Komentář
Dnes je významná část geopolitického kalkulování čínského režimu založena na jeho spojenectví s Ruskem, které je jeho klíčovým, ale rozhodně ne nerozlučným spojencem. Válka na Ukrajině, která se táhne už třetím rokem, odhalila zranitelnosti tohoto partnerství, stejně jako potenciální mírová dohoda, kterou zprostředkovává administrativa Donalda Trumpa.
Globální strategie
Ve skutečnosti by se „sázka na Rusko“ ze strany Spojených států měla vnímat nejen jako snaha zastavit krveprolití na Ukrajině, ale také jako globální strategie na oslabení vlivu Pekingu na Moskvu a další země po celém světě. Tento odvážný krok převrací scénář triangulace z Nixonovy éry. Od počátku 70. let 20. století Spojené státy čelily globálnímu vlivu Sovětského svazu, vedeného Ruskem, diplomatickým a ekonomickým angažmá Číny, které sloužilo jako protiváha hlavnímu globálnímu protivníkovi Spojených států.
Tato myšlenka má své opodstatnění. Ruská ekonomika je ochromená, armáda je přetížená a globální izolace země roste. Západní sankce omezily Rusku přístup k technologiím a trhům a země zoufale hledá záchranné lano.
Kromě toho je Moskva nyní ve vztazích s Pekingem slabším partnerem a je závislá na Číně, pokud jde o obchod a diplomatické krytí. Pokud by Spojené státy zvrátily postoj Ruska, Čína by ztratila protiváhu vůči západnímu tlaku, čímž by se ocitla v ještě větší izolaci proti jednotnému NATO a jeho spojencům v indicko-pacifické oblasti.
Zvýšení zranitelnosti Pekingu
Co se týče Číny, ta se rovněž nachází ve zranitelné pozici. Její závislost na Rusku je hluboká, zejména co se týče zdrojů. Například Rusko dodává více než 15 % čínských importů ropy a obrovské množství zemního plynu prostřednictvím potrubí, jako je Power of Siberia. Čína také vnímá ruské zásoby sladké vody jako pojistku proti vlastnímu nedostatku vody – jezero Bajkal samotné drží 20 % světové nezamrzlé sladké vody.
Ztráta nebo dokonce omezení přístupu k ruským zdrojům, včetně orné půdy a dřeva, by vyvinulo obrovský tlak na Čínu, aby našla alternativy, a to za mnohem vyšší cenu. To by ale mohlo být výsledkem zlepšení vztahů mezi USA a Ruskem.
Jednostranný vztah
Ruský obchod s Čínou – 240 miliard dolarů v roce 2023 – drží Moskvu nad vodou, ale je to jednostranný vztah. Čína nakupuje levnou ruskou energii a zároveň prodává hotové zboží, takže Rusko je podřízeným partnerem. Moskvě se to nelíbí, a dokonce jí vadí, že hraje vůči Pekingu druhé housle.
Na druhou stranu Spojené státy mohou nabídnout atraktivnější nabídku: přístup na globální trhy, investice do infrastruktury a technologickou pomoc. Pro ruského prezidenta Vladimira Putina, který se vyznačuje pragmatismem, může přitažlivost obnovy ruské ekonomiky převažovat nad ideologickou blízkostí s čínským lídrem Xi Jinpingem (Si Ťin-pching).
Potenciál pro takový vývoj není jen hypotetický. Mírová dohoda na Ukrajině, kdy si Rusko ponechá některá dosažená území, ale stáhne se z většiny Ukrajiny, by mohla být rámována jako „vítězství“ pro americké publikum. Na oplátku by Spojené státy mohly tlačit na NATO, aby se stáhlo ze svého nejvýchodnějšího území – možná by dokonce mohly prosazovat návrat k hranicím před rokem 1997, jak Rusko dlouho požadovalo, nebo k již dříve dohodnutým hranicím spolu s vynucenou neutralitou pro země, které nejsou členy NATO a hraničí s Ruskem, jako je Ukrajina.
Nová americko-ruská politika détente?
Takové ujednání by nerozložilo NATO, ale mohlo by zmírnit paranoiu Moskvy z obklíčení a učinit odklon od Číny přijatelným. Pro Spojené státy je to levný ústupek: jádro NATO zůstává nedotčeno a vazby Ruska na Čínu se zmenšují.
Samozřejmě to ještě není realita. Putin a ruská elita se obávají slibů USA a NATO. Čína by navíc mohla nabídnout výhodnější dohody – více půjček, více zbrojní techniky. Ale to se teprve uvidí.
Ukrajinská vláda je také nevyzpytatelná. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se ukazuje jako méně předvídatelný a více rozmarný, než jak to Trumpova administrativa očekávala. Navíc západoevropské členské státy NATO jsou méně nakloněny hledání mírového ujednání s Putinem.
Tudíž částí úsilí Trumpovy administrativy je přesvědčit Ukrajinu, aby usedla k mírovému stolu, což se právě děje, a přesvědčit členské státy NATO, jako jsou Spojené království, Francie a Německo, aby akceptovaly mírovou dohodu. Spojené státy musí také najít způsob, jak splnit podmínky Ruska, aniž by přišly o souhlas Ukrajiny k příměří. Obě tyto věci by měly být dosažitelné, ale to ukáže až čas.
USA mají lepší karty než Čína
Pokud jde o Rusko, Washington má v ruce lepší karty než Peking, pokud jde o velikost trhu, technologický náskok a zmírnění ruské paranoie ohledně obklíčení silným NATO na hranicích s Ruskem – všechny tyto faktory jsou pro Moskvu přitažlivé.
Zároveň by taková dohoda přisypala sůl do rány čínskému režimu, který se již nyní nachází v hledáčku Trumpovy administrativy v souvislosti s Panamským průplavem, rostoucími obchodními tarify a zrychlujícím se oddělováním americké ekonomiky od Číny.
V tuto chvíli Trump ukazuje Putinovi jak mrkev, tak i klacek. Ekonomika Číny zároveň zažívá pokles a její diplomatická izolace v důsledku amerických akcí se stává rostoucím negativem do budoucna.
Pro čínský režim to není jen hypotetický scénář – je to noční můra, která ohrožuje jeho strategickou hloubku, bezpečnost zdrojů a regionální dominanci.
V sázce je hodně a Čína má rozhodně co ztratit.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
