Sice to není žádný Šmak, přesto je majestátní: největší drak, který byl kdy v kultuře Hongšan objeven.
Na rozlehlých, větrem ošlehaných pláních Vnitřního Mongolska, kde vítr kvílí jako nadšený sbor, který zoufale potřebuje dirigenta, a slunce praží s taktem rozzuřeného dopravního policisty, učinila skupina čínských archeologů objev, který by přiměl i toho nejcyničtějšího vědce, aby se poohlédl po svém monoklu.
Dne 22. září (shodou okolností v den narozenin Bilba a Froda Pytlíka) zjistili, že ve vyprahlé zemi leží největší nefritový drak, jaký byl kdy vykopán v kultuře Hongshan, nález, který sliboval být archeologickým ekvivalentem objevu Tutanchamonovy hrobky – kdyby byl Tutanchamon šest centimetrů vysoký a vytesaný z lesklého zeleného kamene.
Nefritový drak
Než se necháte unést představou ohnivého kolosu řádícího ve starověké Číně, vysvětleme si následující: nejedná se o žádného monstrózního Šmaka, o žádnou hrůzu Tolkienovy fantazie.
Šlo spíše o něco, co by se dalo použít jako dekorativní těžítko.
Měřil skromných 15,8 centimetru a nebyl ani tak „drakem apokalypsy“, jako spíš „ozdobou pro náročné nefritové nadšence“.
Na to, že se tento drak vešel do dlaně, to však nebyla obyčejná cetka. Jeho složité šupiny byly tak pečlivě vyřezané, že byste napůl čekali, že se z vitríny vysmekne a zamíří k nejbližší hromadě historických záznamů.
A i když nebyl zrovna vybaven k obraně hromady zlata, mohl klidně hlídat obzvlášť ceněný uzávěr lahve.
Čínští draci byli uctíváni
Tato malá nefritová figurka je symbolem moci, vesmírného řádu a všech dalších velkolepých pojmů, kterými se vědci rádi ohánějí na konferencích, aby ospravedlnili své cestovní granty.
Ve starověké Číně byli draci uctíváni jako vládci zvířecí říše, což muselo být pro voly lopotící se na polích poněkud demoralizující.
Lze si je představit, jak vrhají závistivé pohledy k nebi a sní o tom, že jim narostou křídla a oni opustí pluhy a stanou se důstojnějšími nebeskými strážci.
Legenda, nebo folklór?
Odkud se však draci vzali?
Někteří tvrdí, že mýtus o drakovi vznikl na základě nálezu dinosauřích kostí. Lidé před tisíciletími, zmatení kolosálními kostrami, usoudili, že „obří ještěr“ je příliš fádní, a zvolili něco s větším šmrncem.
Jiní spekulují, že drak je jakýmsi kulturním Rorschachovým testem, který odráží kolektivní strachy a fantazie lidstva: trochu hada sem, trochu orla tam – a než se nadějete, máte plnohodnotného mytologického tvora.
Ať už je důvod jakýkoli, draci se po tisíciletí vznášejí v našem kolektivním povědomí jako rackové v obzvlášť chaotickém obchodě s hranolky na pobřeží a kdekoli se objeví, vyvolávají problémy.
Od laskavých čínských vodních draků, kteří přinášejí déšť na pole a občasnou nevítanou sprchu do císařova prádla, až po zlatokopecké bestie z evropského folklóru – tito tvorové dokázali všechno.
Symboly moci, nebo chaosu?
A tak, jak nefritový drak sedí ve své muzejní expozici a hledí ven s výrazem nejasného zmatení, je svědectvím trvalé posedlosti lidstva těmito mýtickými zvířaty.
Jsou to symboly moci a ochrany, nebo představují chaos a nepředvídatelnost světa přírody?
Jedno je jisté: ať už shromažďují zlato, nebo přinášejí déšť, draci nás nepřestávají fascinovat.
A dokud budou existovat archeologové, kteří budou ochotni vydat se na rozpálené pláně Vnitřního Mongolska, vyzbrojeni jen lopatkou a lehce nadsazeným pocitem vlastní důležitosti, můžeme si být jisti, že fascinace světa těmito mýtickými zvířaty přetrvá.
–ete–
