se pohybuje ve sněhu. Samec bývá mohutnější než jeho družka.
Levharti sněžní jsou klasifikováni jako zranitelný druh a jejich populace ve volné přírodě stále klesá kvůli ztrátě přirozeného prostředí, pytláctví a nedostatku kořisti. Programy na jejich ochranu, včetně těch v zoologických zahradách, hrají klíčovou roli v zajištění přežití tohoto druhu.
