Majorka Anežka Vrbicová si do armádního podcastu KAMUFLÁŽ pozvala tentokrát muže z aktivní zálohy AČR, Michala, velitele houfnice Dana, který obstál mezi profesionálními vojáky a dokázal, že záložáci mají na zahraničních operacích své místo.
Michal pracuje v civilu jako záchranář. Aktivní záloha (AZ) mu umožnila spojit službu vlasti s náročnou profesí.
Zahraniční mise nejsou samozřejmou součástí AZ a Michal spolu s dalšími v roce 2022 tuto možnost dostal. „Pro nás to byla úplná bomba, když jsme to vůbec dostali jako nabídku,“ sdělil a dodal, že to vnímali jako vrchol své „zelené“ kariéry.
Popsal, jak měli na přípravu rok a půl. Rok „makali na sobě sami“ – a ten závěrečný půlrok jezdili na „slaďovací cvičení“ celého „úkolového uskupení“, které mířilo do Litvy. „Ten poslední půl rok byl fakt záhul,“ řekl Michal.
Pobyt na misi
V rozhovoru popsal, že život na misi má svůj řád: „Co můžu, co nemůžu… Má to logiku, pevné mantinely a v tom se člověk musí nějakým způsobem pohybovat – a chce se v tom pohybovat.“
Dokonce si na misi svým způsobem odpočinul od své náročné profese. To, že neměl řídící pozici, mu poskytlo něco, co popsal jako „mozkový klid“.
Na misi byli vesměs jediní Češi coby „záložky“. Všichni ostatní je brali jako rovnocenné vojáky. Úkoly byly dané a musely se splnit, ať byl voják starší nebo mladší, dodal.
Kromě věnování se dělostřelbě odjížděli každých 14 dní na cvičení. Před střelbami a po cvičení probíhala údržba techniky.
Pokud měli volné dny, tak před snídaní si šli zaběhat asi 6 km. Zpočátku se jim to moc nezamlouvalo, ale pak si zvykli. Celkem pravidelný režim zahrnoval výuku jazyků i tělocvik.
Když se Anežka zeptala na využití volného času, Michal odpověděl, že sice karty s sebou měli, ale ani je nevytáhli, aby si zahráli. Někdy měli možnost jít na počítač a využít internet. Ovšem – celý den byl tak náročný, že chodili v devět hodin spát. A věděli, že příští den od pěti ráno „pojedou“ znovu.
V prostoru cvičení viděli tanky typu Leopard, se kterým se u nás běžně nesetkají. Danu při srovnání s Leopardem označil za „obývák“. Ač Leopard zvenku vypadá mohutně, uvnitř je prostor těsný. Takže dělostřelci mají komfort s vnitřním prostorem.
Když jedou se svým dělem, které má podvozek Tatry, jde o pětičlennou posádku. Vepředu sedí řidič s velitelem, který je za posádku zodpovědný. Nahoře je zbraňová zástavba. Vzadu vpravo sedí časovač, který má na starosti munici, kterou budou střílet. Jde o granáty, které mají různé formy použití. Vlevo sedí měřič, který má na starosti měřidla, a točí a zvedá hlaveň. Za ním je nabíječ, ten má na starosti nábojky.
Dana disponuje největší ráží naší armády (152 mm). Letos v březnu by měla česká armáda dostat nové houfnice typu Caesar (155 mm) od francouzské společnosti Nexter Systems, které postupně Dany nahradí.
Popsal i dojmy z cvičení: „U nás když cvičí tankisté, tak cvičí sami sobě. Když cvičí dělostřelci, tak se střílí ostrou municí … ale v Litvě bylo na velkém prostoru spousta jednotek pohromadě. Mně se to líbilo.“
„Bylo to dlouhodobé, intenzivní. A člověk, jak v tom byl furt, hlavně získával zkušenosti od profíků, takže jsme se posunuli úplně někam jinam na rozdíl od kolegů z AZ, kteří nejeli,“ řekl Michal a dodal: „Jsme nabušení, při síle.“
Pro Michala byla účast na misi vyvrcholením jeho „kariéry“ – za pár let půjde do civilu. „Mise – pro mne to je top,“ vyhodnotil.
„Hlavním posláním dělostřelectva není totiž pouze ničení živé síly a techniky – úkolem dělostřelectva je především rozvrátit sestavu protivníka, a to především tím, že protivníka ochromí strachem a znemožní jeho pohyb. K tomu je potřeba ohromné množství munice. Ochromování protivníka strachem bude tvořit 80 až 90 % úkolů dělostřelectva. Zbylých 10 až 20 % připadne na bodové ničení techniky pomocí přesně naváděných granátů..,“ uvádí Armádní noviny.
Další mise má být na přelomu roku 2027–28.
Anežka se Michala zeptala, zda by vstup do aktivní zálohy doporučil dalším lidem.
„Zcela jistě. Narazíte na spoustu nových lidí, spoustu profesí. Je to takový pel-mel lidí, kteří jsou mladší a jsou zapálení pro věc. AZ jsou taková jedna rodina. Takže prostě – přijďte. Pojďte to zkusit.“
Chodí se i na ski alpine do Krkonoš, lavinové záhraby, záchranu v horách – a jsou další aktivity, které útvary pořádají: musado, boj s nožem zblízka, vojenské plavání. Můžou jet na rafty, na slaňování, kurzy a podobně. Jde o zážitky, kamarádství na celý život, popisuje Michal.
Základní služba AZ probíhá dvakrát 14 dní za rok. Ne každý zaměstnavatel je však ochoten toto akceptovat, zejména ti soukromí.
