Příprava tanečních párů třinácté řady oblíbené televizní show Stardance je v plném proudu. Pro nejúspěšnějšího cyklistu paralympijské historie Jiřího Ježka, šestnáctinásobného mistra světa, je účast ve Stardance velkou výzvou. Protézy pečlivě vybírali podle typu tance spolu se svou taneční partnerkou Lenkou Norou Návorkovou. Podle něj je příprava těžší než na mistrovství světa. Svůj handicap při tanci nevnímá jako problém, je to spíš v hlavě, řekl v rozhovoru na DVTV.
Jako dítě snil, že se stane profesionálním fotbalistou.
„Už jako malý kluk jsem propadl myšlence, že budu reprezentovat tehdejší Československo ve fotbale. Abych pro svůj sen něco udělal, začal jsem v devíti letech hrát za žáčky Sparty,“ vzpomíná v rozhovoru na iDnes.
Autonehoda však nasměrovala bývalého cyklistu trochu jiným směrem.
„Zalhal jsem tehdy mámě a místo tréninku šel s kamarády ze školy hrát fotbal na letenskou pláň. Špatně jsem se rozhlédl a přeběhl silnici ve chvíli, kdy tudy projížděla nákladní Tatra. Měl jsem smůlu a strčil nohu pod zadní kola rozjetého auta. Udělalo to jenom křup. Hned jsem věděl, že je něco špatně,“ popsal Ježek pro iDnes s tím, že ještě v sanitce doufal, že má jen zlomeninu.
Když se po šestihodinové operaci v nemocnici probudil, zjistil, že mu pod kolenem chybí kus nohy. „Bylo mi jasný, že můj život už nebude jako dřív,“ říká. Po nehodě se musel znovu učit chodit a běhat s pomocí umělé protézy.
Protézy se mu staly po ukončení studia i jeho profesí. Deset let protézy navrhoval a vyráběl. Profesionální cyklistika posléze v jeho životě převládla na dalších více jak dvacet let. Svou cyklistickou kariéru zakončil v roce 2017.
Pozvánka na účast ve Stardance přišla nejdříve manažerce a současně manželce Soně Ježkové.
„Protože ten pořad má minimálně tak ráda jako já, tak samozřejmě za mě kývla okamžitě. Pak mi to jenom oznámila. Ale já bych reagoval úplně stejně,“ řekl sportovec. Podle něj jde do soutěže s tím, že se chce naučit tancovat.
„Všichni předpokládají, že tím projdu po fyzické stránce jako lusknutím prstu, ale není to pravda. Je to úplně jiný pohyb a úplně jiná náročnost. Po hodinovém tréninku rumby mám pocit, že bych se mohl vrátit k závodění.”
Na každý druh tance potřebuje jiný typ protézy
„Trvalo nám docela dlouho vymyslet, jaký typ protézy pro konkrétní tanec využijeme. Ale deset let jsem protézy navrhoval a vyráběl, tak jsme na to metodou pokus a omyl přišli.“
Podle jeho slov je na různé styly tanců potřeba určitý typ protézy. Společně je vybírali se svou taneční partnerkou Lenkou Norou Návorkovou. Doma vlastní na každou aktivitu speciální protézu.
„Mám například speciální protézu na kolo, na běhání, volejbal a jednu takovou tu slušnou oblekovou, kterou jsem používal i tady do televize, když jsem moderoval,“ dodává.
Do studia DVTV přinesl ukázat protézu, se kterou bude tancovat jive.
„Tohle je protéza, na který je skvěle vidět, že dnes vlastně lidé, pokud přijdou k nějakému handicapu, tak díky těm technologiím můžou dělat všechno, co třeba před úrazem měli rádi nebo co by si rádi vyzkoušeli následně až po tom úrazu,“ sdělil v rozhovoru.
Podle něj mají handicapovaní v České republice štěstí, že za standardní protézy, které dovolují naprostý komfort nošení, nemusí téměř nic doplácet. Za speciální si ale už připlatí.
