Jan Werich byl jedním z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších českých herců 20. století. Je znám pro svou moudrost, humor a schopnost vyjádřit hluboké myšlenky s nadhledem, čím se neodmyslitelně zapsal do historie českého divadla, filmu i literatury. Dnes by tento charismatický umělec oslavil 120 let.
Raná léta a začátky kariéry
Jan Werich se narodil 6. února 1905 v Praze do rodiny právníka. Již od dětství se projevovala jeho láska k literatuře a divadlu, což ho nasměrovalo na studium na Státní konzervatoři. Po absolvování školy začal svou kariéru v divadle, kde se brzy stal známým pro svůj talent, komediální schopnosti a výrazný hlas.
V roce 1927 se stal členem legendárního Osvobozeného divadla, spolu s Jiřím Voskovcem, s nímž vytvořil nerozlučnou uměleckou dvojici. Podílel se na tvorbě slavných kabaretních inscenací, které zůstaly v paměti českých diváků po celá desetiletí. Tyto inscenace byly plné satiry, politických narážek a chytrého humoru. „I když jsem nechtěl jít k divadlu a Voskovec taky ne, divadlo si přišlo pro nás,“ prohlásil Jan Werich, jak je publikováno na ČT24.
Na jejich tvorbě s nimi tehdy spolupracoval hudební skladatel Jaroslav Ježek. Mezi jejich nejznámější hry patří Caesar, Osel a stín, Kat a blázen nebo Rub a líc.
Jejich provokující vtipy a ostrá politická satira reagovala nejen na domácí problémy, ale i na globální politické dění, včetně rostoucího vlivu nacismu v Evropě. V jejich hrách, jako například Balada z hadrů (1937) a Cesta kolem světa (1938) byly jasně patrné reakce na stoupající autoritářství a totalitní tendence. Werich zanechal silný otisk i ve filmovém světě Mezi jeho nejznámější předválečné role rozhodně patří Pudr a benzín (1931) nebo Svět patří nám (1937).
Tvorba po válce a během totality
Po druhé světové válce založil Werich s Voskovcem Divadlo V+W, ale nová doba po únorovém puči v roce 1948, který přivedl k moci komunisty, jejich politické satiře již nepřála. Voskovec nakonec z Československa emigroval. Werichovým novým divadelním partnerem se stal Miroslav Horníček. V padesátých letech si zahrál v pohádce společně s Vlastou Burianem Byl jednou jeden král nebo v animované pohádce Dva mrazíci, kde oba dva umělci propůjčili hlavním postavám své hlasy.
Po podpisu manifestu Dva tisíce slov v roce 1968 proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy upadl Werich v nemilost režimu, nesměl vystupovat v rozhlase ani televizi. V roce 1977 se ale paradoxně objevilo jeho jméno na seznamu signatářů Anticharty v Rudém právu. Televize tehdy vysílala záběry, na nichž Werich seděl mezi ostatními umělci, kteří poslouchali projevy J. Švorcové a dalších komunistických podporovatelů. Někteří obhájci Jana Wericha tvrdí, že žádal o vyškrtnutí svého jména ze seznamu, protože byl v domnění, že podepsal pouze prezenční listinu.
Tvorba literární a filozofická
Jan Werich se nezastavil pouze u herectví a filmu. Byl také spisovatelem, autorem pohádek, esejí a knih pro děti. Nejvíce se proslavil knihou Fimfárum, souborem pohádek pro děti, podle které posmrtně vznikl animovaný film.
Jan Werich zemřel 31. října 1980 ve věku 75 let.
