Analytický komentář
Muslimský atentátník způsobil během silvestrovské noci v New Orleans masakr mezi slavícími lidmi, když zaútočil vozidlem a střelnou zbraní. A to ve jménu Islámského státu (IS). Přitom koncem roku 2017 byl IS považován za poražený. Proč tedy dokáže tato organizace stále páchat atentáty – na Blízkém východě i na Západě?
Ministryně zahraničí Annalena Baerbocková (Zelení) a její francouzský protějšek Jean-Noël Barrot se v pátek 3. ledna vydali do Sýrie. Oba chtějí poznat nové vládce této země. V čele stojí vůdce islamistické milice „Hajat Tahrír aš-Šám“ (HTS), Ahmed al-Šará. Tímto krokem oba přední evropští politici legitimizují HTS, která je v Německu klasifikována jako teroristická organizace. Pokud by však tento nový „silný muž“ Sýrie přijel do Německa, musel by být okamžitě zatčen.
HTS, kdysi partner teroristické sítě Al-Káida, vedené bin Ládinem, i Islámského státu (IS), zastává v podstatě stejnou salafisticko-džihádistickou ideologii jako IS. S bývalým syrským diktátorem Asadem, který bojoval proti islamistickým teroristickým organizacím, nikdo ze Západu nejednal. Islamisté, kteří nyní vládnou v Damašku, však náhle platí za vhodné partnery k rozhovorům. Proč tento rozdíl?
Rozdíl mezi Asadem a HTS
Bašár al-Asad nebojoval pouze proti teroristům, ale i proti vlastnímu lidu, mimo jiné s použitím chemických zbraní. Vybudoval režim hrůzy srovnatelný s vládou Saddáma Husajna v sousedním Iráku. Celý rozsah brutality Asadova režimu vychází na světlo teprve postupně. HTS se naopak vnímá jako osvobozenecká organizace, přesto však během svého působení také utlačovala obyvatelstvo ve svých oblastech, spáchala četné vraždy a zůstává nadále nepředvídatelná, pokud jde o její konečné cíle.
Po odklonu od Al-Káidy a IS však HTS dokázala dosáhnout toho, že ji členský stát NATO, Turecko, začal brát vážně jako partnera v severní Sýrii. Ankara poskytla HTS vojenskou a finanční podporu. Na oplátku HTS pokračovala v boji proti Asadovu režimu i proti kurdským enklávám na severu Sýrie. Díky spojenectví s členským státem NATO v posledních čtyřech letech si milice dokázala vytvořit image, který naznačuje, že tito islamisté jsou „méně špatní“ než Asad.
Co sleduje Baerbocková v Damašku?
Zda je to skutečně tak, se nyní snaží zjistit oba evropští ministři zahraničí. Ministryně Baerbocková proto přijela do Damašku s řadou požadavků. Při jednání s dosavadními džihádisty však nemůže jít pouze o otázky, kdy bude v Sýrii zavedena demokracie a zda budou všechny náboženské a etnické menšiny chráněny.
Hrozba pro Evropu, zejména pro Německo, způsobená znovuoživením buněk někdejšího Islámského státu, je enormní. Francie a Německo proto musí nového vůdce Ahmeda al-Šaráa, který nyní vystupuje v obleku, konfrontovat s otázkou, zda a jak je připraven bojovat proti svým někdejším souvěrcům a zbraňovým spojencům z IS a zlikvidovat tuto organizaci. Z tiskových zpráv obou ministerstev však nevyplývá, zda Baerbocková a Barrot toto téma otevřeli.
Útoky IS v Německu v loňském roce a nyní i nedávný útok v USA se bezprostředně dotýkají občanů obou států. Jde o vnitřní bezpečnost západních zemí. Pokud se má jednat a vyjednávat s vládci v Sýrii, musí být IS rovněž součástí těchto rozhovorů.
Kde se nacházejí buňky IS?
Zatímco po útoku IS v New Orleansu bylo v mnoha amerických médiích patrné překvapení nad tím, že IS, který byl zdánlivě poražen před více než šesti lety, stále existuje, americká armáda velmi dobře ví, že východní pouštní oblasti Sýrie a Anbárská poušť v Iráku jsou domovem mnoha přeživších buněk IS.
Z tohoto důvodu USA v této oblasti udržují velké vojenské základny. Jejich hlavní základna v Sýrii se nachází poblíž Al-Tanf, hraničního města na trojmezí Sýrie, Iráku a Jordánska. Jak bylo nedávno odhaleno, počet amerických vojáků v Sýrii byl zvýšen z dosavadních 900 na 2 000. Kromě toho mají USA možnost využít pro speciální operace své jednotky dislokované v sousedním Iráku.
Jak mohl IS přežít?
Členové IS, kterým se podařilo ukrýt v nepřístupných oblastech před zásahy iráckých a kurdských jednotek, často těží z podpory místního obyvatelstva, ze kterého sami pocházejí. Nebo terorizují malé vesnice a nutí jejich obyvatele ke spolupráci s IS.
Nepřehledná situace po pádu dlouholetého diktátora Asada nyní vyvolává obavy, že by se IS mohl zejména v Sýrii znovu konsolidovat a tím přitáhnout nespokojené arabské mladíky z celého regionu i ze západní Evropy.
Úkoly Německa v Sýrii a Iráku
Německo se od roku 2015 podílí na mezinárodní protiteroristické operaci proti IS v severním Iráku s kontingentem Bundeswehru. Cílem je přispět ke stabilizaci regionu. Tento kontingent však čítá pouze přibližně 80 vojáků a jeho hlavním úkolem je poskytovat vojenské poradenství iráckým Kurdům. Vlastní vojenské operace proti zbytkům IS od konce roku 2017 Německo ponechává na amerických a iráckých ozbrojených silách. V Sýrii se Německo žádným způsobem neangažovalo.
Vzhledem k znovuoživení IS by mělo v německém ministerstvu obrany dojít k přehodnocení strategie. Pokud současná i budoucí německá vláda chtějí vážně přispět ke „stabilizaci“ regionu v Sýrii, bude nutné nasadit bojové jednotky, nikoli jen poradce. Kdo chce zabránit útokům IS v Berlíně, Solingenu a dalších německých městech, musí čelit hořké pravdě: je třeba řešit problém u jeho kořene. A to znamená být připraven vydat se na dlouhou cestu, dokud se nepodaří zlikvidovat všechny buňky, které se stále mohou někde v poušti skrývat.
Je samozřejmé, že tento krok sám o sobě stačit nebude. Nasazení německých speciálních jednotek – kterých má Bundeswehr k dispozici několik – by však mělo být součástí širšího konceptu. O tom by měla být veřejnost informována a zapojena do diskuse.
Sporná teze o osamělých útočnících
Dosud byla u útoků IS v Německu – a nyní znovu i při útoku v New Orleans – zastávána teze o osamělých útočnících. Podle této teorie se jedná o osobu muslimského vyznání žijící v západním státě, která se bez vnějšího vlivu radikalizuje natolik, že je ochotná ve jménu IS zabíjet co nejvíce lidí, často v souvislosti s významnou událostí.
Podle této teorie k tomu dochází proto, že útočníci ve svém osobním okolí zažili odmítnutí nebo sociální propad a z touhy po pomstě vůči „společnosti“ se rozhodnou vykonat akt, který by je měl přivést k jejich pomyslnému odplatnému „mučednictví“. Aby jejich čin získal maximální pozornost, údajně jej spojí s IS, čímž jej „povýší“. Podle této teze nejsou do jejich činů zapojeni žádní organizátoři či koordinátoři.
Tato teorie, kterou zastává řada odborníků na islám, však ignoruje skutečnost, že v západních státech existuje stále rostoucí prostředí, které islamistickou radikalizaci podporuje nebo ji dokonce schvaluje. Toto prostředí je třeba stejně tak potírat jako úkryty IS v syrských a iráckých pouštích. To zahrnuje i změnu přístupu naší společnosti – například na univerzitách – vůči dosavadní toleranci k islamistickým idejím.
To se však snáze řekne, než udělá. Přehodnocení na všech politických a společenských úrovních si vyžádá čas. Jiná alternativa však neexistuje. Islamistický teror může zasáhnout kohokoli – dokonce i muslimy, jak se obzvláště zřetelně ukázalo na Blízkém východě.
–etg–
