Ekonomické výzvy, kterým Čína čelí, zmenšují její kdysi dynamicky rostoucí střední třídu, a demografické problémy budou v budoucnu tyto potíže dále prohlubovat.
Komentář
Střední třída v Číně zažívala po desítky let mimořádně rychlý růst. Od konce 70. let do roku 2010 se díky rozšiřujícím se pracovním příležitostem dařilo rolníkům vymanit se z naprosté chudoby. Lidé v jiných profesích si začali hromadit alespoň základní majetek.
Tento pozoruhodný vzestup se nyní začíná hroutit v důsledku krize na trhu s nemovitostmi a ztráty exportních trhů v USA a Evropě. A to nejsou jediné výzvy, jimž Čína čelí. Kromě důsledků těchto nesnadných dob se Čína potýká s dopady ubývající populace, především s nedostatkem pracovní síly, který tento trend přinese. Peking se snaží tuto situaci řešit rostoucím spoléháním se na robotiku a umělou inteligenci, čemuž si ale zadělává na nerovnost v odměňování, která už nyní trápí rozvinuté ekonomiky v Severní Americe a Evropě.
Pro střední třídu představuje prudké zpomalení ekonomiky bezprostřední problém. Export Číny za posledních pět let prakticky stagnuje kvůli clu na čínské zboží a dalším formám obchodních bariér ze strany vlád v Severní Americe a Evropě. Čínský export také trpí snahami západních a japonských firem diverzifikovat dodavatelské řetězce mimo Čínu.
V poslední době sice čínský export do USA vzrostl, ale jde spíše o dočasný nárůst zásob ze strany amerických nakupujících před novou vlnou cel amerického prezidenta Donalda Trumpa, nikoli o projev výkonnosti ekonomiky.
Nejvážnějším prvkem zhoršující se ekonomické situace je krize s nemovitostmi, která začala v roce 2021. Krachy hlavních developerů vedly k poklesu poptávky po bytech a omezení důležitého stavebního sektoru. Ještě vážnějším následkem je pokles hodnoty nemovitostí.
Protože čínské domácnosti mají většinu svého bohatství uloženou v nemovitostech, měla táto ztráta hodnoty zásadně negativní dopad na jejich majetek. Lidem tak nezbylo než omezit spotřebu a začít spořit, což dále oslabuje domácí poptávku a ekonomický růst. V souhrnu tyto faktory zpochybňují, zda Čína vůbec dosáhne již tak sníženého cíle – 5% růstu HDP v roce 2025.
Střední třída nese hlavní nápor tohoto ekonomického propadu. Zatímco v roce 2018 rostly mzdy ročně o 9 %, v posledních letech se tempo zpomalilo na 4 až 5 %. Bonusy byly v loňském roce nižší o těměř 18 % (ve srovnání s rokem 2023). Statistický úřad v Pekingu uvádí, že daňové příjmy z příjmů obyvatelstva v roce 2024 klesly meziročně o 16 %. Evropské značky luxusního zboží hlásí v Číně pokles prodejů o 18 až 20 %.
Peking zatím nenabídl žádný program, který se těmito problémy zabýval, a tak se zdá, že tlak na střední třídu bude pokračovat. Trumpova cla a odvetné kroky Pekingu ještě více oslabí obchod mezi USA a Čínou a zhorší celkovou ekonomickou situaci. I kdyby se Pekingu podařilo vyřešit okamžité obtíže, střední třídu ohrožují další hlubší, strukturální problémy.
Čínská populace se zmenšuje. Kvůli politice jednoho dítěte, která platila v letech 1979 až 2015, se porodnost snížila pod hranici reprodukce. Dnes tak v zemi chybí mladá pracovní síla, která by nahradila stávající generaci, která odchází do důchodu. V současnosti připadá na každého důchodce méně než čtyři lidé v produktivním věku. Do roku 2030 tento poměr klesne hluboko pod tři.
Kvůli minimální imigraci Číně hrozí vážný nedostatek pracovních sil. Pokud by se neměnily žádné další faktory, tento nedostatek by mohl zvyšovat mzdy a zlepšit postavení střední třídy. Jenže mění se ještě mnohé další věci.
Peking z mnoha důvodů – mimo jiné právě kvůli očekávanému nedostatku pracovníků – podnikl kroky, které situaci mění. Politiku jednoho dítěte sice zrušil, ale změna zatím neměla na porodnost výrazný dopad. I kdyby porodnost stoupla, trvalo by 15 až 20 let, než by se to v ekonomice projevilo.
Mezitím Peking klade velký důraz na robotiku a umělou inteligenci jako náhradu za chybějící pracovníky. Tato technická řešení mohou sice udržet produkci, ale zcela promění charakter pracovních sil: klesne poptávka po dělnících a vzroste poptávka po manažerech a technicích.
To se děje i na Západě a v Japonsku. Stejně jako tam povede tento trend k větší platové nerovnosti a rozvrstvení příjmů. Manažerská a technická složka pracovní síly bude prosperovat, zatímco dělníci a čím dál početnější skupina pracujících na volné noze vypadnou z definice střední třídy a budou se potýkat s chudobou.
Tato platová nerovnost již způsobila značné politické napětí v USA a Evropě. V Číně by mohly být tyto dopady ještě extrémnější, protože čínská demografická situace je ještě vážnější a země nemá naději na příliv zahraničních pracovníků, který by doplnil klesající domácí populaci.
Navíc Čína nemá dostatečně robustní sociální systém, který by pomohl těm, kteří zůstanou mimo tento vysoce technizovaný svět. Peking sice zvažuje opatření jako důchody pro pracující na volné noze, ale vzhledem k tomu, že se dosud nedokázal vypořádat ani s aktuálními problémy, zůstává otázkou, zda bude schopen reagovat na tyto dlouhodobější výzvy.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
