Setkávání na internetu, a to i prostřednictvím sociálních médií, je jen povrchní záležitostí přátelství a spojení, která jsou možná ve skutečném životě.
Přátelství je na ústupu. The Survey Center on American Life se dotazovalo lidí, kolik mají blízkých přátel, nepočítaje jejich příbuzné. Výsledky ukázaly výrazný posun od velkého počtu přátel k tomu, že jich mají málo nebo žádné. V roce 1990 uvedlo 7 % lidí, že nemají žádného nebo pouze jednoho přítele. V roce 2021 se již toto číslo zvýšilo na 19 %.
Mnohé výzkumy, včetně článku v časopise Journal of Population Sciences z roku 2018, ukazují na silnou a pozitivní souvislost mezi kvalitou a množstvím našich přátelských vztahů a spokojeností s naším životem. Proč tedy tuto oblast zanedbáváme?
Přátelství ve virtuálním a skutečném životě
První a nejzřetelnější oblastí zanedbávání je čas strávený u obrazovky. Studie z roku 2022 ukázala, že lidé ve věku od 8 do 25 let tráví před obrazovkami v průměru osm hodin denně. Je zřejmé, že to musí vytlačovat jiné aktivity v jejich životě, včetně a především trávení času tváří v tvář s vrstevníky.
Ano, většinu času stráveného před obrazovkami tvoří komunikace s ostatními lidmi prostřednictvím sociálních médií. Ukázalo se však, že tyto interakce jsou mnohem povrchnější než osobní kontakty. Jednoduše se nedají srovnávat s bohatou, vztahy posilující silou osobní komunikace.
K tomuto bodu bych se rád vyjádřil podrobněji. V čem přesně se liší osobní přátelství od vztahu, který lze navázat virtuálně? Jaké výhody osobního přátelství jsou konkrétně zásadní pro lidský rozvoj, které nelze napodobit online?
1. Vzpomínky vytvořené prostřednictvím všech našich smyslů budou vždy živější a snáze si je vybavíme.
Většina vzpomínek na internetu se vytváří pomocí zraku a zvuku. Při osobní interakci však s větší pravděpodobností zapojíte také čich, chuť a hmat. Pokud se vám někdy stalo, že vás určitá vůně přitáhla zpět do nějakého období vašeho života, pak víte, jak mocné mohou být tyto smysly při vytváření vzpomínek.
2. Fyzická přítomnost, zvláště v těžkých chvílích, poskytuje jistotu, že vás někdo může utěšit.
Když se cítíte smutní nebo máte strach, je jen málo věcí, které vás uklidní víc než vřelé objetí přítele a jeho slib, že bude s vámi. Slova a obrazy na obrazovce se zdají být pro tyto chvíle jaksi nedostačující.
3. Při osobním setkání se snáze předávají pozitivní emoce a citová energie.
Představte si, že se snažíte zúčastnit virtuálního večírku. Jak by se obraz a zvuk z obrazovky mohl vyrovnat energii a nadšení lidí v plné místnosti? Osobnosti lidí, jejich projevy a energie jsou naživo hmatatelnější, než by kdy mohly být, kdyby byly zhuštěny do dvourozměrného zážitku.
4. Osobní kontakt je důležitější a dokazuje odhodlání k navázání vztahu.
Je skvělé někomu zavolat v den jeho narozenin nebo mu poslat textovou zprávu, abyste mu dali najevo, že na něj myslíte. Ale přijít osobně a předat tato slova vyjadřuje hlubší úroveň upřímnosti. Udělali jste si čas, abyste se ukázali, a to prozrazuje, jak moc si dané osoby vážíte. Proto bude mít osobní návštěva vždy větší váhu než podobná zpráva zaslaná virtuálně.
5. Je snazší číst pocity a neverbální reakce člověka, když jste tváří v tvář.
Tolik informací o chování a emocionální odezvě člověka je zprostředkováno celou jeho fyzickou přítomností, včetně výrazů, tónu hlasu, postoje a úrovně pozornosti. Když jste s někým v místnosti, tyto signály ožívají způsobem, který je při virtuálním videohovoru méně zřejmý – o textové zprávě nebo telefonním hovoru nemluvě.
6. Fyzická přítomnost podporuje spontánní interakci, která není virtuálně možná.
Prostředek naší vzájemné výměny rozhodně určuje očekávání, jak se bude vyvíjet. Zjistil jsem například, že pouštět se do zajímavých myšlenkových pochodů v rozhovoru je přirozenější osobně než po telefonu. Osobně se také můžete rozhodnout konverzaci přerušit a něco společně podniknout, což virtuálně často nepřipadá v úvahu.
7. Fyzický dotek je nenahraditelným aspektem projevování náklonnosti k druhé osobě.
Možná si o sobě nemyslíte, že jste citlivý člověk, ale kdybyste ze svého života odstranili veškerý fyzický dotek, zjistili byste, jak moc si ho ceníte. Vše od potřesení rukou, poplácání po zádech, stisknutí dlaně, plácnutí, objetí kolem ramen, obejmutí, a dokonce i náhodné okamžiky, kdy se vaše rameno otře o rameno druhého – v mnoha malých i významných ohledech fyzický dotek lidi spojuje a vždycky spojoval.
8. Téměř všechny činnosti digitální komunikace mohou být posíleny společným pobytem v místnosti.
Osobní přátelství jsou skvělá, protože je lze vylepšit digitálními technologiemi. Můžete spolu hrát videohry nebo se dívat na filmy. Pokud je však vaše přátelství výhradně digitální, především prostřednictvím telefonních hovorů, textových zpráv a příspěvků na sociálních sítích, pak je mnoho věcí ve fyzickém světě, které spolu nemůžete dělat. Z tohoto důvodu jsou osobní vztahy, i když jsou někdy méně pohodlné, mnohem bohatší a hlubší.
9. Náš pocit důvěry je hluboce spojen s tím, že se lidé neustále projevují a pozorujeme je v průběhu času.
Důvěra se buduje přirozeněji při osobním kontaktu. Naše online konverzace nám o člověku neřeknou vše a dostatečně nevyjadřují, co k sobě navzájem cítíme. Při osobním setkání dotyčného sledujeme v průběhu času, vidíme, jak reaguje na různé situace, a můžeme si udělat představu o tom, jak se chová. K tomuto druhu organického poznání dochází přirozeně, když jste ve vzájemné blízkosti, ale často chybí při strukturovanější, asynchronní virtuální komunikaci.
Ze všech těchto a mnoha dalších důvodů bude osobní setkání vždy smysluplnější než setkání na obrazovce nebo prostřednictvím textových zpráv.
–ete–
