Americké útoky na íránská jaderná zařízení přiměly čínské vedení k okamžité revizi vojenských plánů i zahraniční propagandy.
Analýza zpráv
Peking zachvátila panika po amerických náletech na íránská jaderná zařízení, uvedl čínský disident Yuan Hongbing s odvoláním na důvěryhodný zdroj uvnitř Komunistické strany Číny (KS Číny).
Yuan, bývalý profesor práva na Pekingské univerzitě, který nyní žije v exilu v Austrálii, řekl deníku Epoch Times, že rychlý vývoj na bojišti mezi Izraelem a Íránem přiměl čínské vedení okamžitě přehodnotit plány na invazi na Tchaj-wan a upravit jak diplomatickou, tak propagandistickou strategii.
Spojené státy 22. června 2025 provedly koordinované údery na tři hlavní íránská jaderná zařízení – Fordo, Natanz a Isfahán. Operace navazovala na předchozí izraelské útoky zahájené 13. června a jejím cílem bylo ochromit íránské jaderné kapacity.
Po několika dnech vyhroceného konfliktu a odvetných raketových útoků se Spojeným státům podařilo zprostředkovat dočasné příměří mezi Íránem a Izraelem, což zmírnilo obavy z širší války a umožnilo obnovení diplomatického dialogu.
Podle Yuanova zdroje tyto údery uvedly nejvyšší vedení KS Číny – zejména Xi Jinpinga – do stavu, který popsal jako „paniku“. Yuan se domnívá, že rozhodná vojenská reakce administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa bude mít silný odstrašující účinek vůči čínským ambicím na Tchaj-wanu.
Reakce Pekingu
S odvoláním na svůj zdroj Yuan uvedl, že čínské úřady začaly už několik hodin po prvních izraelských úderech na Írán v polovině června připravovat celosvětovou diplomatickou kampaň.
Ministerstvo zahraničí dalo ambasádám a konzulátům po celém světě pokyn, aby otevřeně odsoudily izraelské akce jako „agresi“ a slíbily neochvějnou podporu Íránu v jeho právu na obranu. Státní média dostala příkaz tyto body důrazně prosazovat.
Jenže už po 36 hodinách se rétorika náhle změnila. Oficiální sdělení začala klást důraz na „mír“, vyzývala obě strany ke zdrženlivosti a omezila se na mírnou kritiku izraelských kroků.
Yuan podle svého zdroje vysvětluje pro Epoch Times tuto změnu tím, že čínské vedení otřásl rychlý vývoj situace, kdy americké a izraelské síly nejen vážně poškodily íránskou jadernou infrastrukturu, ale zároveň provedly přesné „dekapitační“ údery, které zlikvidovaly klíčové osoby v íránském vojenském velení a jaderném programu.
Zničení íránské protivzdušné obrany umožnilo izraelským letounům volně operovat ve vzdušném prostoru Íránu – scénář, který Peking vůbec nepředpokládal. Navíc, otřesena „dekapitačními“ údery, začala čínská armáda podle zdroje budovat v rámci svých ozbrojených sil tzv. stínové struktury velení – záložní velitelské jednotky určené k zajištění kontinuity operací v případě podobného úderu na nejvyšší velení.
Zkušený čínsko-americký politický komentátor Cai Shenkun sdílí, že chápe nervozitu Pekingu, a poznamenává, že strach sahá mnohem dál než jen ke ztrátě několika polních velitelů.
„Pokud Čína rozpoutá válku na Tchajwanském průlivu, je možné, že Spojené státy použijí přesné zbraně k likvidaci vrcholných velitelů Lidové osvobozenecké armády. A to je to, čeho se Peking nejvíc bojí – jakmile zmizí pár generálů, zbytek může odmítnout bojovat a armáda se může dokonce obrátit proti režimu a pochodovat zpět do Pekingu obléhat Zhongnanhai,“ vysvětluje Cai pro Epoch Times.
Zhongnanhai je sídlo nejvyššího vedení Komunistické strany Číny.
Cai, který silně podporuje leteckou operaci, věří, že jaderné zbraně v rukou autoritářských režimů představují „největší hrozbu pro globální bezpečnost“. Rovněž chválí Trumpa za to, že opustil to, co označuje za dosavadní washingtonskou politiku ústupků vůči Íránu.
Yuan dodává, že část velitelské infrastruktury čínské armády se nachází hluboko pod zemí a vedení KS Číny proto hluboce znepokojila schopnost americké armády zničit opevněná íránská zařízení pomocí bomb pronikajících do podzemí.
Podle něj byl psychologický dopad na čínské vedení „hluboký a značně znepokojující“.
Úder proti čínskému vlivu na Blízkém východě
Yuan je přesvědčen, že hlubším cílem společné americko-izraelské operace je narušit strategické postavení čínské komunistické strany na Blízkém východě.
„Čínský režim poskytl Íránu rozsáhlou politickou, ekonomickou a vojenskou podporu,“ uvádí Yuan a poznamenává, že Peking dlouhodobě využívá Írán – spolu s militantními skupinami, které Spojené státy označují za teroristické, jako je Hizballáh, Hamás a Hútíové – k rozšiřování svého vlivu v regionu.
Čína investovala do Íránu odhadem 400 miliard dolarů v rámci své Iniciativy Pásu a stezky a dováží z této země až 1,7 milionu barelů zlevněné ropy denně.
Yuan označuje partnerství mezi Čínou, Ruskem, Íránem a Severní Koreou za „novou osu zla“, jejímž společným cílem je zpochybnit globální vedení Spojených států a nahradit jej čínským mezinárodním řádem založeným na komunistické ideologii.
Podle něj se čínský režim dlouhodobě snaží využívat spojenectví s Íránem k tomu, aby zadržel americké síly na Blízkém východě, čímž by si vytvořil prostor k útoku na Tchaj-wan nebo k rozšiřování svého vlivu v indo-pacifickém regionu.
Su Tzu-yun, ředitel tchajwanského Institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti, sdílí Yuanův pohled. V rozhovoru pro Epoch Times označil nedávné útoky za „moderní bleskovou válku“, jejímž cílem bylo zničit schopnost Íránu vyvíjet zbraně hromadného ničení a zároveň omezit vliv Číny a Ruska v regionu.
„Pokud by současný íránský režim padl, mohlo by to přetvořit globální rozložení sil,“ říká Su. „Uvolnilo by to také americké zdroje pro lepší reakci na dlouhodobou hrozbu představovanou čínskou armádou.“
Možná reakce Pekingu
Yuan se domnívá, že Čína bude i nadále podporovat íránský teokratický režim – jak otevřeně, tak skrytě. Předpokládá rovněž, že KS Číny může Teherán tlačit ke dvěma klíčovým krokům:
Prvním je rozšíření regionálního konfliktu – například blokováním důležitých námořních průlivů, jako je Hormuzský průliv nebo Rudé moře – což by Spojené státy přinutilo zůstat intenzivně angažované na Blízkém východě.
Druhým je podpora celosvětových teroristických útoků prostřednictvím zbytků Íránem podporovaných skupin, které by útočily na americké a izraelské cíle po celém světě.
Odborník na obranu Su připouští, že námořní obchod by mohl být narušen, což by krátkodobě způsobilo ekonomické škody, ale zdůrazňuje, že útoky mají širší strategický význam a mohly by položit základy stabilnějšího a bezpečnějšího Blízkého východu.
„V soukromí mnoho arabských států podporuje americko-izraelskou kampaň proti Íránu,“ uzavírá.
Na přípravě článku se podíleli Fang Xiao a Luo Ya.
–ete–
