Victor Davis Hanson

17. 2. 2025

Komentář (přepis)

Dnes bych rád hovořil o krizi, které čelí Evropa, konkrétně o její vlastní implozi v rozličných oblastech – energetiky, populace, porodnosti a obrany. Například Německo systematicky zavírá své jaderné elektrárny a nějakou dobu i elektrárny na výrobu elektřiny ze zemního plynu.

Věřte tomu nebo ne, ale spoléhá se spíše na ropu a uhlí. Výsledkem tohoto záměrného příklonu k větrné a solární energii na úkor fosilních paliv a jaderné energie je však to, že spotřeba elektřiny v Německu stojí přibližně čtyřikrát více než v průměru v celých Spojených státech. To však není jediný problém.

Německo se deindustrializuje. A tím myslím, že kvůli těmto vysokým cenám energie a regulacím přichází o zhruba 200 000 pracovních míst v automobilovém průmyslu. Jeho ekologická nařízení, zejména nařízení týkající se elektromobilů, způsobila revoluci v automobilovém průmyslu v tom smyslu, že se neprodávají do zahraničí tolik jako v minulosti.

Kromě toho je Německo odzbrojeno. Mají jen asi 125 útočných letadel. Mají velmi málo obrněných vozidel. Jejich aktivní armáda čítá jen asi 180 000 vojáků.

V zemi žije 84 milionů lidí. Míra porodnosti se blíží hodnotě 1,4. Vím, že tady ve Spojených státech máme problémy s hodnotou 1,6, ale [Německo má pouhých] 1,4.

A nemají hranice. Zejména v posledních letech kancléřství Angely Merkelové si do Německa jen tak nakráčelo milion až dva miliony nelegálních přistěhovalců. Co se týče procenta narozených v zahraničí, má Německo více narozených v zahraničí než Spojené státy, které nemají hranice na jihu, alespoň dokud nenastoupí Donald Trump. Dvacet procent německé populace tvoří lidé narození v zahraničí.

Proč se o tom všem zmiňuji? Protože Německo je tradičně tahounem evropské ekonomiky, a dokonce i kultury, a začíná se hroutit. Euro, měřítko evropského finančního zdraví, je právě teď, když o tom mluvím, na konci prosince, zhruba na úrovni jednoho dolaru za jedno euro, a někdy dokonce ještě méně.

To je velmi zvláštní, protože když jsem kdysi vedl cestovní kancelář, která jezdila do Evropy, vzpomínám si na rok 2008, euro bylo za 1,6, téměř 1,7 dolaru. Takže to, co se děje, je, že Německo… myslím, že bychom to pojmenovali tak, že podniká pomalou sebevraždu.

Ale zde je právě ta ironie. V září 1944, na vrcholu druhé světové války, měl ministr financí za Rooseveltovy vlády, Henry Morgenthau, plán pro poválečné Německo, když bude poraženo.

Nechtěl další válku – prusko-francouzskou válku v letech 1870-71, první světovou válku, druhou světovou válku. Řekl: „Dost.“ Co tedy udělal? Předložil plán, který počítal s deindustrializací Německa, vylidněním Německa, změnou jeho hranic. Skoro jako by se z něj snažil udělat něco podobného, jako je Tacitův popis Německa z prvního století našeho letopočtu, tedy pasteveckou, agrární společnost. Vlastně to i výslovně řekl.

Když se to dozvěděl Joseph Goebbels, řekl: „Panebože, to je dar. Prohráváme válku. Řekneme všem Němcům, že nás chtějí na věky proměnit v pastýřskou společnost. Budeme umírat hlady. A i když lidé nemají nacisty rádi, protože jsme zničili zemi, oni budou ztrácet ještě víc – a budou bojovat.“

Naštěstí George Marshall, náčelník generálního štábu armády, exprezident Herbert Hoover a další šli za Rooseveltovou administrativou a řekli: „Pokud zavedete tento plán, budou bojovat na život a na smrt. A my jsme Německo bombardovali. Takže až se dostaneme do Německa, uvidíte, že už je téměř vylidněné.“ A tak se i stalo.

Výsledkem bylo zrušení Morgenthauova plánu, který by Německo trvale vylidnil, odzbrojil a deindustrializoval.

Co tím chci říci, když uvádím tento historický příklad? My, vítězové druhé světové války, jsme si mysleli, že vnucování plánu záměrné deindustrializace, depopulace, odzbrojení, otevřených hranic, zničených hranic by bylo příliš kartaginské, a tak jsme od toho ustoupili. A teď uplynulo 80 let od odmítnutí Morgenthauova plánu a německý národ, respektive německé vedení, ho v podstatě aktualizovalo a vnutilo si ho dobrovolně, nikoli z donucení. To je tragická ironie a všichni bychom se nad tím měli velmi pozorně zamyslet.

Převzato se svolením The Daily Signal, publikace The Heritage Foundation.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.

ete

Přečtěte si také

Senát bude rozhodovat o zvýšení benefitů pro vojáky z povolání

Novela o vojácích z povolání bude jediným zákonem, který má příští středu schvalovat Senát. Norma má zvýšit benefity pro vojáky kvůli doplnění jejich stavů.

Jednání v koalici ochotných se posouvá do operační fáze, uvedl Starmer

Takzvaná koalice ochotných zemí vypracuje plány, aby pomohly zajistit Ukrajinu na souši, na moři i na nebi v případě mírové dohody s Ruskem.

V době „celní války“ s USA si Čína vytyčila ekonomické cíle pro rok 2025

Čínský komunistický režim v době „celní války s USA“ oznámil své hospodářské cíle pro nadcházející rok. Ty vzešly z výročních vrcholných politických schůzí známých jako „Dvě zasedání“.

Schillerová vulgárně napadla Fialu, podle něj ztrácí nervy

Ve videu na sociální síti TikTok ho vulgárně napadla kvůli tomu, že inicioval schůzku šéfů parlamentních stran až poté, co vláda rozhodla o zvyšování výdajů na obranyschopnost ČR.

Čínský prezident podle Financial Times odmítl pozvánku na návštěvu Bruselu

Čínský prezident Si Ťin-pching odmítl pozvání na návštěvu Bruselu a k účasti na summitu s Evropskou unií k připomínce 50. výročí diplomatických vztahů s evropským blokem.

Proti korupci v Bělehradě demonstrovalo až 300.000 lidí, uvedla organizace

Dnešní protest (15. 3.) by mohl být vůbec největší od začátku demonstrací, které studenti pořádají od loňského incidentu ve městě Novi Sad.

Recept: Irský colcannon – krémová bramborová kaše se zelím a jarní cibulkou

Colcannon, tradiční irský pokrm z brambor a zelí, je skvělý nejen na Den sv. Patrika. Hodí se k dušenému masu i hovězímu.

Minimalismus v seberozvoji: Jednodušší cesta k lepšímu já

Minimalistický přístup k seberozvoji: místo hledání nových metod zkuste odstranit to, co vás brzdí. Méně je často více.

mark twain
Ex Libris: Mark Twain

Mark Twain, americká literární ikona, čerpal inspiraci nejen z vlastních dobrodružství, ale i z evropské klasiky. Od Dona Quijota po Artušovu smrt – jaké knihy formovaly jeho jedinečný styl?