Analýza zpráv
Rozsudek pařížského trestního soudu z 31. března vyvolal silné reakce napříč francouzskou politickou scénou. Marine Le Penová, výrazná postava nacionalistické pravice a trojnásobná uchazečka o prezidentský úřad, byla odsouzena v dlouhotrvajícím případu, který se týkal využívání finančních prostředků její strany v Evropském parlamentu k placení asistentů. Rozsudek jí zakázal kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027.
Poprvé od roku 1981 by tak mohlo na volebních lístcích zcela chybět jméno „Le Pen“.
Verdikt pařížského soudu nad Marine Le Penovou přesáhl hranice Francie a vyvolal mezinárodní kritiku významných konzervativních představitelů, včetně maďarského premiéra Viktora Orbána, italské premiérky Giorgie Meloniové a amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Trump na své sociální síti Truth Social vyjádřil 4. dubna jednoznačnou podporu.
„Osvoboďte Marine Le Penovou!“ napsal velkými písmeny.
Jádrem případu je použití prostředků Evropského parlamentu k placení zaměstnanců, kteří pracovali současně pro Rassemblement National (RN, Národní sdružení), poslance Evropského parlamentu a pro samotnou stranu. Soud to označil za zpronevěru, i když uznal, že nedošlo k osobnímu obohacení.
Le Penová a 21 spoluobžalovaných byli odsouzeni soudem prvního stupně. Politička byla odsouzena ke čtyřem letům odnětí svobody– z toho dva roky podmíněně –, které si má odpykat mimo vězení pod elektronickým dohledem, a k pětiletému zákazu výkonu veřejných funkcí s okamžitou platností.
Le Penová odsoudila rozsudek jako politicky motivovaný. Ve francouzské televizní stanici TF1 téhož večera řekla: „Zásady právního státu byly zcela porušeny.“
Následující den šla ještě dál a rozhodnutí označila za „jadernou bombu“, jejímž cílem je vymazat její kandidaturu z mapy.
Jordan Bardella, předseda Národního sdružení, odsoudil to, co nazval „tyranií rudých soudců“. Bardella i Le Penová tvrdí, že v tomto případě nejde o zpronevěru, ale o „administrativní neshody“.
Soud tuto obhajobu odmítl a uvedl, že „nešlo o administrativní pochybení nebo nepochopení matoucích evropských pravidel ze strany poslanců“.
První místopředseda Národního shromáždění Louis Aliot a bývalý pokladník strany Wallerand de Saint-Just, oba spoluobžalovaní, uvedli, že si stojí za svou obhajobou Le Penové.
„Nejde o zpronevěru, ale o administrativní spor,“ řekl Aliot deníku Epoch Times. „Kdyby nám Evropský parlament jasně řekl: ‚Tohle nemůžete dělat‘, zřejmě bychom jednali jinak.“
Aliot uvedl, že pravidla upravující činnost parlamentních asistentů se během osmi volebních období opakovaně měnila a stírala hranici mezi stranickými aktivitami a poslaneckými povinnostmi.
„Všechny ostatní politické strany dělaly v posledních desetiletích totéž,“ dodal. „Soud to měl vzít v úvahu. To však neučinil.“
Soudci odmítli jakýkoli náznak dobré víry. Ve svém rozhodnutí dospěli k závěru, že Národní sdružení se dopustilo „zpronevěry v rámci systému vytvořeného za účelem snížení finanční zátěže strany“. Obžalovaní se proti tomuto rozsudku odvolali.
Bayrou „v nesnázích“
Kromě samotné podstaty případu je ve Francii nejspornější otázkou rozhodnutí soudu prosadit okamžitou nezpůsobilost Le Penové k výkonu veřejné funkce prostřednictvím opatření známého jako exécution provisoire (předběžné vymáhání). Rozhodnutí, které jí zakazuje kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027 před ukončením odvolacího řízení, je zejména na pravici vnímáno jako politicky motivované.
Napříč francouzskou pravicí vyjádřily politické osobnosti od Érica Zemmoura (Reconquête) a Érica Ciottiho (UDR) až po Laurenta Wauquieze (Les Républicains) silné rozhořčení nad rozhodnutím o předběžném uplatnění trestu.
„Není na soudcích, aby rozhodovali o tom, koho má lid volit,“ uvedl Zemmour 31. března na sociálních sítích. „Lituji, že politici předali soudcům tak přílišnou moc. Vše se bude muset změnit.“
Francouzský premiér François Bayrou vyjádřil své znepokojení a řekl, že ho rozhodnutí soudu „zneklidňuje“. Bayrou a jeho strana Demokratické hnutí (MoDem) jsou zapleteni do podobného případu. Pařížský soud 5. února předsedu MoDem zprostil viny s odkazem na „nedostatek důkazů“. Obžaloba se proti rozsudku odvolala.
Předseda krajně levicové strany Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon je rovněž vyšetřován kvůli údajnému zneužití prostředků na asistenty poslanců EU.
Bayrouovy obavy nenašly odezvu v politickém táboře francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
„Pokud je volený úředník odsouzen za zpronevěru veřejných prostředků, je jeho nezpůsobilost automatická. Takový je zákon. Pokud existuje riziko opakování trestné činnosti (což je případ, kdy obviněný popírá, že by trestný čin spáchal), je nařízen předběžný výkon trestu. Takový je zákon,“ napsal zákonodárce Sacha Houlié na platformě X.
Bayrouovy výroky ostře kritizoval také předseda Socialistické strany Olivier Faure, který prohlásil, že je „znepokojen premiérovým rozrušením“, a vyjádřil politování nad tím, že „respekt k právu, právní stát a dělba moci již nejsou na pořadu dne vlády“.
K tomuto názoru se připojil i právník Paul Cassia, profesor práva a předseda francouzského protikorupčního sdružení Anticor. Ve svém komentáři pro Le Monde uvedl, že soud odůvodnil „přiměřenost“ svého rozhodnutí. Uvedl také, že prezidentská kandidatura „nemůže sama o sobě představovat privilegium nebo totem imunity … s výjimkou nerespektování zásady rovného zacházení před zákonem“.
Někteří právní experti tento výklad zpochybňují. Tvrdí, že rozhodnutí soudu porušuje presumpci neviny, zakotvenou v článku 9 Deklarace práv člověka a občana z roku 1789. Podle francouzského práva se občanská práva obvykle odnímají až po vyčerpání všech opravných prostředků. Upozorňují, že Le Penová zůstává hlavní uchazečkou v prezidentských volbách v roce 2027, takže okamžité uplatnění zákazu činnosti je obzvláště závažné a podle jejich názoru nepřiměřené.
Kritici také poukazují na vnímání dvojího metru. Tvrdí, že mnozí z těch, kteří se nyní odvolávají na zásadu rovnosti před zákonem, jsou těmi samými hlasy, které obvykle volají po individualizaci trestů, což je klíčový koncept francouzského trestního práva, který se často používá k ospravedlnění rozsudků (vnímaných zejména pravicí jako mírné) v případech týkajících se nejistoty a násilí ve městech. Tato zásada vyžaduje, aby byly tresty přizpůsobeny individuálním okolnostem pachatele a nebyly uplatňovány mechanicky.
Při zdůvodnění urychleného vymáhání nezpůsobilosti Le Penové se soud podle svého tvrzení řídil duchem zákona Sapin II, přijatého v prosinci 2016, který nařizuje automatickou nezpůsobilost pro osoby odsouzené za zneužití veřejných prostředků. K daným událostem došlo mezi rokem 2004 a začátkem roku 2016, tedy ještě před přijetím tohoto zákona.
Jelikož se soudci nemohli právně opřít o samotný zákon Sapin II, vycházeli místo toho z již existujících francouzských právních předpisů, které v odůvodněných případech nezpůsobilost umožňují. Na podporu předběžné vykonatelnosti soud uvedl dva kontroverzní argumenty.
Argument o „riziku recidivy“
Prvním odůvodněním, které soud nabídl pro předběžné vymáhání nezpůsobilosti Le Penové, byl „systém obhajoby“ obžalovaných, který interpretoval jako důkaz potenciálního „rizika recidivy“. Jinými slovy, odmítnutí Le Penové přiznat vinu a její rozhodnutí zpochybnit obvinění byly považovány za známky toho, že by se mohla dopustit recidivy.
„Vzhledem k tomu, že zcela odmítli uznat jakoukoli vinu … je zcela legitimní uvažovat o tom, že by se mohli velmi pravděpodobně dopustit recidivy, zejména pokud by zítra zastávali nejvyšší funkce v zemi,“ uvedl Julien Boudon, profesor veřejného práva na univerzitě Paris-Saclay pro deník Le Monde.
Kritici s tím nesouhlasí. Právník Ghislain Benhessa, který vyučuje na Štrasburské univerzitě, v rozhovoru pro Epoch Times uvedl, že soud považoval za přitěžující okolnost odpor Národního sdružení vůči Evropské unii, a zejména vůči hodnotám právního státu prosazovaným EU.
„Marine Le Penová má ale ústavní právo se bránit a obvinění zpochybnit,“ dodal. „Nemůžete na jedné straně obviňovat Národní sdružení z podkopávání právního státu a na druhé straně ji kritizovat za to, že využívá svého zákonného práva na obhajobu.“
Francouzský právník Pierre Gentillet, známý svými konzervativními názory, označil argumentaci soudu za „absurdní“.
„Soudci založili své rozhodnutí na úmyslu, nikoli na materiálním významu. A i kdybychom vzali v úvahu úmysl, byl vyvozen jen proto, že Marine Le Penová popřela spáchání trestného činu,“ řekl Gentillet. „V té době neměla žádné povědomí o tom, že by kroky podniknuté pod její pravomocí mohly být nezákonné. A pokud hovoříme o materiálním riziku opakování trestné činnosti – jak? Už není ani poslankyní Evropského parlamentu, ani předsedkyní Národního sdružení.“
Argument o riziku pro „veřejný demokratický pořádek“
Zadruhé, aby soudci dokázali, že jejich rozhodnutí bylo přiměřené, zavedli něco, co někteří označují za nový – a právně sporný – koncept: „veřejný demokratický pořádek“.
Podle rozsudku by kandidatura nebo případné zvolení Marine Le Penové do prezidentského úřadu představovalo „závažné narušení demokratického veřejného pořádku“ vzhledem k tomu, že „již byla odsouzena v první instanci, zejména k dodatečnému trestu zákazu činnosti“, a „později by mohla být odsouzena definitivně“.
Kritici upozorňují, že tento koncept nemá ve francouzském právu žádnou právní oporu.
„Soud si to vycucal z prstu,“ řekl Benhessa. „A není úkolem soudu vymýšlet nové judikaturní doktríny. Tato odpovědnost náleží výhradně nejvyšším soudům – Conseil d’État a kasačnímu soudu -, které jako jediné mají pravomoc utvářet judikaturu v souladu s právní doktrínou a konkrétní povahou případu.“
Bývalá členka Ústavní rady Noëlle Lenoirová tuto kritiku zopakovala v komentáři pro Le Figaro, kde jednoznačně uvedla, že „veřejný demokratický pořádek“ je „neznámým pojmem v trestním zákoníku“ a že tito soudci svá rozhodnutí neopírali o zákon.
Porušení svobody voličů?
28. března, jen tři dny před vynesením rozsudku, vydala francouzská Ústavní rada rozhodnutí, v němž se uvádí, že nevolitelnost může být uplatněna okamžitě pouze tehdy, pokud nepřiměřeně nezasahuje do svobody voličů.
Zatímco někteří právníci tvrdí, že soud prvního stupně tento standard dodržel, když se odvolal na riziko recidivy a koncept „veřejného demokratického pořádku“, aby odůvodnil přiměřenost předběžného výkonu, jiní s tím rozhodně nesouhlasí.
Jean-Éric Schoettl, bývalý generální tajemník Ústavní rady, v komentáři pro Marianne obvinil soudce, že se otevřeně vzepřeli pokynům rady.
„Vzbouřili se proti Ústavní radě a proti voličům,“ napsal. „Předběžné prosazení nezpůsobilosti Marine Le Penové má zjevně nepřiměřené důsledky pro svobodu voliče, neboť připravuje miliony občanů o jejich přirozeného kandidáta v nejdůležitějších volbách v zemi.“
K tomuto varování se připojil i trestní právník Maxime Thiébaut, který označil postup soudu za závažné porušení právních norem.
„Soudci poskvrnili své rozhodnutí nezákonností,“ řekl deníku Epoch Times. „Je to zásah do demokratického procesu. Jakou legitimitu má prvoinstanční soud k tomu, aby prohlásil, že někdo není způsobilý kandidovat na prezidenta?“
Údajná podjatost soudců
Aliot i de Saint-Just v rozhovorech pro Epoch Times rovněž uvedli, že soudní orgány – státní zástupci, vyšetřující soudci a soudci – projevují politickou zaujatost.
Poukázali například na to, že vyšetřující soudci Claire Thépautová a Renaud Van Ruymbeke jsou oba členy Soudcovské unie (Syndicat de la Magistrature), která otevřeně vyzvala soudce, aby se před parlamentními volbami v roce 2024 postavili proti vzestupu Národního sdružení.
Soudcovská unie reagovala na kritiku rozhodnutí pařížského soudu tvrzením, že tvrzení o „zpolitizované justici“ jsou „založena na domněnkách hraničících s konspiračními teoriemi“.
Zpochybněna byla také nestrannost soudkyně Bénédicte de Perthuisové, která rozsudek vynesla.
Další kontroverzi podnítila skutečnost, že tento týden vyšlo najevo, že soudkyně de Perthuisová v roce 2020 uváděla jako osobní zdroj inspirace zelenou političku a bývalou soudkyni Evu Jolyovou.
Rémy Heitz, generální prokurátor francouzského kasačního soudu, se v komerční rozhlasové stanici RTL ohradil proti této linii kritiky a uvedl, že toto rozhodnutí je výsledkem „spravedlivého procesu“ a že ho nevynesl jednotlivec, ale „senát tří nezávislých a nestranných soudců“.“
Závod s časem
Pařížský odvolací soud 1. dubna oznámil, že případ Le Penové urychleně přezkoumá.
Obvykle odvolání tohoto druhu trvají 18 až 24 měsíců, což znamená, že by tato lhůta pravděpodobně vyřadila Le Penovou z prezidentského klání v roce 2027. V neobvyklém kroku soud oznámil svůj záměr vydat rozhodnutí do léta 2026.
Benhessa uznal výjimečnost tohoto kroku.
„Je to velmi neobvyklé,“ řekl. „Vzhledem k mediální bouři kolem prvoinstančního rozhodnutí se domnívám, že se odvolací soud snaží uhasit požár. Zarážející je, že nejen nařizuje jednání: zavazuje se k termínu.“
Pařížský odvolací soud se k rozhodnutí odmítl veřejně vyjádřit.
V Národním sdružení je toto oznámení vnímáno jako tiché přiznání, že původní rozhodnutí bylo přehnané.
„Je to velmi dobrá zpráva a beru ji jako znamení neklidu, který rozhodnutí vyvolalo,“ řekla Le Penová.
„To ukazuje, že je to vlastně rozhodnutí soudu nižší instance, které narušuje veřejný pořádek. Odvolací soud to nikdy pro nikoho neudělal,“ řekl Aliot deníku Epoch Times.
Zrychlený časový harmonogram by neměl být vykládán jako „zpochybnění“ verdiktu soudu nižší instance, uvedla pro agenturu France-Presse vrchní pařížská prokurátorka Marie-Suzanne Le Quéauová.
Za hranicemi Francie budou odvolání bedlivě sledovat zejména konzervativci a Trumpova administrativa, kteří se obávají, že v Evropě sílí právní boje a svoboda slova je na ústupu.
Trump v dlouhém příspěvku přirovnal situaci Le Penové ke svým právním bitvám.
„Hon na čarodějnice proti Marine Le Penové je dalším příkladem toho, jak evropští levičáci využívají právní boj k umlčení svobody slova a cenzuře svých politických oponentů. … Je to stejná příručka, jakou použili proti mně,“ napsal.
„Marine Le Penovou neznám, ale oceňuji to, jak tolik let tvrdě pracovala. Utrpěla ztráty, ale pokračovala dál, a teď, těsně před tím, co by bylo velkým vítězstvím, ji dostanou za drobné obvinění, o kterém pravděpodobně nic nevěděla – zní mi to jako ,účetní‘ chyba. Pro Francii a skvělý francouzský lid je to všechno moc zlé, ať už stojí na kterékoli straně.“
Na obranu Le Penové se postavil i americký viceprezident J. D. Vance, který ve svém projevu v Mnichově loni v únoru varoval před „ústupem Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy americkými“.
„Evropané jsou rozhodně, stoprocentně našimi přáteli,“ řekl Vance 3. dubna v rozhovoru pro televizní stanici Newsmax. „Ale tento vztah bude napjatý a bude podroben zkoušce, pokud se budou i nadále snažit zavírat opoziční vůdce do vězení.“
–ete–
