Negativní média existují už dlouho, avšak dnešní média využívají taktiky, které nás nutí se stále vracet – na úkor našeho duševního zdraví.
Příliš mnoho času stráveného procházením senzacechtivých zpráv a negativních příspěvků na sociálních sítích vás může přimět zpochybňovat smysl a účel života. V jedinečné studii vědci zjistili, že tento druh zvyku, v angličtině známý jako doomscrolling, souvisí s existenciální úzkostí.
Studie zkoumala data od 800 íránských a amerických vysokoškolských studentů, kteří byli aktivními uživateli sociálních sítí. Vědci zjistili, že navzdory rozdílným kulturním perspektivám doomscrolling, tedy závislost na procházení často negativního obsahu na sociálních sítích, zvýšil pravděpodobnost výskytu symptomů existenciální úzkosti u obou skupin.
„Existenciální rozměry konzumace zpráv, zejména v kontextu negativně laděných zpráv, jsou poměrně málo prozkoumanou oblastí psychologie konzumace médií,“ uvedl hlavní autor studie Reza Shabahang pro Epoch Times. „Naše studie se snažila přinést první vhledy do této přehlížené oblasti.“
Doomscrolling: Moderní digitální epidemie
Práce Shabahanga je velmi relevantní vzhledem k dnešní digitální realitě. Ačkoliv negativní média nejsou novinkou, způsob, jakým s nimi interagujeme, se změnil. Tento posun byl obzvlášť patrný v době vrcholu pandemie covidu-19, kdy se termín doomscrolling stal běžným označením pro naši kolektivní posedlost sledováním novinek – posedlost, která může vést k úzkosti, depresi a pocitu přetížení.
Od té doby psychologové, jako je Ehab Youssef, výzkumník duševního zdraví a spisovatel pro Mentalyc, hlásí, že tyto účinky vidí u svých klientů stále častěji.
„Je to, jako by nesli na ramenou tíhu celého světa, neustále bombardováni špatnými zprávami, které vše činí tak temným,“ vysvětluje Youssef pro Epoch Times. „Měl jsem klienty, kteří popisovali, že se cítí uvězněni v cyklu, kde vědí, že obsah na ně působí negativně, ale přesto ho nedokážou přestat procházet.“
Podle Americké psychologické asociace tento neustálý cyklus může způsobit fenomén známý jako mediálně indukovaná posttraumatická stresová porucha, při které lidé vystavení druhotným příběhům o traumatech jiných osob mohou trpět psychologickými účinky podobnými těm, jaké by zažili, kdyby události prožili sami.
Úzkost ze života? Může za to mediální koloběh
Za nárůst posedlosti v oblasti sledování negativních zpráv ale nemohou jen světové události – svou roli hraje i náš mozek. Protože negativní zprávy mohou signalizovat potenciální hrozbu, reagujeme na ně silněji než na pozitivní příběhy.
Tento „negativní sklon“ nás nutí vyhledávat právě ty zprávy, které nás znepokojují. Článek publikovaný v časopise Nature Human Behavior v roce 2023 zjistil, že v průměrně dlouhých titulcích „každé další negativní slovo zvyšuje míru prokliků o 2,3 [procenta]“, zatímco pozitivní slova snižují pravděpodobnost prokliků o jedno procento. Negativní obsah také vyvolává větší zapojení, včetně sdílení a reakcí na sociálních sítích.
Zpravodajské weby a sociální platformy stále více podporují obsah, který vyvolává takové zapojení a podněcuje uživatele k dalšímu scrollování. Shabahang a jeho kolegové si všimli, že to vedlo k prostředí, ve kterém „emocionálně neutrální zprávy mizí a značná část zpravodajství je nyní charakterizována emocemi, jako je hněv, strach, odpor a smutek“.
Stálé vystavování se tomuto proudu negativity může otřást našimi základními přesvědčeními a přimět nás zpochybňovat podstatu lidství a smysl života. Může nás přivést k pocitu, že život je křehký, svět je nepředvídatelný a dobrota a spravedlnost neexistují.
„Před tímto vystavením, myslím, bylo snadnější si myslet, že lidé jsou obecně dobří a lidstvo je obecně dobré,“ podotýká pro Epoch Times Stacey Rosenfeldová, licencovaná psycholožka a ředitelka Gatewell Therapy Center. „A teď jsme vystaveni více obsahu, který nás vede k otázkám … co se to děje se světem?“
Tyto pocity a otázky jsou charakteristické pro existenciální úzkost – pocit, že život nemá žádný konečný smysl. Paradoxně, jak uvedl článek v The Guardian z roku 2022, existenciální úzkost nás může vést k tomu, že negativní zprávy konzumujeme ve větší míře ve snaze najít zprávy, které zmírní naše pocity beznaděje. Algoritmy však dávají přednost obsahu s vysokou mírou zapojení, takže se pravděpodobně setkáváme s příběhy, které naše negativní myšlenky jen potvrzují.
Má život smysl?
Naše náchylnost k existenciální úzkosti může být částečně způsobena společenským posunem od sdílené víry v objektivní pravdu směrem k existencialismu a postmodernismu.
Existencialismus, jak uvádí článek ve Stanford Encyclopedia of Philosophy, odmítá absolutní morálku, smysl a lidskou přirozenost ve prospěch přesvědčení, že jednotlivci si musí sami vytvářet vlastní definice smyslu a jáství.
Podobně postmodernismus tvrdí, že realita je lidským výtvorem a nic nelze objektivně poznat.
Obě filozofie mohou podporovat pocit nesmyslnosti, který živí úzkost, a přesto se stále více lidí přiklání k těmto relativistickým světovým názorům. Jak uvádí George Barna, ředitel výzkumu na Cultural Research Center při škole Arizona Christian University, ve zprávě American Worldview Inventory 2024: „Mladí dospělí si většinou vytvářejí svůj pohled na svět na základě pocitů a osobních zkušeností, spíše než na základě logiky a faktů.“
A data z Pew Research Center ukazují, že počet lidí bez náboženské příslušnosti se zvýšil z pěti procent v roce 1972 na 29 procent v roce 2021.
Tento ústup od víry v univerzální absolutna může zhoršovat účinky doomscrollingu. Bez pevného smyslu reality, který by vysvětloval lidskou přirozenost a stav světa, se můžeme ocitnout v nekonečném hledání odpovědí, které nenacházíme v čím dál negativnějším obsahu, s nímž se setkáváme.
„Tato nejistota může zesílit pocity existenciálního strachu a učinit svět ještě chaotičtějším a nepředvídatelnějším,“ sdílí Youssef.
Dodává však, že lidé s objektivním základem „často snáze proplouvají mořem informací“. Lépe rozlišují důvěryhodné zdroje od senzacechtivých zpráv a vyhýbají se nejistotě, která může vést k existenciálním obavám.
Jak skoncovat s doomscrollingem
Shabahang a jeho kolegové zdůrazňují důležitost rozvážného přístupu ke zprávám a sociálním médiím. Výsledky jejich studie „naznačují, že upřednostňování obezřetné konzumace negativních zpráv může být užitečné při předcházení nežádoucím existenciálním pocitům“.
K podpoře takové obezřetnosti mohou lidé, kteří mají problém s doomscrollingem, přijmout praktická opatření, jako například:
- Smazat aplikace, které podněcují doomscrolling, jako jsou zpravodajské agregátory a sociální sítě.
- Dělat si vědomý výběr, které zdroje zpráv číst, místo pasivního scrollování příspěvků.
- Dát telefon na noc do jiné místnosti, aby nevzniklo pokušení scrollovat před spaním.
- Nastavit si denní časový limit na zprávy a sociální média.
- Upřednostňovat reálné interakce a aktivity, jako je trávení času s přáteli, procházky a zapojení do produktivních koníčků.
Shabahang dodává, že když používáme média, je důležité přemýšlet o tom, proč to děláme a jak se při tom cítíme.
„Měli bychom si být vědomi důvodů, které nás vedou ke konzumaci médií a zpráv,“ zmiňuje. „Vědomí toho, jak se mění naše myšlenky a emoce v reakci na interakci s médii a zprávami, nám může pomoci lépe zvládat jejich konzumaci a udržet si zdravější perspektivu.“
Pokud navzdory omezení konzumace zpráv zažíváte přetrvávající pocity úzkosti, strachu nebo deprese, vyhledejte pomoc licencovaného odborníka.
–ete–
