S politickým tlakem na rozvoj obnovitelných zdrojů se rozrůstá i počet větrných elektráren. Přestože v Česku nemáme pro jejich využití tak příznivé povětrnostní podmínky jako například naši němečtí nebo rakouští sousedé, plánuje se znásobení současných kapacit.
Podle studie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR by větrné elektrárny kolem roku 2040 mohly na území Česka vyrábět až 18,8 TWh elektřiny (to by odpovídalo cca 32,5 % spotřeby země v loňském roce).
V celkovém mixu jednotlivých zdrojů pro výrobu elektřiny v ČR v roce 2023 disponovaly větrné elektrárny kapacitou pouze 0,34 GW, což tvořilo 1,6 % instalované kapacity napříč všemi zdroji. Dle dat Mezinárodní agentury pro energii u OECD vyprodukovaly větrné turbíny v ČR celkem 701 GWh elektřiny, což bylo pouze 0,9 % z celkové výroby.
Výstavba větrných turbín se ne vždy setkává s vřelým přijetím u občanů. Obce na Tachovsku se brání stavbě větrných elektráren na německé straně poblíž hranic s Českem v blízkosti CHKO Český les. Některé další nové větrné elektrárny pak lidé v obecních referendech v poslední době zamítli třeba na Vysočině nebo na severu Čech.
V souvislosti s rozvojem větrné energie vzniká otázka, zda mají větrné turbíny dopad na lidské zdraví. Podle Zdeňky Vandasové z Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva při Státním zdravotním ústavu uznává Světová zdravotnická organizace (WHO) jako zdravotní účinek pouze obtěžování hlukem větrných elektráren.
Obtěžování definuje jako „mimovolné, nedobrovolné vnímání nějakého vlivu, ke kterému člověk pociťuje odpor“, což vyvolává „nepříznivý psychický stav“. Aby mohlo být obtěžování uznáno, směrnice WHO praví, že jím musí být dlouhodobě zasaženo 10 % obyvatelstva.
Odpůrci větrníků ale nejčastěji poukazují na tři skupiny zdravotních problémů. Kardiovaskulární problémy nebyly podle Vandasové vědecky prokázány, rušení spánku je také sporné, přičemž některé studie to potvrzují, zatímco jiné to vyvracejí, a u třetí skupiny se subjektivními projevy v podobě hučení v uších, bolestí hlavy, únavy a dalších se přímý vztah rovněž nepotvrdil.
„Ukázalo se, že by eventuálně mohly souviset s obtěžováním hlukem, i když tam není jasné, jestli směr závislosti vede od obtěžování hlukem k psychosomatickým projevům anebo je to naopak a lidé, kteří jsou nějakým způsobem nemocní, jsou k obtěžování citlivější,“ vysvětlila odbornice ze SZÚ v pořadu České televize.
Hluk z větrných elektráren je podle ní do 45 decibelů i méně, zatímco hluk z dopravy může být podstatně vyšší, v některých nejvíce zatížených místech i přes 75 decibelů. Nevýhodou u větrníků je, že hluk je stálý.
Podle Chrise Ollsona, zdravotního konzultanta z Kanady, který pracuje na minimalizování dopadů větrných elektráren, nejsou samotná zařízení problém, pokud dochází ze strany státních orgánů k určité regulaci. Hluk by podle něj neměl překročit 50 decibelů, což odpovídá zhruba hučení chladničky. Vyšší hlasitost by mohla vést k narušení spánku, ale do 50 decibelů studie nic takového neprokázaly, uvedl pro server Popular Science.
Další forma obtěžování může podle Ollsona být problikávání světla vznikající pohybem stínů lopatek větrných turbín. Přestože souvislost s bolestmi hlavy či závratěmi vědci nenašli, odborník přiznává, že může jít o formu obtěžování. „Představte si, že si doma večer sedíte a já budu stát u zdi a rozsvěcovat vám a zhasínat světlo v pomalých intervalech, vždy 20 minut. Nelíbilo se vám to, že?“
Světovým standardem pro stanovení limitu problikávání ze stínů lopatek je podle něj 30 hodin ročně. Dnes již existují programy, které dokáží namodelovat, jak vybrat správnou lokalitu, aby byla tato podmínka splněna, objasňuje. U těch stávajících zařízení lze vyměnit lopatky za kratší.
