Johann Sebastian Bach složil za 65 let svého života více než 1 100 děl, od jejichž vzniku uplynulo více než 250 let. Jeho hudba je dodnes oblíbená, a to i mezi mladšími lidmi. Zdá se, že jeho recept na úspěch přesahuje inovativní harmonie a symetrické skladby.
Johann Sebastian Bach (1685–1750) je i dnes, několik století po své smrti, stále jedním z nejpopulárnějších skladatelů na světě. Každý měsíc poslouchá jeho hudbu na streamovacích platformách téměř sedm milionů lidí po celém světě. Překvapivé je, že jeho poslechovost je vyšší než u Mozarta, nebo dokonce Beethovena. Preludium z jeho violoncellové suity č. 1 G dur si poslechlo nejméně sto milionů párů uší. Co však činí Bachovu hudbu tak trvalou?
Hudební kritici mohou poukazovat na jeho inovativní harmonie, složité využití kontrapunktu a symetrické kompozice. Představíme-li si však Bachovu hudbu jako síť, v níž každý uzel znamená notu a každá hrana přechod od jedné noty k druhé, vznikne zcela jiný obraz.
Klasická hudba jako model
Jak jsou noty Johanna Sebastiana Bacha propojeny v rámci celého díla? Tuto otázku si položili Dani Bassett, profesor Peter Skirkanich a Suman Kulkarni z Pensylvánské univerzity v USA. Aby našli odpověď, vytvořili bioinženýři a fyzici síť z každé Bachovy skladby.
Taková analýza by mohla být užitečná pro muzikoterapeuty, hudebníky a skladatele, protože jim poskytuje nebývalý kvantitativní vhled do struktury různých hudebních skladeb.
„Tato práce poskytuje výchozí bod, jak snížit složitost v hudbě a začít s jednoduchou reprezentací zkoumat strukturu těchto skladeb,“ říká hlavní autor Kulkarni. „Tento rámec jsme aplikovali na tucet Bachových skladeb a byli jsme schopni identifikovat kvantitativní rozdíly v jejich struktuře.“
Facebook, Shakespeare a Bach
Umožnil to model, který analyzuje informace obsažené ve složitých sítích, a to, jak tyto informace vnímají lidé. Kromě příspěvků na Facebooku a Shakespearových děl vědci tento systém aplikovali také na pět skladeb klasické hudby, včetně jedné Bachovy.
„Bylo opravdu zajímavé sledovat, jak nám náš model pomohl pochopit strukturu těchto kusů,“ říká Bassett. „Na základě toho jsme si uvědomili, že pokud chcete skutečně něco říci o hudbě obecně, nemůžete použít jen hrstku skladeb. Musíte použít velký soubor dat.“
Naštěstí Johann Sebastian Bach složil více než 1 100 dochovaných skladeb, z nichž výzkumníci zhruba třetinu vizualizovali jako sítě. „Slyšíme jednu notu a pak další a další a další,“ vysvětluje Bassett. „Takže hudební skladba je jen posloupnost informací.“
Hudba tiká jinak
Dvěma nejdůležitějšími metrikami, které výzkumníci zjistili pro charakteristiku hudebních sítí, jsou stupeň shlukování a entropie. První z nich klasicky popisuje tvorbu shluků, druhá míru variability notových sekvencí.
Sítě s vyšší entropií, v nichž je určitý uzel propojen s mnoha dalšími uzly, obsahují více informací a naopak. Stupeň shlukování udává, do jaké míry obsah sítě splňuje očekávání posluchačů – čím více shluků, tím lépe.
„Jazykové sítě mají velmi vysokou entropii,“ vysvětluje Bassett. „Jsou tedy velmi složité: obsahují mnoho informací, ale od našich očekávání se odchylují jen nepatrně. U hudby je tomu naopak. Ta má menší entropii, obecně menší složitost, ale často se odchyluje od našich očekávání.“
S tímto rámcem pro kvantifikaci hudebních struktur může budoucí výzkum zkoumat vztah mezi různými hudebními strukturami a mozkovou aktivitou posluchačů. „Pochopení toho, jak člověk reaguje na různé úrovně složitosti skladby,“ říká Bassett, „nám může pomoci určit typ hudby, kterou doporučujeme pro konkrétní terapii.“
Bachova rozmanitost
Vědci zjistili, že Bachovy chorály mají mnohem nižší entropii než jeho toccaty, což svědčí o rozdílu nejen ve stylu, ale také v účelu. Chorály jsou jednoduché a opakující se, zatímco toccaty mají složité, chromatické pasáže. Chorály zpívané v kostele mají inspirovat k meditaci a bohoslužbě, zatímco toccaty mají sloužit k pobavení.
Výzkumníci chtějí v budoucnu rozšířit tento výzkum na další žánry a skladatele, včetně jazzové hudby. „Jsem velmi zvědavý na nezápadní hudbu a zajímalo by mě, jaké rozdíly v těchto různých kulturních tradicích najdeme,“ říká Kulkarni.
Studie byla zveřejněna v únoru 2024 v časopise Physical Review Research.
–etg–
