Komentář
V nedávném úvodníku pro časopis Plough se Paul Christman zamyslel nad budoucností své profese – výuky literatury a psaní – ve světle rozvoje velkého jazykového modelování neboli „umělé inteligence“. Vzhledem k tomu, že umělá inteligence se stále zdokonaluje ve schopnosti napodobovat lidmi vytvářené texty, klade si Christman a další pracovníci v oborech souvisejících s jazykem některé existenciální otázky: Má výuka literatury a psaní budoucnost? Je středoškolská angličtina mrtvá? Jsou ještě vůbec spisovatelé potřeba?
Jsem přesvědčen, že humanitní vědy, a zejména studium angličtiny, nevymřou. Pokud angličtina zanikne, nebude to proto, že by umělá inteligence nahradila lidskou literární tvorbu. Bude to kvůli našemu vlastnímu zmatku ohledně toho, co znamená číst a psát. Každý, kdo si myslí, že by umělá inteligence mohla skutečně nahradit lidské spisovatele a učitele, literaturu a vzdělávání zásadně nepochopil.
Otázky, které bychom si měli klást
Než začneme plakat nad zastaralostí kurzů slohu, než se univerzity rozhodnou, zda zrušit katedry angličtiny, a než se spisovatelé a učitelé začnou hromadně hlásit do kurzů počítačového programování, měli bychom si položit otázky. K čemu jsou humanitní vědy? Mají prohlubovat naše znalosti lidské psychologie, abychom mohli být efektivnějšími vedoucími pracovníky? Mají nás naučit psát srozumitelná shrnutí vědeckých experimentů? Pomáhají nám v komunikaci na pracovišti? Nebo jsou humanitní vědy něčím jiným než těmito praktickými úvahami?
Pokud jsou humanitní vědy něčím víc než jen pragmatickou komunikací nebo spojováním slov, pak může být vzestup umělé inteligence pro humanitní vědy zcela irelevantní. Rozhodně pro ně nepředstavuje žádnou hrozbu.
Ve své odpovědi na otázku „Proč jsou literatura a psaní důležité?“ Christman odvážně tvrdí, že literatura je královnou věd. Odvolává se na Jana Kalvína, který řekl, že poznání je dvojího druhu: poznání Boha a poznání sebe sama. Christman řadí literaturu do této druhé kategorie, která následně vede ke kategorii první.
Pokračuje: „Na literatuře, umělecké formě, která vyvolává vědomí a zároveň je tvořena jazykem, který je pro mnohé z nás (i když ne pro všechny) médiem, v němž se vědomí projevuje, něco je. … Jeden text může obsahovat zdánlivě (i když ne ve skutečnosti) všechno.“
Protože velké romány zobrazují příběh zahrnující lidské vědomí, lidský život, lidskou duši a stvoření, které ji obklopuje, zachycují vesmír. Ozvěny věčnosti vyvěrají ze stránek, zatímco se setkáváme s pravdami lidské existence.
Christman lamentuje nad tím, jak jsou v současné literární řeči myšlenky jako pravda, krása a dobro zesměšňovány a odmítány. Vědci považují tato literární témata za naivní a dětinská. V důsledku toho je pro ně obtížné pochopit smysl velkých knih, které tato témata využívají. Kniha čtenáře nadchne, protože jim zprostředkovává kontakt s něčím skutečným a pravdivým. Na určité úrovni to vědí i literární kritici.
Jak píše Christman: „Jakmile se do tohoto [antipravdivého] světonázoru ponoříte, jediným zbývajícím ospravedlněním pro studium starého umění je pomoci vám pochopit různé diskurzy, které nás přivedly k současnému historickému okamžiku, abychom pak mohli změnit naše politické směřování… z nějakého důvodu jsme dovolili, aby se tento jazyk stal dominantní disciplinární měnou.“
Pokud humanitní vědy zaniknou, bude to proto, že pravda, krása a dobro při studiu literatury byly zavrženy a nahrazeny „přísnou“ vědeckou a politickou terminologií. Poté, co jsme opustili základní transcendentální pojmy, není divu, že si nad humanitními vědami lámeme hlavu a ptáme se, k čemu jsou a zda mohou konkurovat umělé inteligenci.
Lidský duch
Profesor literatury John Senior kdysi řekl, že „účelem humanitních věd není poznání, ale humanizace“. Teprve když to pochopíme, rozplynou se potíže ohledně umělé inteligence jako sníh pod letním sluncem. Žádný vývoj umělé inteligence nemůže nahradit studium literatury, protože literatura je o lidském životě a tajemství existence. Jako taková je přínosná pro studenty v jakékoli době a na jakémkoli místě, nemluvě o tom, že pro umělou inteligenci je bezvýznamná. My potřebujeme literaturu a psaní, aby se formoval a udržoval samotný lidský duch.
Umělá inteligence by se mohla zdokonalit v simulaci procesu psaní. Může být použitelná pro určité úkoly spojené s psaním, ale nikdy nemůže vytvořit velká literární díla ani je smysluplně komentovat, ani mít prospěch z jejich studia. Proč? Protože to vyžaduje srdce a duši. Studium psaní navíc formuje mysl a učí člověka myslet. To je dovednost, kterou lidé potřebují rozvíjet a kterou nemůžeme přenechat strojům. Je to jeden z hlavních cílů vzdělávání.
Teprve až bude vzdělání degradováno na pouhou přípravu na povolání, můžeme si myslet, že umělá inteligence učiní vzdělávání, zejména výuku literatury, zbytečnou. Humanitní vědy je třeba studovat a oceňovat nezávisle na jakémkoli praktickém účelu, navzdory jejich praktickému přínosu. Čtení a psaní – stejně jako umění být člověkem, s nímž jsou spjaty – stojí před všemi utilitárními ohledy. Hledat obhajobu humanitních věd, snažit se je ospravedlnit stejným typem kritérií, jakými bychom mohli ospravedlnit nový firemní produkt nebo nové vládní oddělení, je absurdní.
Humanitní vědy nepotřebují obhajobu. Literatura má přirozenou hodnotu, stejně jako život. Pokud se budeme ptát, zda umělá inteligence nahradí potřebu lidí číst a psát, můžeme se stejně tak ptát, zda umělá inteligence nahradí potřebu lidí žít, což je absurdní. Stroj nikdy nemůže dělat to, co má dělat člověk: poznávat a milovat.
Jediný důvod, proč vedeme tuto diskusi, je ten, že někteří vedoucí představitelé ve státní správě, technologiích a vzdělávání nikdy nečetli dost poezie. Chybí jim základy humanitních věd, a tak se zabývají odlidštěnými myšlenkami, jako je představa, že by stroj někdy mohl nahradit duchovní činnost člověka. Humanitní vědy ukazují realitu lidské duše. Jen člověk neznalý humanitních věd by neviděl rozdíl mezi neživým, bezduchým drcením stroje a živou, dýchající lidskou bytostí, která dokáže otevřít oči v úžasu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–