Do školy se opravdu těší pouze 9 % českých dětí a teenagerů ve věku 11-15 let. V žebříčku sledovaných zemí v Evropě a ve světě jsme se umístili na chvostu. Důvodem však zdaleka nemá být jen stres ze školních povinností.
Přibližně polovina českých chlapců a dívek ve věku 11–15 let v průzkumu uvedlo, že se jim ve škole celkem líbí. Jenže zároveň platí, že bezmála 4 děti z 10 do školy nechodí příliš rády nebo se tam vůbec netěší.
Podíl školáků, kteří nemají školu rádi, výrazně roste s věkem. V 11 letech se do školy netěší 28 %, u 15letých je to už skoro polovina – 46 %, objevila výzkumná studie HSBC uveřejněná letos v říjnu. Zúčastnilo se jí téměř 15 tisíc dětí ve věku 11-15 let z 250 českých škol v roce 2022.
Podle historických dat se vztah dětí ke škole v posledních 10–15 letech zhoršuje, a to nezávisle na pohlaví a věku. Propad mezi rokem 2010 a výše zmíněným výzkumem je markantní obzvláště u dětí, které se do školy opravdu těšily.
S tvrzením „Moc se mi ve škole líbí“ souhlasilo pouze 12 % jedenáctiletých dětí (v roce 2010 to bylo 21 %), u třináctiletých souhlasilo jen 7 % oproti 16 % v roce 2010 a u patnáctiletých došlo k propadu o polovinu z 16 % na pouhých 8. Za všechny děti z průzkumu jde pak o průměr 9 %.
V kategorii „Moc se mi ve škole líbí‟ si naše děti vedou ve srovnání s vrstevníky z jiných zemí uboze. Jsme na předposledním, 44. místě ze 45 sledovaných zemí. „Ale ani méně přísné kritérium, které sleduje ty, kterým se ve škole alespoň trochu líbí, nestaví Čechy o moc výše – konkrétně na 36. pozici,“ uvádí zpráva s výsledky.
„Zhoršující se vztah ke škole není nový fenomén. České děti obsazují nelichotivé pozice v mezinárodních srovnáních již déle,“ sdělil při uvedení výzkumu v tiskové zprávě Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu HBSC.
Nejvyšší podíl spokojených žáků mají nepřekvapivě, skandinávské státy a Rakousko, byť ve Finsku, jehož vzdělávací systém je často dáván za vzor, je obliba školy podprůměrná, odpovídající českým číslům, poznamenává zpráva.
Proč se děti těší do školy čím dál méně?
Jednou z věcí, která v dětech nevyvolává nadšení ze školy, jsou školní povinnosti. Tento faktor však není nic nového a byl vždy mezi dětmi přítomný. Ve srovnání s ostatními evropskými státy navíc nijak nevyčníváme.
„Argument o tlaku školních povinností jako hlavním nebo jediném důvodu negativního hodnocení školního prostředí tak neobstojí. Tím spíš, když míra školního stresu u českých školáků nijak nevybočuje z evropského průměru,“ uvádí zpráva.
Zvýšený tlak školních povinností v českém prostřední uváděly jako důvod nespokojenosti pouze třináctileté a patnáctileté dívky (zhruba o 20 procentních bodů).
Podle Petra Baďury, jednoho z analytiků studie HSBC, stojí za školním stresem v tomto věku starosti s rozhodováním se o budoucím směřování – kam jít studovat dál, jaké povolání si zvolit. Děti trápilo také to, že se „musí učit věci, kterým nerozumí“ nebo že učitelé od nich očekávají příliš moc.
Malá podpora vrstevníků
V oblasti vztahů s vrstevníky si čeští školáci nevedli vůbec dobře. Vlastně se umístili ze všech 45 zemí na samém konci. Méně než polovina 11–15letých si myslí, že jsou spolužáci ze třídy rádi spolu, mají dobré vztahy nebo že jsou milí a připraveni pomoct.
Smířlivější jsou v hodnocení „třídního klimatu“ chlapci, dívky hodnotí vztahy se spolužáky kritičtěji. Vyšší míru podpory svých spolužáků vnímají děti, které celkově hodnotí školu pozitivně. Žáci, kteří se do školy netěší, uvádějí převážně, že se na své vrstevníky ve třídě nemohou spolehnout.
V porovnání se zahraničím jsme na tom stejně jako Velká Británie, Polsko, Slovensko nebo Maďarsko. Tam všude nacházejí děti oporu ve spolužácích těžko.
Vztahy s učiteli
Jen polovina žáků 5.–9. tříd v České republice (52 %) uvádí, že důvěřuje svým učitelům. A pouze 40 % cítí, že jejich učitelům na nich záleží. Postoj k pedagogům je o něco pozitivnější u chlapců a celkově u mladších školáků.
S rostoucím věkem pociťovaná míra opory ze strany učitelů výrazně klesá u obou pohlaví. Mezi 11., 13. a 15. rokem klesá u chlapců z 50 na 35 a na 30 %, u dívek pak ještě strměji z 51 na 26 a pak 22 %.
V mezinárodním srovnání jsme se umístili na 43. z 45 míst.
„Z ukazatelů souvisejících se vztahy se spolužáky a pedagogy je patrná jedna věc: pozitivní či negativní vnímání školního prostředí jako celku úzce souvisí s pociťovanou oporou, které se dětem dostává či spíše nedostává od okolí,“ okomentoval výsledky Kalman.
Podle něj je třeba začít pracovat na vztazích v kolektivu, vzájemné komunikaci, naslouchání a spolupráci. Také učitel by podle jeho mínění měl být nejen „předkladatelem informací“, ale „především klíčovým hráčem z hlediska budování důvěry“.
Pro Baďuru je také velmi podstatným faktorem prostředí, jaké děti mají doma. To podle něj ovlivňuje také jeho vztah ke škole a jeho účastníkům. „Ať se na data dívám z různých úhlů, vrací mě vždy k jedné věci – děti, které se necítí příliš dobře v rodině a mezi kamarády, mají pouze malou šanci, že si tento ,nedostatek opory‘ vykompenzují ve vztazích se spolužáky či učiteli.“
