Už jste viděli ty fronty diváků na poslední animovaný film V hlavě 2? Celosvětově jich zatím bylo dost na jeden a půl miliardy dolarů v tržbách pro právě tento snímek.
Je to trochu s podivem, neboť celé znění snímku cílí scénářem prvním pohledem spíše na o něco mladší publikum. Od takového, které buď, při otázce na příchuť popcornu nejspíše řekne, že chce poslední novinku – „banánový“, anebo až k těm, kteří končí střední školu.
Jakékoliv prioritní směřování pro starší publikum jsem bedlivě sledoval, a našel jen jednu jedinou scénu. Manžel se v ní ptá manželky na to, co budou dělat, když mají už konečně víkend jen sami pro sebe. Odpověď manželky sem ale raději psát nebudu. Takové věci není ku prospěchu nijak šířit.
Co tedy inspiruje všechny ty rodiče, aby přece jen doprovodili na tento snímek ty mladší členy rodiny, anebo co inspiruje ty trochu starší, aby také šli, když film není scénářem až tak univerzálně zaměřen?
Vyznat se ve své vlastní hlavě a najít společnou řeč
Animovaný snímek V hlavě 2 nabízí již od popisu zajímavě hlubokou premisu. Mladá Riley se nastěhovala do San Franciska a její emoce – Radost, Vztek, Strach, Znechucení a Smutek – jsou v konfliktu, jak si s jejím novým životem ve škole i ve městě poradit.
… a víte, teď nevím, jak tato zápletka působí na vás, ale kdyby mi někdo řekl, abych vymyslel příliš komplikované zaměření pro animovaný film, cílený primárně pro děti, na kterém si kolega scenárista spálí ruce, a já se mu pak budu škodolibě smát, tak možná ani s ničím „lepším“ nepřijdu.
Jenže ono to funguje.
V hlavě 2 je dokonce snímkem, který je nejen dostatečně zajímavým pro děti v sále, ale dodává také rodičům způsob, jak být lepšími rodiči. A abych ten druhý důvod nezlehčil, tak to napíšu více napřímo – snímek nabízí rodičům vyloženě arzenál nástrojů, jak si poradit s rozpoložením mysli svých dětí, a vykomunikovat věci neosobním způsobem, který z nikoho nedělá viníka, a ani ho nemůže nijak urazit.
Možná se vašemu dítěti něco nechce a odmítá myslet na ostatní? „Víš, Frantíku, to je jako ta úzkost v tom filmu, ono pak máš nějaké představy, ale ty nejsou zaměřeny na to, abys měl dlouhodobě radost.“ Anebo vaše dítě nechce plnit své povinnosti? „Alenko, víš jak v tom filmu byly ty negativní emoce, a pak na chvíli přemohly Riley? To bylo, protože ona se na nic nikdy nepřipravovala, i do mysli jí přišla nuda, a ona si pak nevěděla rady, že?“
Upřímně, jeden film nemůže nahradit rodiče. To ani zmrzlina nemůže. Ale pokud jde o to, dostat se k psychologii, která není jakkoliv závadná, a není jako ve školách hlavně o tom, který psycholog se kdy narodil a kdy zemřel, anebo donekonečna omílaný Freud, tak tady je film, který může mít reálně za následek zlepšení mezilidských vztahů.
V neposlední řadě jde asi všem i o jednu věc – ať už děti v pubertě, ve které se ve filmu ocitla i Riley, dělají cokoliv, tak hlavně ať se pak z toho dají jednou znovu dohromady, že. Tohle může pomoci všem zúčastněným stranám. Neřeší se sice téma různých typů náklonnosti, ale snímek také dává každému pocit, že je prostě normální, a člověk se může změnit.
Je tak více jedno, jestli si dítě obarví vlasy na černo, dá si černé řasy a neustále bude nosit pohled, jako by mu ujel vlak. Je jedno, jestli zajde ještě dále a vzkřísí německou hudební kapelu Tokio Hotel spolu s jejich skladbou Monsoon z roku 2007. Anebo znovu objeví Známku punku z roku 2005.
Vše se dá komunikovat tím, že jde o rozpoložení mysli a hledání svého vnitřního já. Že se přesouvají v člověku různá přesvědčení, která pak vytváří představy, no a člověk formuje sám sebe. Lepší formovat sám sebe, než mít nereálné požadavky na své okolí.
Snímek ví, kde jsou jeho silné stránky, ale zpracování trochu chybí kontrast
Mnohé firmy, influenceři anebo úspěšní lidé jsou často na vrcholu ne díky tomu, že by nedělali chyby, ale protože se z nich nějakým způsobem poučí, a hlavně se účastní situací, které staví na jejich silných stránkách.
Film V hlavě 2 má naprosto stejnou strategii. Celá jeho zápletka, naučná hodnota a vyústění jsou natolik vzácné, že jsou schopny prodat film samy o sobě. První díl filmu vydělal 850 milionů dolarů a tvůrci to dokázali už dvojnásobně překonat tímto druhým dílem, který ještě ani nedoběhl do cílové čáry.
Ovšem oproti prvnímu dílu se změnilo obsazení od filmového studia, a asi je to mírně znát.
Režiséři prvního dílu, Pete Docter a Ronnie Del Carmen, mají luxusní zkušenosti z jiných animovaných snímků, od Prince egyptského přes Hledá se Nemo, Univerzitu pro příšerky až po Vall-I. Nebyli nutně vždy režiséry, ale byli z oboru.
Současný režisér Kelsey Mann však ve srovnání s nimi pokulhává a kromě Frčíme, nebo také Univerzity pro příšerky, toho za sebou, z hlediska animovaných filmů, moc nemá. Stojí to za zmínku, protože právě režie je, zdá se, nejslabší částí tohoto animáku.
Diváci mají vždy rádi, když se netlačí „neustále na pilu“, a v animovaných snímcích se to vyvažuje scénami pro dokreslení atmosféry. Shrek někam jde, nebo Nemo někam plave, a k tomu hraje hudba. Je to jako odliv před přílivem. Divák se může nadechnout, vcítit se do filmu, a vše je snazší pochopit. Jde o princip nejen atmosféry, ale i dobrodružství, anebo právě snadné pochopitelnosti a zapamatovatelnosti.
Kelsey Mann ale v první třetině filmu nejen přece jen trochu příliš předpokládá znalost prvního dílu, ale také neustále hyperaktivně střídá scény. Výsledkem je to, že člověk si po skončení filmu ani nemůže vzpomenout na to, co se dělo během první třetiny filmu, a zapomnětlivost to na svědomí nemá. Režisérovi se nepovedlo vyvážit pomalejší nástup zápletky ve filmu spolu s udržením pozornosti diváka, a úvodní hyperaktivní střídání scén tak spíše schovává nejasný směr snímku na jeho začátku.
Celé tempo se pak mění v polovině filmu, kde se najednou objeví samotná zápletka a s tím i pomalejší scény. Ty bohužel začínají zejména ve chvíli, kdy ve filmu dočasně panuje chmurnější nálada, a tak relativně více vyniknou oproti předešlým radostným situacím. Kelsey Mann, který je i jedním ze tří scenáristů filmu, se tolik soustředil na silné stránky snímku, na představení drama zápletky a zavedení konceptů, že zapomněl na možnost nechat diváka se také z nějakých scén prostě jen déle radovat.
S tím souvisí i použití hudby, které nebylo zdaleka využito na maximum, anebo dokresluje hlavně atmosféru dramatu, rozhodnosti či uvědomění. Nakonec, stejně chybějící kontrast, kterým trpí střih, anebo hudba, také postihl trochu barvy snímku. Po poměrně pestrém začátku má první polovina filmu spíše neustálé přelivy modrých odstínů a k nim pár pestrých maličkostí v barvách lentilek.
Zbytek zpracování filmu je ale velmi solidní, a zmíněné nedostatky nepředstavují kritickou chybu.
Pojetí snímku věrohodně představuje rozpoložení mysli jednotlivých přesvědčení, a stejně tak zejména Riley, u které je to nutné především. Divák prostě ví, jak se postavy cítí, a ví, kterou situaci v jeho životě mu to může připomínat.
Měli jste někdy pocit, že by vaše vnitřní závist měla ráda „exkluzivní nabídku“? Rádi byste viděli znázornění, jak to může vypadat u vás v hlavě, když máte z něčeho záchvat úzkosti?
Na vašem vnitřním životě záleží
Jestli něco film dělá ještě dobře, tak je to znázornění hodnoty vnitřního stavu člověka. Zdá se, že se nikdo nestará o to, jak se cítíte, a tak to nemá žádnou váhu? A vy tím pádem také nemáte žádnou váhu?
Když cítíte tu neskutečnou lenost, střídanou úzkostí, anebo strachem, máte snad dnes v hlavě ještě cokoliv hodnotného? A jestli si nejste jistí, tak neznamená to, že nejste ani hodnotný člověk?
Snímek V hlavě 2 je příběh o tom, že za kormidlem v našich hlavách může být i něco jiného než poslední verze našeho autopilota, anebo jak reagujeme na negativní vlivy okolo nás. Popisuje to stav skutečnosti, že my jsme tam uvnitř, a hned v tu příští chvíli, anebo postupně, můžeme věci měnit.
Nabízí to realitu, že si v sobě tvoříme vnitřní bohatství, které pak můžeme použít ve styku s druhými pro dobro nás všech.
Závěrečné hodnocení
Tvůrcům filmu se povedlo vykreslit a uchopit opravdu rekordně těžkou výzvu, u které pak mírně opomněli, že více věcí mohli brát i zlehka. Je to, jako kdyby dotlačili do cíle celé to veledílo, ale pak už nepořádali oslavnou párty. Anebo, ryze prakticky, jako kdyby někdo talentovaný věnoval více pozornosti druhé polovině filmu oproti té první, a studio možná trochu spěchalo s vydáním.
Přes to všechno je ale špičkový výkon v jednom ohledu více solidní než všechny nadprůměrné výkony okolo. Stejně jako český Aleš Valenta v roce 2002, když jako první člověk na světě skočil trojité salto s pěti vruty. Dopad neměl sice čistý, ale v jednom ohledu posunul hranici celého svého oboru.
V hlavě 2 má na to, posunout společenský přínos animovaných filmů na další úroveň, zejména po svém již jistém, rekordním komerčním úspěchu. To má tak velkou hodnotu, od filmového průmyslu po mezilidské vztahy diváků, že lze ne-tak-čistý dopad plně odpustit.
S ohledem na to, že jde už o druhý díl, a tvůrci se sami rozhodli ne zrovna trefně vystřídat režiséry, tak snímku odpovídá skóre 9 z 10.
Hodnocení: 90 %
