V jedné pohádce zvířátka stojí před dvířky budky a dotazují se: Budko, budko, kdo v tobě přebývá?
V knihobudkách nepřebývají žádná zvířátka, jako „žabka kuňkalka“ nebo „myška hrabalka“, ale knížky, které už někdo přečetl a odložil anebo je daroval ve prospěch druhých.
A ano, komu nestačí veřejné knihovny, může navštívit knihobudku, která má poněkud jinačí pravidla. Je liberální, protože knihu, kterou si vyberete, nemáte povinnost vracet, ale můžete ji směnit za jinou.
Jak vznikly pouliční knihobudky?
Kolem roku 1991 přišli dva němečtí výtvarníci, Clegg & Guttmann, inspirováni konceptem BookCrossing, s návrhem „veřejných knihoven“ coby uměleckým aktem. Koncem 90. let již v Darmstadtu a Hannoveru v Německu fungovaly volně otevřené přístupné knihovny.
Z Německa nápad otevřených knihovniček postoupil do Rakouska, Švýcarska a dále přes Lions Cluby do USA.
Pokud je knihobudka na očích a v centru výhledu, je rychle a široce oceněna. Představte si, že spěcháte na vlak a na poslední chvíli zahlédnete řadu knih v knihobudce. Můžete otevřít dvířka a v mžiku si vybrat příhodné čtení na cestu. Navíc možná oceníte učebnici cizího jazyka, který právě potřebujete, nebo se vám bude hodit v budoucnosti.
Proti vandalismu na některých místech se postavili tzv. „sponzoři knihoven“, kteří pečují o sbírku knih a věnují svůj čas údržbě a doplňování knih.
V roce 2008 byla v Bonnu provedena studie, jež zkoumala přijetí, motivaci a užívání knihobudek. Dospěla k závěrům, že tento systém slouží jako pozoruhodná alternativa vůči konvenčním knihkupectvím. Dotazovaní uživatelé mínili, že pravidelné používání veřejných knihobudek by mohlo inspirovat jako příklad i pro jiné žádané zboží.
Po tomto přijetí byly knihobudky rozšířeny po celém Německu. A je samozřejmostí, že tyto pouliční zásobárny literatury musí mít odolnou konstrukci vůči rozmarům počasí, dešti a vlhkosti.
V ČR knihobudky místo telefonních budek
U nás v ČR vznikl neziskový projekt KnihoBudka v létě 2013. Mladší generace nechápe – ale ti starší obyvatelé pamatují dobu, kdy lidé u nás ještě žili bez telefonu. Nejen bez mobilu, ale dokonce i bez pevné linky. Pro komunikaci na dálku se posílaly telegramy, psaly se dopisy.
Proto u nás vznikly telefonní budky. Sloužily nejprve po vhození drobné mince, později i na karty. Budka stála na ulici a posloužila každému, kdo zaplatil za hovor.
A právě v roce 2013 se firma O2 rozhodla, že tyto málo využívané budky budou z velké části zrušeny. Každý obyvatel již vlastnil přinejmenším pevnou linku nebo používal mobilní telefon. A tak telefonní budky ztratily svůj původní význam.
S podporou společnosti Telefónica O2 „Think Big“ se realizoval nápad, udělat z telefonních budek – knihobudky.
Dobrovolníci z neziskového projektu tehdy převzali prvních sedm budek a pár měsíců je předělávali na bezplatné veřejné knihobudky. Knihobudka musí být odolná vůči vlivům počasí, aby knížky v ní umístěné zůstaly pěkně v suchu a bezpečí. Počátkem roku 2014 rozmístili prvních sedm budek na vhodná místa po Praze.
Společnost KnihoBudka v současnosti pracuje na zakázkách na předělávání dalších budek v rámci republiky.
V roce 2017 už dokončila 30 KnihoBudek a spustila také první „Pracovní budku“, jak uvádí na svých stránkách knihobudka.cz. To už se objevily i další knihobudky jinde v ČR, nezávisle na jejich pomoci.
Knihobudky jsou nyní už dobře známy a vítány jako „pouliční knihovny, swap či chodníkové skříně“. Slouží zájemcům pro volnou výměnu a neformální výpůjčku či obdržení knih, o které mají zájem. Nepotřebujete průkaz čtenáře a limit vrácení, jak bývá v městských knihovnách.
Ideální je, když z domova vezmete knihy, které již nechcete, a vydáte se k pouliční knihobudce, kam je můžete darovat. Zároveň si výměnou můžete vybrat ke čtení knihy, které jsou pro vás zajímavé.
Knihobudky vám slouží na principu bezplatného a svobodného půjčování knížek. Motivací je vzít si i darovat.
Najdeme je na opravdu nejrůznějších veřejných místech: kromě ulice i na koupališti, v nemocnicích a často i na zastávkách autobusů či na nádražích.
Navíc knihobudkami můžeme inspirovat svoje děti, aby se více věnovaly čtení. Když nás děti uvidí, jak se zastavíme u skříně a vybíráme si romány ke čtení, může je to naladit na podobnou vlnu. Vybídněte je, aby si také našly svou knížku. V zásobě knihobudek se mohou umístit i knížky pro malé čtenáře.
