Pokračování Gladiátora je veskrze průměrným snímkem mezi těmi dobrými. Šlo do něj mnoho úsilí, má slušné herecké výkony i kulisy a jedná se o velkolepý film. Respektuje také pěkně první díl této teď už dvoudílné série. Ale střih a dynamika filmu jsou někdy tak necitelné, jako kdyby byly dělány umělou inteligencí, namísto člověkem, a ani moc nepomáhá, že herecký výkon hlavního hrdiny je jeden z těch méně přesvědčivých – i když výkon všech ostatních je někdy i naprosto úžasný.
Celý snímek nicméně bezpečně přinese to, co jste očekávali. Pokud tak máte zájem jít na tento typ filmu do kina, stojí to za to – i kdyby se vám také stalo, že sál kina bude celý prosvícený během reklam, až vám kompletně znaví oči.
Slabá první minuta
Začátky jakéhokoliv příběhu většinou odkazují na nějaké prožitky, nebo záhadu, či akci, které strhují pozornost. Jindy také vykreslují atmosféru. V případě Gladiátora 2 ale prvních 60 vteřin připomíná krátké video na Instagramu.
Když je hlavní hrdina (Lucius, hraný Paulem Mescalem) na začátku uveden ve svém rodném městě, většina diváků asi bude očekávat souvislou dějovou linii alespoň po dobu pěti minut, když už ne celou zápletku jako ve filmu Statečné srdce. Namísto toho se ale dočkají zrychleného mini-příběhu o tom, jak byl hlavní hrdina ve svém rodném městě, pak záhy, jak se zbrojí do války, a pak hned už válčí. Výsledný dojem je takový, že si řeknete, že by celý film mohl, a asi i měl, začínat až tím, že se Lucius nachází přímo v bitvě.
Je to velká škoda, protože po pěkných úvodních titulcích, které uváděly film a kdo v něm hraje, nebo vyobrazovaly scény z prvního filmu, chybí dobrý první dojem. Ten je záhy naštěstí vykompenzován samotnou bitvou na lodích a příchodem Marca Acacia (Pedro Pascal) na scénu, ale právě v tom se nese velká část filmu – ty výborné elementy musí vykompenzovávat ty slabší, a tak snímek nedosahuje svého plného potenciálu.
Přesvědčivé vyobrazení římské kultury
Mnoho historických filmů mívá sklony znázornit kulturu dané doby poněkud jednostranně – například pouze utrpení té doby, anebo krutost a přísnost vládců. Gladiátor 2 ale ukazuje i ty dobré aspekty římské kultury a kladní hrdinové nechybí na všech úrovních společnosti.
Negativní prvky, kupříkladu ne až tak schopní císařové, jsou pak odůvodněny nepřímo i citovaným římským básníkem Vergiliem: „Brány pekla jsou otevřené ve dne v noci; hladký je sestup a snadná je cesta.“
Kultura římského impéria je tak vyobrazena jako něco dobrého i zlého, což působí příjemně apoliticky, a že režisér ani scenaristé nesledovali žádnou vlastní agendu na úkor filmu.
Scénář ani režisér neuměli uchopit Paula Mescala – a měli to těžké
Paul Mescal umí výborně vyobrazit postavu Lucia, kdykoli je v bitvě. Umí také velice přesvědčivý „pasivně vzteklý výraz“, anebo „aktivně vzteklý výraz“. Ovšem tím jeho výborné herecké výkony končí.
Mescal tak zvládne zahrát vše, co bylo nejspíše třeba pro úspěšný casting, ale už nic moc dalšího. Ve scénách smutku se mu jen trochu pohnou ústa a člověk si říká, že mu alespoň mohli sundat ty vousy, protože by pak jeho výrazy tváře byly znatelnější. (A když si člověk dohledá fotku Mescala bez vousů, skutečně si řekne, že jeho výrazy tváře by byly mnohem hlubší.)
Nejhorší je to ovšem na začátku filmu, zejména u scén, kdy Mescal „hledí do dálky“ a podobně. Působí, že vlastně neví, proč tam vůbec hledí, jako kdyby byl kompars, a tak divák stejně tak nemá sebemenší tušení.
Moc tomu nepomáhá ani právě necitelný střih celého filmu. Ono lze pomocí kamery, scénáře a například hrou světel během scény vyobrazit kohokoliv epicky, ale režisér a scenaristé házejí Mescala do scén stylem: „Tak a teď svým výrazem tváře a přednesem dodej této scéně hloubku.“ Nakládají tak s Mescalem, jako kdyby byl Al Pacino, nebo právě Pedro Pascal, jenže on se pak nechytá, a tak některé scény vyzní poněkud ploše.
Trochu to působí, jako kdyby scénář a vize režiséra byly vymyšleny pro herce s mnohem širším záběrem, než je v současnosti zatím Paul Mescal, a pak když se to zjistilo, tak byla snaha zkrátit to střihem, místo aby se scénář a vize přeupravily Mescalovi na míru.
Ostatní herecké výkony
Marcus Acacius (Pedro Pascal) ukazuje, že zdánlivě neumí hrát špatně. V podstatě všechno to, co se chtělo po hlavní postavě Lucia, by zvládl očividně zahrát lépe než Paul Mescal. Vzhledem jsou si oba i mírně podobní, a tak je vlastně slabší herecký výkon Mescala o to větší reklamou na Pascala. Své roli Marca Acacia skoro jako kdyby dodával i jistou auru. Ještě než promluví, je vždy patrné, o čem přemýšlí a co prožívá. Vzbuzuje důvěru, že jestli takto bude hrát i ve svých plánovaných filmech, je na co se těšit.
Macrinus v tomto snímku (Denzel Washington) je pro daného herce trochu jiný šálek kávy než jeho postava v trilogii Equalizer, ale přesto Washington hraje naprosto úžasně. Přináší do filmu umně jisté napětí i zápletky, neboť divák vlastně netuší, co vše je Macrinovým záměrem. Zdánlivě měl trochu slabší výkon na konci filmu, snad aby nepřehrával Mescala, ale jinak si může s Pascalem podat ruce a říct si, že společně herecky nesli na zádech velkou část filmu. Washington prostě ví, co dělá.
Solidně nadprůměrný výkon podává i Connie Nielsen jako Lucilla, která si zopakovala svou roli z prvního dílu. Oba noví císařové (Fred Hechinger a Joseph Quinn) také podávají vyloženě dobré výkony, jen jejich přednesy po chvíli působí trochu jednostranně, bez většího kontrastu.
Z vedlejších postav jsou poté až podivuhodně zapamatovatelní král Jubartha (Peter Mensah) a svým způsobem manažer gladiátorů Viggo (Lior Raz).
Výsledný dojem
Snímek Gladiátor 2 je tak celkově povedený. Kromě horšího střihu si člověk řekne, že i hudba mohla být trochu lepší (protože jednoznačně vylepšuje film až v závěrečné scéně), a někdy se zdá, že je škoda, že vedlejší gladiátoři nedostali více prostoru. Stejně tak atmosférické scény na začátku filmu, kde nebyly tolik třeba, naopak chyběly uprostřed děje.
Film ale splňuje všechny základní věci – celkově nadprůměrné herecké výkony, velkolepý dojem a solidní vyobrazení historické kultury. Celým scénářem prostupuje i jistá hloubka – například u záporných postav si pak člověk řekne, že „s čím člověk zachází, tím také schází“, protože dojedou přesně na to, čeho celou dobu využívaly ve svůj prospěch.
Jde tak o zdařilé pokračování prvního Gladiátora od Ridleyho Scotta, které možná bylo akorát „příliš opatrné“. Celkové hodnocení odpovídá jistě 7,5 / 10, ale pokud máte rádi tento typ filmů, a viděli jste první díl, tak zážitek může být i 8 / 10.
7,5 / 10
