Na včerejším kulatém stolu, který svolala poslankyně Nina Nováková (KDU-ČSL) z Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, se diskutovalo o tom, jakou roli hraje rodina ve vzdělávacím a výchovném procesu dětí. Mluvilo se také o důležitosti vztahu mezi učiteli a rodiči.
„Škola je pokladnice hodnot a ideálů. Škola je služba všem rodinám, ale shodují se hodnoty školy s hodnotami rodiny?“ zaznělo během diskuse a pozvaní řečníci mnohokrát opakovali, že ani škola, ani rodiče nemohou děti vzdělávat sami a „musejí to dělat dohromady“.
Spolupráce a porozumění
Podle vedoucí oddělení Kanceláře ústředního školního inspektora Dany Pražákové by měly být všechny strany „milosrdné a soucitné“ a nemyslet si, že pouze ta jejich práva a nápady jsou ty podstatné.
Rodiče by se dle ní měli snažit pochopit nelehkou situaci učitelů, a naopak učitelé by měli respektovat a chápat práva rodičů na výchovu svých dětí.
Podle Petra Chaluše z Fóra rodičů je jednou z nejpodstatnějších věcí, hned od začátku, po příchodu dítěte do školy, vytvářet dobrou spolupráci a komunikaci mezi rodiči a učiteli.
„Odpovědností školy je nastavit dobrou spolupráci mezi rodinou a školou,“ uvedl Chaluš, podle kterého je tato spolupráce důležitější než jiné věci ve škole. „Na prvním místě má být dobrá spolupráce mezi rodinou a školou. Vzdělávat budeme společně.“
Podle Chaluše, který působí v systému vzdělávání, je pro český vzdělávací systém zatím spolupráce mezi školou a rodiči až 10. téma, přičemž se podle něho soustřeďují především na výkon žáka.

Podstatné je zlepšování
„Soutěží se, aby bylo dítě nejlepší ve třídě. Není důležitější být lepší než Jarda, ale být schopnější, než jsem byl včera,“ řekl předseda odborové organizace LIBERI Pavel Rusý. Podle něho by měl být každý student oceňován za to, jaký dělá při výuce pokrok, protože to je podle něho výrazem toho, že se žák zlepšuje.
Žák by podle něho měl být veden k tomu, aby si vážil svého pokroku a bral sebezlepšování jako cíl. Známky ukazují pouze úroveň, které dosáhl, ale nemusejí odrážet práci a úspěchy, které při vzdělávání musel podstoupit a dosáhl.
Dalším tématem diskuse byl také názor, že mnozí rodiče vnímají známky příliš dogmaticky a snaží se vyjednat, docílit co nejlepších známek a vyvíjejí tlak na učitele. Zde by měla opět dobře fungovat komunikace a spolupráce mezi učiteli a rodiči, protože jak opakovaně zaznívalo, je škola koneckonců služba pro rodiče, kterým škola pomáhá se vzděláváním jejich dětí.
Zaznělo, že důležité je slovo „pomáhá“, protože rodiče by podle řečníků neměli chápat školu jako službu, která vše zabezpečí, neboť vzdělávání dětí je právem a odpovědností především rodičů. Má dojít k dobré spolupráci mezi rodinou a školou – obě se podílejí na vzdělávání dětí a vytvářejí jim pro to prostředí.
Harmonický a dobrý vztah školy a rodiny je pro dítě podle přítomných expertů velice výhodný, protože mu vytvoří bezpečné a přátelské prostředí pro jeho vzdělávání.
„Komunikace s žáky a s rodiči je pro mě nejhezčí část práce,“ řekl ředitel školy v Turnově a dodal, že za tu horší část považuje administrativu (papírování).
„Lidský faktor je ve škole závažnější než jinde, interakce jsou tak živé a tak dynamické, že závisí na vedení školy, jakou nastaví kulturu,“ sdělil ředitel.
Jedna z účastnic diskuse uvedla, že při práci se sociálně slabšími rodinami maminkám říká, že „matka má povinnost milovat a vzdělávat své dítě,“ a dodala, že mluvit s rodiči o tom, jaké jsou jejich odpovědnosti vůči dětem, je skvělá cesta k zlepšení vzdělávání dětí.

Škola by měla učit děti i o rodině
Podle předsedkyně Aliance pro rodinu Jany Jochové by bylo dobré zařadit do výuky také otázky rodiny, aby se děti dozvěděly i něco o tom, jak může dobře fungovat rodina, o odpovědnosti rodičů za vzdělávání dětí, aby, až se jednou rodiči stanou, měly tyto základní poznatky, které jim vzdělávací systém předal.
Stabilní rodinné prostředí je podle expertů na semináři vynikajícím zázemím pro výchovu a výuku dětí a navrhují, že vzdělávací systém by se také mohl zaměřovat na to, jak dětem předat poznatky o vytváření důstojných a pevných vztahů, z nichž vznikají manželství a rodina.
Starší vzdělávací programy pro Obecné školy podle Jochové obsahovaly jak téma rodiny, tak také rodinného rozpočtu, což učilo děti zacházet s financemi a chápat, jak rodiče vydělávají a rozdělují peníze.

Pochopení látky nebo memorování
Lukáš Džurban, zakladatel spolku Dobro z Loun, uvedl svoji zkušenost s výukou v Londýně, kde jeho dítě navštěvovalo místní školu. V porovnání je podle něho české školství jiné. „Učitelé (i ředitelé) vidí jako cíl docházky, aby dítě uspělo, mělo dobré známky. Cíl je podle mě připravit malého člověka na jeho budoucí život,“ konstatoval.
„Mám dojem, že české školy ze svých žáků vytvářejí živé stroje. Pevná pracovní doba, jasně dané úkoly, efektivní výkony,“ dodal Džurban. Podle něho by mělo být hlavním cílem to, aby žáci dané problematice rozuměli, ne aby dokázali nazpaměť přesně opakovat definice.
Poslankyně Nina Nováková na konci akce uvedla, že toto téma bude pokračovat a kulatý stůl „Role rodiny ve vzdělávacím a výchovném procesu na našich školách“ se bude několikrát opakovat. Výsledkem má být zlepšení spolupráce na vzdělávání dětí a vytříbení klíčových témat a nalézání řešení, která pomohou vzdělávací systém zlepšovat.
