Mary Vaux Walcott svou rozsáhlou badatelskou činností a ilustracemi přiblížila široké veřejnosti rozmanitost květeny Severní Ameriky.
Řada různorodých označení—dobrodruh, horolezec, glaciální geolog, botanik, fotografka a malířka—přesně vystihuje Mary Vaux Walcottová (1860–1940). Tato průkopnice v oblasti vědy, umění a objevování je nejvíce proslulá svou pětisvazkovou publikací nádherných akvarelů dokumentujících severoamerické plané květiny, která vycházela v letech 1925–1928. Tato vysoce ceněná práce jí vynesla přezdívku „Audubon botaniky“.
Její skici a ilustrace, kterých vytvořila téměř tisíc, jsou i dnes vystavovány a znovu vydávány. Jejich trvalá hodnota spočívá v jedinečném propojení vědecké přesnosti a výjimečné estetické krásy.
Umělecké začátky
Walcottová se narodila v zámožné kvakerské rodině ve Filadelfii jako nejstarší ze tří sourozenců. Už v dětství dostala malířský set, který ji provázel po celý život. Právě tento dárek podnítil její první pokusy o malbu květin a krajin. Na konci 19. století byla botanická kresba považována za vhodný koníček pro vzdělané ženy, ale předpokládalo se, že čerpají inspiraci ze svých zahrad—nikoliv ze strmých horských hřebenů tisíce kilometrů od domova.
Walcottová měla v úmyslu studovat na Bryn Mawr College, avšak předčasná smrt její matky jí přisoudila roli hospodyně, která musela pečovat o otce a bratry. Tím se její cesta k formálnímu vysokoškolskému vzdělání uzavřela, ale otevřely se jí nové možnosti: V roce 1887 začala rodina Vauxových každoročně podnikat amatérské vědecké expedice do Skalistých hor v Kanadě a Walcottová se stala jejich aktivní účastnicí.
Expedice do Skalistých hor
Na své první expedici rodina Vauxových urazila přibližně 16 000 kilometrů, přičemž využívala jak tradiční způsoby dopravy (pěší chůze, koně, trajekty, kočáry), tak moderní výdobytky, jako byla nově zprovozněná Kanadská pacifická dráha. Výprava se neobešla bez dramatických momentů—přežili vlakovou nehodu i vykolejení soupravy. Celá rodina byla zdatnými fotografy, zejména Mary, která si rychle získala pověst odbornice na improvizované temné komory v polních podmínkách. Právě během těchto expedic začali dokumentovat ledovec Illecillewaet—možná jako první lidé vůbec. Jejich záznamy trvaly více než 40 let.
Walcottová si vedla cestovní deník svých dobrodružství v západní Kanadě, kde zaznamenávala divoké květiny a malovala jejich obrazy. Dokonce zdolala Mount Stephen, jehož vrchol se tyčí do výšky přes 3 000 metrů. Během svého života dosáhla mnoha dalších výjimečných výkonů jako cestovatelka a badatelka. Na její počest byla pojmenována hora Mount Mary Vaux v Národním parku Jasper v Albertě v Kanadě.
Botanické ilustrace
Během jedné z letních expedic Walcottová na žádost botanika namalovala vzácně kvetoucí arniku. Její ilustrace sklidila velké uznání a inspirovala ji k tomu, aby se naplno věnovala odborné botanické ilustraci. Neúnavně pátrala po vzácných kvetoucích rostlinách a nikdy se nevzdávala. Svou práci vždy prováděla přímo v terénu, což bylo v té době neobvyklé, protože věřila, že jedině tak zachytí skutečné barvy. Musela pracovat rychle, neboť neodříznuté divoké květiny vydrží čerstvé jen den nebo dokonce jen několik hodin. Navzdory nepohodlí a dotěrnému hmyzu byla schopná malovat až 17 hodin denně pod širým nebem.
Botanické akvarely Walcottové vynikají jemností odstínů, hrou světla, detailem, kompozicí i pohybem. Její přesné ilustrace byly na svou dobu výjimečné tím, že rostliny zobrazovala v měřítku. Některé stránky s miniaturami mají široké volné okraje, zatímco velké květy bývají oříznuté na okraji stránky.
Na počátku 20. století se jeden po druhém členové rodiny Vauxových přestali účastnit výprav do Skalistých hor. Přesto Mary ve svých vědeckých expedicích pokračovala—někdy s přáteli, jindy sama, což bylo na tehdejší dobu pro ženu odvážné rozhodnutí. V roce 1914 se provdala za paleontologa Charlese Doolittle Walcotta, ředitele Smithsonian Institution. Manželé trávili léta v kanadských horách, kde se každý věnoval svému výzkumu, a v zimě ve Washingtonu, kde Mary pomáhala svému muži s katalogizací zkamenělin. Jejich vztah byl skutečným partnerstvím, v němž se vzájemně podporovali.
Láska k vědě a Smithsonian Institution
Jako manželka významného muže ve Washingtonu se Walcottová ujala role společenské hostitelky. Pořádala významné recepce pro mezinárodní diplomaty a členy vlády a byla pravidelnou návštěvnicí Bílého domu. Už v době, kdy byl Herbert Hoover ministrem obchodu, si vytvořila blízké přátelství s jeho manželkou Lou—spřízněnou duší, která byla stejně jako ona kvakerka a geoložka.
Manželé Walcottovi byli oddanými příznivci Smithsonian Institution a významně ji finančně podporovali. Výnosy z pěti velkoformátových svazků Wild Flowers of North America byly věnovány do nadačního fondu Smithsonian Institution. Tato kolekce, obsahující 400 reprodukcí jejích akvarelů, vznikla ve 20. letech 20. století na popud jejích kolegů vědců.
Publikace byla inovativní i svým tiskovým procesem, který vešel ve známost jako „Smithsonian Process“. Při tisku se vrstvy voděodolného inkoustu nanášely na silný papír z bavlněných „hadrových“ vláken. Mezi jednotlivými fázemi tisku zůstával papír mírně vlhký, což umožnilo další úpravy. Následně jej tiskaři namáčeli do vody, aby se vlákna zvedla, a poté jej ručně sušili. Tento postup dodával povrchu strukturu připomínající originální akvarel a zajišťoval nejvěrnější reprodukci barev s vysokou odolností proti vyblednutí.
Po smrti svého manžela v roce 1927 Mary pokračovala v práci a po své smrti v roce 1940 odkázala Smithsonian Institution částku 400 000 dolarů.
Pozdní uznání
Téměř 80 let po její smrti vyšly najevo nové skutečnosti o jejím přínosu vědě. V roce 2019 si stážistka Smithsonian Institution při digitalizaci sbírek všimla, že některé botanické vzorky byly omylem připisovány Charlesi Walcottovi namísto Mary. Tento objev přinesl uznání jejímu dosud nedoceněnému přínosu.
V roce 2022 byla na její počest pojmenována nová hybridní orchidej: x Rhyncattleanthe Mary Vaux Walcottová. Byla to více než zasloužená pocta, neboť v jejím rozsáhlém díle se často objevují vzácné orchideje. Její práce umožnila široké veřejnosti objevit krásu a rozmanitost severoamerické flóry, která je zároveň křehká i odolná.
Mary Vaux Walcottová v sobě spojovala nevyčerpatelnou zvědavost, odvahu, pracovitost, energii a originalitu. V botanice, výtvarném umění i filantropii byla stejně jedinečná jako ty nejvzácnější divoké květiny, které neúnavně vyhledávala a zachycovala pro budoucí generace.
–ete–
