Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny dnes podpořil demokratický ostrovní stát Tchaj-wan, aby mohl vstoupit do mezinárodních organizací, jako jsou OSN, WHO, Interpol a dalších. Jeho vstup dlouhodobě blokuje Čína. Rezoluce, kterou zahraniční výbor schválil, je obdobou nedávno přijaté rezoluce Evropského parlamentu.
Evropský parlament se ohradil proti „neustálému překrucování rezoluce OSN č. 2758 ze strany Číny“ a odsoudil „pokračující vojenské provokace vůči Tchaj-wanu“, přičemž vojenské narušení stávajícího stavu v Tchajwanské úžině nebude podle europoslanců akceptováno „a bude na něj reagováno rozhodně a tvrdě“.
Rezoluce přijatá českým zahraničním výborem (pdf) se rovněž ohrazuje proti „nesprávnému výkladu rezoluce OSN č. 2758 Čínskou lidovou republikou“ a vyjadřuje podporu „účasti Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích“.
Zpravodajkou rezoluce byla poslankyně Eva Decroix (ODS) za podpory poslanců Hayata Okamury (KDU-ČSL) a a poslankyně Heleny Langšádlové (TOP 09).
Vojenské provokace ČLR a její pokusy dezinterpretovat rezoluce OSN tak, aby vyhovovaly jejímu příběhu, musí být odsouzeny a já jsem hrdá na to, že český parlament dnes zaujal k této otázce stanovisko.
— Eva Decroix, poslankyně
„Toto usnesení vysílá jasný signál: Bezpečnost Tchaj-wanu je nedílnou součástí udržování mezinárodního systému založeného na pravidlech. Vojenské provokace ČLR a její pokusy dezinterpretovat rezoluce OSN tak, aby vyhovovaly jejímu příběhu, musí být odsouzeny a já jsem hrdá na to, že český parlament dnes zaujal k této otázce stanovisko,“ uvádí Eva Decroix v tiskové zprávě aliance IPAC.
Cílem rezoluce, kterou v mezinárodním měřítku podporuje aliance IPAC, je potvrdit skutečný záměr a rozsah rezoluce OSN č. 2758, kterou Peking podle aliance využívá k „legitimizaci svých nároků na svrchovanost nad Tchaj-wanem“.
Návrh odmítá překrucování rezoluce OSN 2758 ze strany Pekingu a odsuzuje vojenské provokace Čínské lidové republiky v okolí Tchaj-wanu. Rezoluce rovněž vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly smysluplnou účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích.
Český sněmovní zahraniční výbor je podle aliance již šestým parlamentním tělesem, které návrh přijalo. První návrh podle aliance přijali v Austrálii, dále v Nizozemsku, poté následoval celý Evropský parlament, Kanada a Velká Británie.
Historie samostatnosti Tchaj-wanu
Stránky think tanku Sinopsis popisují historii následovně: „Čínská lidová republika (ČLR) usiluje o připojení Tchaj-wanu ke svému území. Preferuje však ,mírové (znovu)sjednocení‘ (de facto anexi bez boje) před ozbrojeným konfliktem. Ten by nejen poškodil vyspělou tchajwanskou ekonomiku a vážně narušil vztahy ČLR s ostatními státy, ale také by mohl ohrozit stabilitu samotného čínského režimu.
ČLR tedy podniká diplomatické kroky, jimiž se snaží přesvědčit ostatní státy, že na Tchaj-wan má nárok, a zároveň se pokouší oslabit přítomnost Tchaj-wanu v mezinárodním společenství s cílem jeho naprosté diplomatické izolace. Ta by pak v případě potřeby usnadnila i vojenskou či „mírovou” anexi ostrova.
Komunisté vyprovokovali a vyhráli občanskou válku a v roce 1949. Poražená vláda Čínské republiky byla nucena uprchnout na ostrov Tchaj-wan, kam odešla společně s armádou, řadou intelektuálů i dalších lidí, kteří nechtěli žít pod komunistickou nadvládou.
Pro komunisty založenou a ovládanou Čínskou lidovou republiku byl v 50. letech Tchaj-wan problematický, protože na něm sídlila vláda prezentující se jako jediná legitimní vláda Číny. Snahy o dobytí Tchaj-wanu komunistickými silami však zhatila korejská válka. ČLR tak nespravovala Tchaj-wan ani jediný den své existence.
Komplikovaná historie východoasijského regionu zapříčinila, že se Tchaj-wan nyní nachází v nejasném postavení z pohledu mezinárodního práva, čehož Čínská lidová republika využívá při prosazování svých nároků.
Jeho současná vláda nikdy aktivně nevyhlásila nový stát (v čemž jí ovšem brání ČLR pod pohrůžkou války). Je tak formálně stále vládou Čínské republiky, o čemž svědčí i její ústava. To v posledku brání ostatním státům navazovat s Tchaj-wanem formální diplomatické vztahy. Ten má nyní pouze 12 oficiálních spojenců (stav k únoru 2024), kteří ovšem vládu v Tchaj-peji formálně uznávají jako legitimní vládu nikoliv Tchaj-wanu, ale Číny.
Po vzoru Spojených států si naprostá většina zemí světa tvoří svou politiku jedné Číny. Uznávají existenci jedné Číny a Čínské lidové republiky jakožto její jediné legitimní vlády, ale též se nevyjadřují, jestli Tchaj-wan má či nemá být součástí této entity. V souladu s tím pak udržují s Tchaj-wanem neoficiální styky, jejichž podobu i intenzitu si samy určují. Tato politika, jakožto i otázka jejího dodržování, je pak suverénní záležitostí té které země. To platí i o České republice.“ Více…
