Existuje mnoho pokušení, která nás odvádějí od cesty minimalismu. Pokroku dosahujeme tím, že se dokážeme vzdát určitých tužeb.
Možná jste viděli krásné, nezahlcené domovy nebo četli o volných rozvrzích úspěšných minimalistů. Tyto ideály nás inspirují k proměně našeho života a slouží jako užitečný kompas, který nás vede k jednoduššímu způsobu žití.
Pro mě a mou rodinu však byla praxe minimalismu o něco chaotičtější a podstatně náročnější, než jak tyto ideály naznačují.
Nenechte se mýlit, minimalismus mé životní cestě přinesl mnoho užitku už od doby, kdy mě toto téma poprvé zaujalo na vysoké škole. Pomohl mi postavit se proti silám konzumerismu, rozptýlení a nespokojenosti, které vnímám jako všudypřítomné v moderním životě. Jednoduchý způsob života mi umožnil zbavit se mentálního i fyzického nepořádku a vytvořit prostor pro věci, kterých si cením nejvíce – rodinu, víru a tvůrčí činnosti.
Jenže praktikování minimalismu, zejména v kontextu velké rodiny, je dost náročné. Zatímco minimalismus v mnoha ohledech usnadňuje život, v jiných ho naopak ztěžuje. Není to jen únik před hektickým světem, ale spíše výzva postavená proti jednodušší cestě.
Samozřejmě jsem se naučil vnímat tyto výzvy jako nezbytné pro plnohodnotný život. Pro každého, kdo se o minimalismus zajímá, stojí za to přistupovat k tomuto životnímu stylu s realistickým pohledem na to, co vyžaduje a v čem může být obtížný.
Doufám, že vás tyto příklady neodradí, ale naopak vás povzbudí k tomu, abyste minimalismus vnímali jako protikulturní směr, který stojí za zvážení.
1. Strach z promeškání zajímavých nápadů nebo zážitků
Díky své silné touze po novinkách mám vždy potřebu vyzkoušet nové nápady nebo cesty, které bych mohl následovat. To silně odporuje mé touze žít jednoduše a soustředit se na současné cíle, ale myslím, že celkový efekt je zdravé napětí mezi těmito dvěma silami, kterého si vážím.
Musím však přiznat, že někdy mám pocit, že přicházím o skvělý nápad, což způsobuje, že mi praxe minimalismu připadá omezující. Snažím se připomenout si, že minimalismus neznamená jen méně – znamená to vytvořit prostor pro to, co je nejdůležitější – musím jen vědět, co to je.
2. Touha mít pocit, že dělám pokroky
V mnoha ohledech je minimalismus filozofií spokojenosti. Nutí vás být spokojený s méně, místo abyste stále toužil po více. Týká se to všeho – od peněz a uznání až po majetek a pohodlí. Minimalismus říká: zjisti, co je dost, a zůstaň u toho.
Ale mám v sobě také protichůdnou touhu – touhu po pokroku. Rád vidím, jak se moje publikum na blogu a bankovní účet zvětšují, a jak se můj život zjednodušuje. Mým výchozím bodem, pokud se aktivně nesoustředím na své vlastní definice úspěchu, je vrátit se k těmto snadným ukazatelům pokroku.
3. Tlak poskytnout dětem stejné příležitosti jako ostatní
Když jste rodič, je přirozené chtít dát svým dětem vše, co můžete – zvlášť pokud jde o příležitosti. Když vidím své přátele, jak věnují čas svým dětem na sportovní tréninky, hudební recitály a naplňují všechny své večery aktivitami, občas si kladu otázku, jestli tím, že jim nedávám to samé, nezklamávám své děti.
Moje žena a já jsme se rozhodli mít větší rodinu, ale neprioritizovat aktivity mimo domov. Povzbuzujeme je, aby si hrály spolu, s našimi sousedy a s lidmi, které do našeho domu zveme. Je to kompromis, o kterém jsme hodně přemýšleli, ale i tak to může být výzvou v praxi.
4. Touha mít stejné pohodlí a luxus jako ti kolem mě
Bez ohledu na to, jak daleko jsme pokročili ve svém vývoji, zdá se, že srovnávání je stále přítomné. Možná měníme, s kým nebo s jakými aspekty života se srovnáváme, ale stále se porovnáváme.
Když navštívíme přátele v jejich domovech, je přirozené ocenit některé luxusy, které si mohou dopřát, a které my nemáme. Předpokládám, že je také přirozené přát si je. Bohužel, i přes léta praktikování jednoduchosti, se tato touha stále může proměnit v neúměrně silnou potřebu, která mě připraví o radost z toho, co už mám. Doufám, že v této oblasti budu v následujících letech i nadále růst.
5. Touha po statusu, který přichází s bohatstvím
Minimalismus je těžký, protože všichni toužíme po statusu. V dnešním světě je status udělován těm, kteří mají nejvíce peněz, moci nebo přitažlivosti. Moje žena a já jsme se rozhodli zvolit cestu, která minimalizuje tyto touhy a nahrazuje je vyššími hodnotami – láskou k Bohu, rodině, přátelům a uspokojením z práce a osobního růstu.
Někdy tyto lásky mohou vést k většímu bohatství a statusu, ale často to znamená investovat náš čas a energii jinak než ostatní. Je pravda, že občas chci obojí – být minimalistou a zároveň člověkem s vysokým statusem. Realita je taková, že tyto dvě věci bývají v konfliktu, a já nacházím velké štěstí v životě takovém, jaký je. Připomínat si tyto pravdy je součástí vědomého života, a to je výzva, kterou s radostí přijímám.
–ete–
