Před 75 lety došlo k první masové justiční vraždě, kterou provedl komunistický režim v bývalém totalitním Československu. Šestice nestraníků byla obviněna z přípravy na ozbrojeném převratu a odsouzena ve vykonstruovaném procese k trestu smrti. Poprava se konala v Pankrácké věznici v Praze 5. listopadu v roce 1949.
Památku obětí připomněl dnes na svém účtu X i ministr kultury Martin Baxa.
„Před 75 lety komunistický režim v Československu provedl první justiční vraždu. 5. listopadu 1949 bylo popraveno šest nestraníků v procesu se ,skupinou Milady Horákové‘. Tento vykonstruovaný proces, poprvé vedený poradci StB ze stalinského SSSR, předznamenal hrůzy 50. let.
Vratislav Polesný, Vratislav Janda, Josef Charvát, Emanuel Čančík, Květoslav Prokeš a Jaroslav Borkovec – tito odvážní odbojáři byli odsouzeni k smrti za údajnou přípravu povstání. Ničím se neprovinili, jedinou jejich vinou byla touha po svobodě. Čest jejich památce!“ připomněl Baxa.
Jednou z obětí byl plukovník in memoriam Vratislav Janda, který se během druhé světové války účastnil protinacistického odboje v organizaci ÚVOD. Za svou činnost byl v roce 1942 zatčen gestapem a uvězněn. V roce 1944 byl v Drážďanech odsouzen Zemským soudem na 10 let. Do Československa se vrátil spolu s americkou armádou v roce 1945. Po komunistickém puči v roce 1948 byl zapojen i do protikomunistického odboje.
Po válce působil nejdříve jako štábní kapitán v Liberci a posléze jako velitel roty v Benešově. 16. května 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady. Podle obžaloby se měl účastnit příprav na ozbrojeném protikomunistickém převratu. Ve vykonstruovaném procese byl odsouzen k trestu smrti. Poprava se uskutečnila 5. listopadu 1949. 19. září 1990 byl Vratislav Janda s rozhodnutím Městského soudu v Praze rehabilitován a in memoriam povýšen na plukovníka.
Spolu s Jandou byli 5. listopadu popraveni také Vlatislav Polesný, Emanuel Čančík, Josef Charvát, Květoslav Prokeš a Jaroslav Borkovec.
50. léta jsou nechvalně známá častými politickými procesy, způsobem, kterým se totalitní vláda snažila pod rouškou strachu udržet svou moc. Kromě justičních vražd byly v té době časté i dlouhodobé tresty, nucené přesídlování (hlavně větších statkářů) a v neposlední řadě nucené práce, většinou v uranových dolech, ve kterých si vězni ničili své zdraví nebo dokonce zemřeli na následky špatného zacházení.
