Komentář
Jedním z příznaků naší doby je intenzita a zároveň povrchnost, s jakou lidé zastávají své názory a prožívají emoce. Mnozí se domnívají, že čím hlasitěji se vyjadřují, tím hlubší je jejich přesvědčení nebo emoce – přitom často platí pravý opak. Není tedy divu, že skutečné myšlení nahrazují gesta.
Příkladem je současná vlna odporu proti vozům Tesla. Ještě nedávno byly považovány za důležitý nástroj v boji proti změně klimatu – hrozbě, která podle mnohých ohrožuje celé lidstvo, ba dokonce jeho samotné přežití.
O pár měsíců později jsou ty samé vozy démonizovány coby symbol všeho zlého, a to jen kvůli spojení se jménem Elon Musk. Ti, kdo se dříve domnívali, že nákupem Tesly přispívají ke záchraně planety, dnes své vozy prodávají, odmítají si koupit další – nebo je dokonce ničí, kdykoli na ně narazí.
Než budu pokračovat, rád bych uvedl, že nevlastním žádné akcie této firmy a nemám osobní zájem na její obhajobě. Zároveň přiznávám, že jsem k údajným přínosům přechodu na elektromobilitu poněkud skeptický. I kdyby se teorie o globálním oteplování způsobeném emisemi oxidu uhličitého ukázala jako zcela správná, nejsem si jist, zda by celková bilance vycházela jednoznačně ve prospěch elektromobilů – i když přiznávám, že nejsem odborník a podrobně jsem tuto problematiku nestudoval.
Kde se ale vezme všechna elektřina k jejich provozu? Jaké jsou ekologické náklady na vybudování dostatečné sítě nabíjecích stanic? Nejsou baterie vyráběny z nerostných surovin, které se těží v otřesných a vysoce znečišťujících podmínkách – často v Číně, která stále staví nové uhelné elektrárny, aby pokryla rostoucí poptávku? Není hmotnost těchto vozů na úkor silniční infrastruktury? A co jejich recyklace? Otázky se jen vrší.
Možná se jednou technická řešení najdou. Ale i kdybychom připustili, že nákup Tesly skutečně pomáhá ochránit biosféru Země, jaký má smysl takový vůz prodávat – nebo ničit – jen kvůli osobní antipatii k výkonnému řediteli firmy?
Pokud opravdu čelíme existenční ekologické krizi – tající ledovce, stoupající moře, šíření tropických nemocí, mizící ostrovy, vymírající druhy, přehřívající se lední medvědi a blížící se zatopení New Yorku – není zrovna vhodná doba na planá gesta, natož ta škodlivá.
Co přesně prospěje planetě, když někdo vymění stále funkční elektromobil za jiný, jen kvůli tomu, kdo ho vyrobil? Sotva se dá očekávat, že lidé přestanou auta zcela používat – dnešní způsob života to většině z nás nedovoluje.
Nový vůz však přinese další zátěž pro životní prostředí, které bylo ještě nedávno opečováváno jako novorozenec na JIP. Mezitím může stará Tesla zůstat neprodaná – nejen kvůli odporu vůči značce, ale i kvůli obavám z vandalismu nebo společenského odsouzení. Prodej ojetých elektromobilů přitom klesal už před touto vlnou znechucení – spotřebitelé byli čím dál skeptičtější.
A vandalismus? Ten ukazuje na nebezpečný úpadek sebekontroly při vyjadřování nesouhlasu. Strhávají se sochy, ničí se obrazy, ředitelé firem dostávají výhrůžky smrtí – to vše ve jménu jakési morální očisty. Jenže Tesla je majetkem někoho jiného. Někdo na ni mohl dlouho šetřit nebo ji považovat za svou pýchu. Vandala to nezajímá – majitel je patrně majetnější, a tedy podle logiky vandala legitimní cíl nenávisti.
Pokud by opravdu někdo věřil, že hrozí ekologická katastrofa, jakákoli osobní averze vůči Elonu Muskovi by musela jít stranou. Koneckonců je to jen dočasný fenomén a vše, co udělá, může být vzhledem k povaze politického života v Americe zrušeno. Domnělá existenční hrozba je však mnohem větší než ta, kterou představuje jeden člověk, a my všichni musíme udělat svůj malý díl práce, abychom zabránili katastrofě, která nás jinak zcela zaplaví. Právě proto si lidé tyto vozy kupovali.
Vlna odprodejů Tesel tak ukazuje, jak mělce je víra v klimatickou nouzi zakořeněná – bez ohledu na to, jak hlasitě a emotivně se o ní mluví. Stačí nová příležitost k rozhořčení a staré přesvědčení je zapomenuto. Tak to dnes bývá – výbuchy morálního nadšení střídají protipóly v podobě jiných módních impulzů.
V jádru je to projev frivolity – nikoli však té radostné, ale škodlivé. Když se povrchnost spojuje s předstíranou vážností, může to mít ničivé následky. Mimo jiné může rozvracet soudržnost celé společnosti. V debatě o elektromobilech by jistě měly zaznít argumenty obou stran – ale obava z vandalismu by mezi ně rozhodně patřit neměla.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
