Přestože „zemřela“ jen na pár vteřin, její zážitek blízké smrti trval dlouho a prožila při něm „přehled života“.
Angela Harrisová říká, že se jí na přibližně 30 vteřin zastavilo srdce poté, co při lékařském testu prodělala srdeční zástavu – šlo o vážnou reakci na vyšetření, které jí lékaři prováděli.
Podle jejího vyprávění, které zveřejnila Mezinárodní asociace pro studium zážitků blízké smrti ve videu, prožila hluboký zážitek blízký smrti, během něhož opustila své tělo. Paní Harrisová sledovala, jak se sestra a lékař snaží ji oživit, a poté zahlédla něco, co navždy změnilo její život – nahlédla do posmrtného světa.
Během tohoto zážitku spatřila, že existují i jiné verze její samé v jiných dimenzích. Byly součástí její bytosti, sdílely její zkušenosti, ale zároveň byly oddělené. Uviděla také, co vnímala jako plán svého života, který si zvolila před narozením.
Přestože na operačním stole byla „mrtvá“ jen pár vteřin, její zážitek trval mnohem déle a zahrnoval i takzvaný „přehled života“ – běžný prvek těchto zážitků.
Nejtěžší částí tohoto přehledu byl vztah s jejím otcem. V dětství ji sexuálně zneužíval, a kvůli tomu přerušila kontakt s rodiči.
Během zážitku však jako by nahlédla do jeho pohledu – zažila, jaké to je být jím.
„Zjistila jsem, že i on byl jako dítě zneužíván stejným způsobem,“ vzpomíná. „Ačkoli věděl, že je to nepřijatelné – cítila jsem to v něm … bylo to však hluboko zakořeněné v tom, co očekával, že má jako otec dělat.“
„Byl to v něm zuřivý vnitřní boj,“ říká. „Cítila jsem s ním všechny ty zmatené emoce.“
Vzpomněla si také, že si ho před narozením záměrně vybrala za otce, přestože věděla, jakému utrpení bude čelit. Jejím přáním bylo dát mu šanci překonat to, s čím bojoval již po mnoho životů – protože podle ní nahlédla nejen do tohoto života, ale i do mnoha dalších.
„Měli jsme plán,“ sdílí. „Vzpomněla jsem si, že jsem měla v úmyslu promluvit proti němu víc, než jsem nakonec udělala.“
Chtěla ho více podpořit, aby byl „tím svým skutečným milujícím já“.
„Ačkoli mi trvalo déle, než jsem promluvila, když jsem to udělala, přineslo to zásadní změnu,“ říká. „Můj otec není zlý. Nepřišel sem se zlým úmyslem.“
Viděla i další zážitky z tohoto i minulých životů – a cítila je nejen ze svého pohledu, ale i z pohledu ostatních.
„Dělala jsem chyby,“ dodává. Zároveň si ale uvědomila, že na sebe nemá být příliš přísná. Učila se.
„Bylo to, jako bych spojovala všechny své životy učení,“ uvádí Harrisová.
Popisuje pocit jednoty a spojení se Stvořitelem.
„Jsme jako jednotlivá buňka lidského těla – jsme jedno,“ říká. Má za to, že všichni pocházíme ze „Zdroje“, přičemž slovo „Zdroj“ píše s velkým Z – tedy od Boha.
Zažila také „návrat domů“, což bývá častý prvek zážitků blízkých smrti. Na druhé straně ji přivítala její zesnulá tchyně a prarodiče. Pocítila lásku, která „proniká vším“.
Necítila žádnou bolest. Přitom ještě před tímto zážitkem ji dlouhodobě trápily bolesti. Lékařské testy, kterými procházela, měly zjistit jejich příčinu – a právě jeden z těchto testů ji přivedl do kritického stavu.
Šlo o test na nakloněné rovině (Head-Up Tilt Test), při němž je pacient připoután na speciální stůl, který se postupně naklání, aby lékaři mohli sledovat reakci krevního tlaku a srdečního rytmu na změnu polohy. Srdeční zástava při tomto vyšetření je vzácná, ale zdokumentovaná – a právě to podle paní Harrisové nastalo v jejím případě.
Když opustila své tělo, nejprve vstoupila do „sametově černé prázdnoty“, než následoval návrat domů a přehled života – a v tu chvíli si uvědomila, že bolest zmizela.
„Teprve v tom okamžiku jsem si poprvé uvědomila, kolik bolesti jsem tolik let cítila,“ poznamenává.
„Tohle je místo, odkud skutečně pocházím,“ zmiňuje o nebi. „[Je] skutečnější než cokoliv, co můžeme zažít tady. Život tady je jako sen.“
–ete–
