Komentář
Vítr a slunce patří mezi čisté zdroje energie a mnozí do nich vkládají velké naděje do budoucna. Ne každý si ale uvědomuje, že jde zároveň o zdroje značně nestabilní a závislé na aktuálních rozmarech počasí. Bohužel na ně nelze spoléhat pořád, protože vítr nefouká zdaleka vždy, a totéž platí i o slunečním svitu.
Přesvědčit jsme se o tom mohli nyní v zimě. Nepřekvapivě mohou zvláště v této roční době nastat chvíle, kdy nesvítí slunce, což je během krátkých dní pochopitelné. A když ještě k tomu panuje bezvětří, máme o potíže postaráno. Pro takové období se už v němčině vžilo označení „Dunkelflaute“, což by se dalo přeložit jako „temné bezvětří“.
Problém pociťuje celá Evropa
A přesně k takovému „temnému bezvětří “ v prosinci skutečně došlo. Nefoukal téměř žádný vítr, k tomu musíme vzít v úvahu ještě hustou oblačnost, mlhu a nedostatečnou výrobní kapacitu, která není závislá na rozmarech počasí.
Navíc nelze úplně vyloučit, že se podobný problém bude během této zimy ještě opakovat. Méně dostupná energie má zákonitě za následek zvyšování cen na trhu. Neznamená to problém pouze pro jednu zemi, ale především zátěž pro celou evropskou energetickou síť se všemi důsledky s tím spojenými.
Na závažnosti tomu všemu navíc přidává skutečnost, že v pozici největšího troublemakera se loni v prosinci octlo Německo, největší země EU. Ano, náš západní soused se často a rád chlubí tím, že bezmála polovina vyrobené energie pocházela v loňském roce ze slunce a větru.
Více než nadpoloviční hodnotu (58,6 %) navíc dostaneme se započtením dalších obnovitelných zdrojů. Loni na jaře nechala německá vláda odstavit některé hnědouhelné a černouhelné elektrárny a ještě předtím v roce 2023 poslední tři zbývající jaderné elektrárny. Jenomže důsledkem toho se vyrábí méně energie a Německo přestalo být ve výrobě elektřiny soběstačné.
Proč?
Protože obnovitelné zdroje nedokázaly zdaleka kompenzovat výpadek způsobený uzavřením elektráren považovaných za nečisté. Německo proto muselo ve velkém importovat elektřinu z okolních států.
Ostatně již v roce 2023 se stalo čistým dovozcem elektřiny, kdy o 15,3 TWh více elektřiny dovezlo, než se jí vyvezlo. V loňském roce se situace ještě zhoršila, protože rozdíl stoupl na více než dvojnásobek – 31,9 TWh. Dováží ji především z Francie a Dánska a také ji musí stále vyrábět i ve špinavých uhelných elektrárnách.
Zelený vicekancléř Robert Habeck se na konference pořádané deníkem Handelsblatt vyjádřil tak, že „energetická bezpečnost má vždy prioritu“. Jinými slovy fakticky připustil, že brzký termín odchodu od uhlí stanovený na rok 2030 nemusí být vůbec reálný.
Každému je asi jasné, že žádná země nemůže spoléhat jen na vítr nebo slunce. Zároveň je vždy potřeba mít v záloze i nějaké stabilnější zdroje. Poté, co Německo odstavilo zbývající jaderné elektrárny, nezbývá mu nyní, než využívat energii vyráběnou spalováním špinavého plynu a uhlí.
Za zmínku zde stojí ještě jedna věc: přestože Německo na nukleární energii zanevřelo, zčásti stále využívá energii vyrobenou z jádra. Nejvíce ji totiž dováží právě z „jaderné“ Francie.
Naštvaná Skandinávie
Právě ono „temné bezvětří“ zapůsobilo jako zesilovač celého problému. Trable nevznikly pouze samotnému Německu. Důsledky německé energetické politiky nepříjemně pocítily i další země EU. Vrásky na čele měla celá Evropa.
Masivní dovozy elektřiny Německem silně zdražují elektřinu také v zemích nacházejících se v jeho blízkém či vzdálenějším okolí. Důsledkem německé politiky zavírání jaderných elektráren došlo ke zdražování cen energií v jižním Švédsku, které muselo do Německa vyvážet energii přes podmořské kabely.
Do vlády v Berlíně se neobvykle ostře obula švédská vicepremiérka Ebba Buschová, která řekla, že je na Němce naštvaná s tím, že „přijali rozhodnutí pro svou zemi, na které mají právo. Ale má to velmi vážné důsledky, mimo jiné pro konkurenceschopnost Evropské unie, protože vidíme, že německá konkurenceschopnost výrazně poklesla“.
V krátkém vyjádření po prosincovém zasedání Rady EU si rýpla také do dosluhujícího vicepremiéra Habecka, když řekla, že „švédská vláda podporuje obnovitelnou energii, ale žádná politická vůle není dostatečně silná, aby překonala fyzikální zákony – dokonce ani Dr. Habecka“.
Vytočený norský ministr
Z úplně stejného důvodu zareagovalo velmi podrážděně také Norsko. Ostrá slova švédské vicepremiérky nebyla ničím proti projevu norského ministra energetiky Terje Aaslanda. Ten už si nebral vůbec žádné servítky. „Je to naprosto pos**ná situace,“ prohlásil.
Vládnoucí středolevá Norská strana práce nyní říká, že chce v nadcházejících parlamentních volbách, které se mají konat v září, vést kampaň za vypnutí propojovacího elektrického vedení do Dánska.
Důsledkem nedostatku větru v Německu a Severním moři vystřelily v prosinci ceny na dvacetinásobek a nejvyšší úroveň od roku 2009. Nikdo se proto nemůže divit panice vyvolané v severských zemích vysokými cenami a norskému záměru odstřihnout se od evropské energetické sítě.
Ohrožení energetické bezpečnosti
Rozhodně tedy není daleko od pravdy tvrzení, že Německo svým vypnutím jádra ohrozilo energetickou bezpečnost celé Evropy. Za rozhodnutí platí ostatní evropské země drahou elektřinou.
Vysoké ceny elektřiny v Německu narušují konkurenceschopnost firem a poškozují hospodářství celé Evropy. Naděje na změnu ale existuje. Mnozí opoziční politici v Německu si velmi dobře uvědomují závažnost celé situace. Vědí, že současný stav je prostě neudržitelný.
Bavorský premiér Markus Söder při nedávné návštěvě Prahy jednal mj. o prohloubení spolupráce v jaderné energetice a přesně vystihl podstatu celého problému, když řekl, že „potřebujeme jiné zdroje, když není vítr a nesvítí slunce.
Správný mix sestává z obnovitelných i jaderných zdrojů.“ Jeho slova můžeme vnímat jako pozitivní zprávu i obrovskou příležitost. Bavorsko má zájem s Českem spolupracovat na výstavbě tuzemských jaderných bloků a Söder se vyslovil i pro nákup elektřiny z Temelína.
Velké varování
Nynější zima by nám měla sloužit jako varování, jak to může dopadnout, pokud se budeme spoléhat výlučně na vítr a slunce. Celá Evropa, včetně Německa, ve svém vlastním zájmu musí konečně začít jednat racionálně a bez ideologie tak, aby byla výroba elektřiny co nejčistší a zároveň se jí vyrábělo po celý rok dostatečné množství.
Už zmiňovaná švédská křesťanskodemokratická politička Ebba Buschová mluvila o tom, že Evropská komise má nyní rozpor v tom, jaký cíl si vytyčit: má být hlavním cílem podíl obnovitelných zdrojů, který můžeme opticky zvýšit pomocí manipulování statistik, jako je vypnutí jaderných elektráren? Anebo je skutečným cílem skutečně bezfosilní a bezemisní produkce elektřiny v Evropě?
Přesně tuhle otázku si musí vyřešit celá Evropa a pro Německo to nyní platí nejakutněji. U nás můžeme jen doufat, že nějaký pozitivní posun přinesou v této oblasti u našich západních sousedů předčasné volby, které se budou konat na konci února.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.