Komentář
Evropské akciové trhy pokračují na cestě vzhůru. Důvodem je nadšení z toho, že poslanci německého Spolkového sněmu odhlasovali na mimořádné schůzi finanční balík, který má údajně zajistit peníze na obranu a investice do infrastruktury. Dohodly se na něm strany možné příští vlády, konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD). Aby dosáhly dvoutřetinové většiny, která je pro schválení navrhovaných opatření nutná, vyjednaly si rovněž podporu strany Zelených.
Uvedla jsem, že peníze mají „údajně zajistit“ prostředky na obranu. Můj skepticismus obhledně toho, zda peníze skutečně zvýší obranyschopnost Německa, je totiž veliký. Aby byla jakákoliv země obranyschopná, v první řadě je užitečné, aby byla finančně a ekonomicky robustní. A to je přesně to, co se o Německu říci nedá. Německo vstupuje podle všeho do třetího roku recese. A například německý výrobce automobilů Audi oznámil, že hodlá do roku 2029 zrušit v Německu až 7 500 pracovních míst. Pro srovnání, automobilka Audi podle svých internetových stránek zaměstnává po celém světě přes 87 000 lidí, z toho zhruba 54 000 v Německu. Neboli Audi se chystá propustit 14 procent zaměstnanců v Německu.
A aby také Audi nechtělo propouštět, když Evropská komise minulý týden oznámila v podstatě přitvrzení Green Dealu. Tento pokračující úpadek evropských podniků nejde moc dohromady s optimismem na evropských akciových trzích, že? Na to je ale jednoduché vysvětlení. Akcie nerostou díky tomu, že by se těšily na lepší finanční zdraví evropských podniků, a to dokonce ani zbrojovek. Evropské akcie rostou proto, že cítí, že se schyluje k inflaci, kterou vyvolá nové kolo německého a obecně evropského dluhového financování. Toto dluhové financování tentokrát bude „zdůvodňováno“ údajnou potřebou zbrojit.
Pokud skutečně dojde k tomu, o čem nyní Evropa mluví, totiž k nárůstu zbrojení na dluh, inflace bude za pár let nevyhnutelná. Začíná se totiž opakovat situace z doby pandemie. Tehdy byly enormní veřejné výdaje zdůvodňovány údajnou nutností zachraňovat podniky. Zpětně však víme, že na skutečná opatření zdůvodnitelná pandemií šel jen zlomek vydaných peněz. Většina peněz do ekonomiky šla do projektů, které s pandemií nesouvisely. Byl to skvělý penězovod pro vlády celé Evropy. Jako typický příklad zmiňme podivné centrální nákupy, o kterých dosud není jasno. A vyvolaly inflaci, která v jednu chvíli v ČR dosahovala 18 % a dosud není plně pod kontrolou.
Jenomže veřejnost se pandemie přestala bát prakticky přes noc, a tak se vynořilo téma války na Ukrajině. To plnilo přední stránky novin jen několik měsíců a poté bylo víceméně vystřídáno tématem Green Deal a strachem z oteplování. Green Dealem se vysvětlovaly gigantické veřejné výdaje a bezprecedentní evropské zadlužování. Jenomže – dnes se už veřejně mluví o tom, že Green Deal veřejnosti moc nevoní, ačkoliv ještě před několika měsíci byly takové výroky považovány div ne za rouhání. A tak se zvedlo téma nové, kterém je opět možno zdůvodňovat gigantické veřejné výdaje a zadlužování: Strach z Ruska a nutnost zbrojení.
Že toto téma má málo společného s upřímnou snahou Evropy o svou bezpečnost, ale jde spíš o záminku pro veřejné výdaje, naznačuje několik známek. Zaprvé se už zase mluví o centrálních nákupech zbraní na úrovni Bruselu – tak jako se prováděly vysoce netransparentní centrální nákupy zdravotnického materiálu během pandemie. Zadruhé neexistuje jasná koncepce vyzbrojení. Evropa „ví“, kolik chce vydat peněz, ale neví, co za ně potřebuje pořídit. Zatřetí nákupy vojenské techniky, které se v minulých letech uskutečnily, byly v některých případech předražené a zastaralé (viz stíhačky). Začtvrté nelze zbrojit a současně dekarbonizovat. Zkrátka máme důvod domnívat se, že Evropa si jenom našla novou záminku, jak utrácet veřejné peníze a zakládat na novou inflaci, když záminka Green Dealu už netáhne.
Proto si také myslím, že růst evropských akcií je falešný, v podstatě už nyní je inflační, jelikož se schyluje k dlouhodobé inflaci a nově rozdmýchávaný strach v Evropě vytahuje záminku k ještě většímu zpomalení dlouhodobého hospodářského růstu. To v USA je situace přesně naruby. Americké akciové indexy jsou už měsíc v citelném poklesu. Předpokládá se totiž pravý opak toho, co v Evropě. Totiž že reformy amerického prezidenta Donalda Trumpa budou znamenat krátkodobé zrychlení americké inflace a propad hospodářského růstu, ale současně přinesou dlouhodobé strukturální reformy nutné pro dlouhodobý růst.
Jinými slovy, USA zpomalí teď, zrychlí později. Evropa naopak. Pointa je jasná. Ačkoliv evropské akcie nyní rostlou, dlouhodobě jsou neperspektivní. A ačkoliv americké akcie nyní klesají, velmi dlouhodobě perspektivní budou.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
