Komentář
Podle nově zveřejněné zprávy pokračoval z Číny odliv kapitálu, a to ve výši až 254 miliard dolarů za dvanáctiměsíční období do června letošního roku.
Tyto mezinárodní převody jsou obzvláště významné, protože těm, kteří přesunou více než povolených 50 000 dolarů ročně, hrozí v případě odsouzení vězení a pokuty ve výši více než poloviny této částky. Podle zprávy zveřejněné 23. října deníkem The Wall Street Journal si však lidé přesto najdou způsob, jak to udělat. Kdyby byly tyto převody kapitálu legální, jak je tomu v tržních demokraciích, byly by mnohem rozšířenější.
Mezi způsoby převodu bohatství patří kryptoměny, vývoz uměleckých děl vysoké hodnoty, přeplácení dovozů, dividendy vyplácené zahraničním společnostem a společné čínsko-zahraniční podniky. Častým zprostředkovatelským krokem je přesun majetku do Hongkongu, který nemá žádné kapitálové kontroly.
Odliv kapitálu plus čistý odliv přímých investic, který ve druhém čtvrtletí roku 2024 činil 86 miliard dolarů, vytváří tlak na pokles hodnoty yuanu a nemovitostí, které podle jednoho z odhadů ztratily od roku 2021 celkovou hodnotu ve výši 18 bilionů dolarů.
Ztráty kapitálu v čínské ekonomice lze přičíst řadě přetrvávajících problémů, z nichž většina pramení z čínského komunistického systému, který upřednostňuje autoritářské vládní zásahy a represe před volným trhem a demokracií. Drakonické lockdowny Komunistické strany Číny (KS Číny) v reakci na covid-19 byly pro veřejnost obzvláště nepříjemné a vyvolaly vrchol odlivu kapitálu v letech 2021–2022.
Známky ekonomické krize, které rovněž vyvolávají odliv kapitálu z Číny, jsou předzvěstí dalšího vývoje v blízké budoucnosti. Mezinárodní měnový fond (MMF) 22. října snížil předpověď růstu Číny pro rok 2024 o 20 bazických bodů na 4,8 %. MMF předpověděl, že do konce desetiletí se růst Číny ještě sníží na přibližně 3 %. I tyto předpovědi jsou pravděpodobně nadhodnocené vzhledem k tomu, že se opírají o obecně růžové údaje, které uvádí sám Peking.
Od roku 2021 do začátku roku 2024 klesl čínský akciový index CSI 300 (pevninská část) o téměř 40 % a hongkongský index Hang Seng China Enterprises o přibližně 50 %. Stimulující opatření, která Peking v reakci na to přijal, zvedla trhy jen na chvíli. Jeho snížení úrokových sazeb, podpora vlastníků nemovitostí, nákupy akcií, záchranné akce místních vlád, rekapitalizace velkých bank, snížení míry bankovních rezerv a nákupy milionů neprodaných bytů ztráty spíše přesunuly, než odstranily, a nedokázaly na akciové trhy vrátit výraznější důvěru.
Od přijetí těchto opatření si indexy CSI 300 a Hang Seng China Enterprises polepšily přibližně o 12 % a 20 %. V říjnu však byl trend u obou indexů klesající.
Zatímco investoři jásali a využívali krátkodobé stimuly ze strany Pekingu, většina z nich čeká na opětovné nakoupení na základě velkého objemu nových fiskálních výdajů, kterých se od KS Číny stále nedostává. I kdyby byli takovými velkými stimuly v blízké budoucnosti příjemně překvapeni, v konečném důsledku jde jen o novou formu toho typu ekonomických intervencí, které komunistický režim dostaly do potíží jako první.
Vládní zásahy do ekonomik mají tendenci je dlouhodobě zatěžovat. Peking nazývá své nedávné zásahy „kombinovaným zásahem“, ale komunisté zasazující ekonomice takové rány obvykle jejímu zdraví neprospívají. Většina strukturálních problémů vyplývajících z jednání KS Číny je stále z velké části neřešena, včetně demografického poklesu, nezaměstnanosti, obchodního napětí s mezinárodními partnery, z toho vyplývajících mezinárodních cel, která jsou namířena proti Číně, klesající domácí poptávky čínských spotřebitelů kvůli jejich narovnávajícím se podmínkám a deflace.
Středobodem problému je hospodářská politika čínského vůdce Xi Jinpinga. Například jeho zaměření na dotování zelené energie a moderních polovodičů má více společného s plánovanou agresí vůči sousedním zemím než se zlepšováním životních podmínek čínských občanů. Jaderná, větrná, solární a vodní energie poskytne Číně záložní možnost, pokud by byl její přístup k dovážené ropě a uhlí omezen válkou o Taiwan. Závislost Číny na dovozu polovodičů by byla během takové války rovněž zranitelným místem, ale v současné době hrozí, že Peking bude polovodiče dotovat neefektivním nadbytkem. A dotace jen zvyšují napětí ve vztazích s čínskými obchodními partnery a mohou se obrátit proti nim tím, že je vyprovokují zavedení vyšších cel.
Riziko dalších cel, včetně cel ze Spojených států, Indie a Indonésie, a hrozba války Pekingu s Taiwanem povedou k dalšímu odlivu kapitálu. Válka s Taiwanem by mohla světovou ekonomiku stát 10 bilionů dolarů, z nichž velkou část by nesla Čína a její obchodní partneři.
Vzhledem k těmto okolnostem se očekává další takový odliv kapitálu a negativní přímé investice čínských i mezinárodních společností v Číně.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–
