Když tělu chybí důležité živiny, začne místo nich vstřebávat toxiny.
Nedostatek mikroživin a vystavení těžkým kovům postihují miliardy lidí po celém světě.
Podobně jako na výkyvné houpačce – pokud máme nedostatek klíčových minerálů, jako je železo, vápník nebo zinek, systémy určené k jejich vstřebávání mohou začít zvýšeně přijímat toxické těžké kovy. Živiny a toxiny totiž soupeří o stejné omezené vstřebávací dráhy ve střevech. A když je živin málo, střevo se stává méně vybíravým a propouští více toxických látek.
Tato skrytá soutěž mezi živinami a kovy ukazuje, že dostatek vitamínů a minerálů ve stravě je klíčovou obranou proti tichému hromadění toxinů v našem těle.
Mikroživiny
Mikroživiny – mezi které patří různé vitaminy a minerály, například vitamin A, železo či zinek – dostaly svůj název podle toho, kolik jich tělo potřebuje: skutečně velmi málo.
Ačkoli jsou „mikro“, jejich vliv na zdraví je zásadní. Tyto nezbytné látky umožňují tělu vytvářet enzymy, hormony a další sloučeniny nezbytné pro normální růst, vývoj, imunitní obranu, energetický metabolismus a udržení buněčné integrity.
Mnohé zdravotní problémy souvisejí s nedostatkem mikroživin – například chudokrevnost a nízká hladina železa, křivice způsobená nedostatkem vitaminu D nebo poruchy štítné žlázy v důsledku nízkého příjmu jódu.
Mikroživiny se nacházejí v celé škále potravin – od masa a mořských plodů přes celozrnné produkty až po ovoce a zeleninu. Dostatečný příjem každého z těchto prvků je zásadní pro správné fungování organismu, a jejich nedostatek může vést k celé řadě zdravotních potíží – od rakoviny, cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění přes poruchy intelektu a růstu až po degenerativní nemoci spojené se stárnutím.
Těžké kovy
Těžké kovy jsou definovány jako kovové prvky s relativně vysokou hustotou ve srovnání s vodou. Některé z nich – jako železo, měď a zinek – patří mezi nezbytné mikroživiny, které tělo potřebuje v malém množství. Jiné – jako olovo, rtuť nebo arsen – však nemají žádný známý biologický přínos a jsou toxické už v nepatrném množství. Klíčovým slovem je koncentrace. U toxických těžkých kovů totiž i velmi nízká expozice může vést k jejich hromadění v těle, které následně způsobuje škody a poškození více orgánů.
S těžkými kovy přicházíme do kontaktu mnoha způsoby a z různých zdrojů. Přirozeně se vyskytují v zemské kůře – v půdě, horninách a vodě. Míra naší expozice je však výrazně ovlivněna lidskou činností. Hlavními faktory jsou potravinářský průmysl a zemědělské postupy, zejména používání určitých hnojiv a pesticidů. Největším zdrojem přísunu toxických těžkých kovů je naše strava. Dalšími možnými zdroji jsou spotřební výrobky, například staré nátěry s obsahem olova, některá kosmetika nebo určité typy kuchyňského náčiní a potravinových obalů.
„Olovo se vyskytuje v potravinovém řetězci na místech, kde by to lidé vůbec nečekali,“ uvedla pro Epoch Times Renee Dufaultová, bývalá výzkumnice Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a výkonná ředitelka Institutu pro výzkum potravinových složek a zdraví. „V ropných potravinářských barvivech je ho až 10 částic na milion.“
Podle Dufaultové představují největší riziko olovo, arsen a rtuť – obzvláště pro děti, protože často konzumují potraviny s vysokým obsahem barviv, jako jsou cereálie nebo želé bonbony.
Dufaultová doporučuje jako nejspolehlivější způsob, jak omezit příjem olova, vyhýbat se potravinovým složkám, které obsahují povolené množství olova – například certifikovaným potravinářským barvivům.
Ve svém prohlášení z roku 2018 Americká pediatrická akademie upozornila, že certifikovaná potravinářská barviva – jako Red 40 (červeň Allura AC) a Yellow 5 (tartrazin), jejichž zákaz je plánován na rok 2026 kvůli jejich možným dopadům na zdraví, zejména u dětí – jsou běžně používána v průmyslově zpracovaných potravinách, přičemž těžké kovy včetně olova se v nich mohou vyskytovat jako kontaminanty, mimo jiné právě v barvivech. Akademie zdůraznila, že u dětí nebyla stanovena žádná bezpečná hladina olova v krvi.
Dufaultová zároveň přiznává, že úplné vyhnutí se olovu je obtížné, protože expozice může pocházet i z prachu a znečištění ovzduší. Zdůrazňuje, že většina těžkých kovů se již přirozeně nachází v půdě.
„I když je odstraníte ze svého jídelníčku, stále jim budete vystaveni,“ řekla.
Nebezpečí těžkých kovů
Vztah mezi esenciálními mikroživinami a toxickými těžkými kovy hraje klíčovou roli při určování zdravotních rizik spojených s environmentální expozicí.
Dufaultová vysvětluje hlavní problém způsobený změnou stravovacích návyků: „Lidé začali jíst více ultrazpracovaných potravin a méně těch přirozených, které obsahují zinek, vápník, hořčík a další skutečně potřebné živiny. Výsledkem je, že mnoho lidí má nedostatek vápníku, zinku, selenu… těch skutečných látek. A zároveň mají v těle spoustu jiných věcí, které je pomalu ničí – chronická onemocnění. Hotovo.“
Tento posun ve stravování – od výživných potravin směrem k průmyslově zpracovaným – je znepokojující. Jak poznamenává Dufaultová, průměrný Američan konzumuje výrazně více kukuřičného sirupu s vysokým obsahem fruktózy (o kterém je známo, že přispívá ke ztrátám zinku), než potravin bohatých na živiny, jako je brokolice. Ke ztrátám zinku mohou přispívat i některé potravinářské přídatné látky, například barvivo Yellow 5 (tartrazin).
Přehledová studie z roku 2018 publikovaná v časopise African Journal of Biotechnology ukázala, že i malé množství barviva Yellow 5 snižuje hladinu zinku v játrech, přičemž vyšší dávky snižují jeho hladinu i v ledvinách. Autoři studie nakonec doporučili úplné vyhýbání se tomuto barvivu, zejména u dětí.
Přehled publikovaný v roce 2023 v časopise World Journal of Clinical Pediatrics, jehož hlavní autorkou je Dufaultová, zjistil, že hyperaktivní děti mají obvykle nižší hladiny zinku.
Nedostatečný příjem živin má přímý vliv na naši zranitelnost vůči těžkým kovům. Mnohé toxické kovy – například olovo, rtuť, arsen a kadmium – se chemicky podobají esenciálním živinám. Právě díky této podobnosti, označované jako iontová a molekulární mimikry, dokážou škodlivé kovy „ošálit“ tělo a obsadit stejné transportní dráhy ve střevech a vazebná místa, která jsou určena pro prospěšné živiny, jako je železo, zinek a vápník.
Tato klamavá podobnost mezi toxickými kovy a živinami znamená, že při nedostatku některé z těchto mikroživin se mechanismy vstřebávání v těle stávají snadněji přístupné právě pro vstřebávání škodlivých kovů.
Olovo a vápník spolu vedou přímý „soutěžní souboj“, který dobře ilustruje, jak kovy dokážou tělo oklamat.
„Olovo je problém, protože soupeří s vápníkem,“ vysvětluje Dufaultová. „Ukládá se do kostí a souvisí přímo s osteoporózou. Když nemáte dostatek vápníku, máte problém – budete vstřebávat více olova. A olovo vápník jednoduše převálcuje.“
Zdůrazňuje také širší výživovou strategii a vyzdvihuje důležitost dostatečného příjmu zinku, který tělu pomáhá olovo vylučovat. Rovněž upozorňuje na význam dostatečného množství vápníku – právě jeho přítomnost zabraňuje tomu, aby olovo soupeřilo o vazebná místa v těle.
Přehledová studie publikovaná v roce 2023 v časopise International Journal of Molecular Sciences zkoumala, jak může nedostatek železa zhoršovat hromadění těžkých kovů u pacientů s chronickým onemocněním ledvin. Výsledky naznačují, že nedostatek železa vede ke zvýšenému vstřebávání těžkých kovů ve střevech v důsledku zvýšené aktivity společných železných receptorů a může rovněž přispívat k jejich zadržování v ledvinách.
Kromě zvýšené absorpce oslabují nedostatky mikroživin i obranné mechanismy organismu – zhoršují jeho schopnost neutralizovat vstřebané kovy, podporovat detoxikační procesy a opravovat buněčné poškození způsobené těžkými kovy. Situaci navíc komplikuje fakt, že současná přítomnost několika toxických kovů může riziko dále násobit a výrazně zvyšovat závažnost dopadů na zdraví.
Zvýšená toxická zátěž
„Když máte v těle zároveň rtuť a olovo, dochází k synergickému účinku – rtuť zvyšuje toxicitu olova,“ vysvětluje Dufaultová.
Zvýšené vstřebávání toxických prvků v důsledku nedostatku mikroživin tak může vést k celkově větší toxické zátěži, která nakonec ovlivňuje nervový, ledvinový, imunitní i kardiovaskulární systém, uvedla výživová specialistka a odbornice na funkční medicínu Deanna Minichová v e-mailu pro Epoch Times.
Výzkumy ukazují, že zvýšená hladina olova – i při nízké expozici – je úzce spojena s poruchami kognitivních funkcí, problémovým chováním a opožděným neurovývojem u dětí.
Metaanalýza z roku 2024 potvrdila, že vystavení olovu v dětství zvyšuje pravděpodobnost diagnózy poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).
Hromadění kadmia může přispět k poškození ledvin, odvápňování kostí a zvýšenému riziku vzniku rakoviny. Expozice arsenu je rovněž silně spojena s karcinogenními účinky, doplňuje Minichová.
Zvýšené vstřebávání a ukládání toxických látek, které je způsobeno nutričními deficity, představuje nebezpečnou kombinaci – zejména v souvislosti s destruktivním účinkem toxinů na organismus. Nízké hladiny mikroživin totiž nejen umožňují průnik více škodlivin do těla, ale zároveň oslabují schopnost těla bránit se jejich účinkům.
Ochrana pomocí mikroživin
Přijímat dostatek živin ze stravy je zásadní pro zmírnění škodlivých účinků těžkých kovů. Esenciální vitaminy a minerály hrají komplexní ochrannou roli – aktivně působí proti škodám, které toxické kovy v těle způsobují.
Tím, že mikroživiny dostatečně obsadí vstřebávací a vazebná místa v těle, vytvářejí účinnou obrannou linii již při vstupu škodlivin. Ačkoli toxické těžké kovy často soupeří o stejné dráhy díky molekulární mimikrii, dostatek esenciálních živin dokáže jejich „obsazení“ účinně zablokovat.
Například dostatek vápníku může výrazně snížit vstřebávání olova a zabránit mu v proniknutí na místa určená pro zdraví kostí. Zdravé zásoby železa vytvářejí bariéru ve střevech, která omezuje absorpci kadmia a arsenu snažících se využít transportní dráhy pro železo.
„Vyvážená strava bohatá na esenciální živiny a antioxidanty pomáhá snižovat vstřebávání toxických prvků tím, že s nimi soutěží o vstup do těla a zároveň podporuje detoxikační procesy organismu,“ uvedla Minichová.
Vitaminy a minerály jsou navíc klíčové pro správnou funkci detoxikačních systémů. Mnohé z nich působí jako kofaktory enzymů v játrech, které napomáhají vylučování škodlivin. Živiny jako selen, zinek a různé vitaminy skupiny B jsou nezbytné pro tvorbu silných antioxidantů, například glutathionu, který se přímo váže na těžké kovy, neutralizuje je a pomáhá je bezpečně vyloučit z těla.
„Potraviny bohaté na minerály – jako listová zelenina, ořechy, semena a celozrnné výrobky – podporují enzymy fází I a II jaterní detoxikace,“ dodává Minichová.
Těžké kovy jsou rovněž známé tím, že vyvolávají oxidační stres, který vede k rozsáhlému buněčnému poškození. Mikroživiny – zejména ty s výraznými antioxidačními vlastnostmi, jako jsou selen, zinek a vitaminy C a E – hrají přímou roli při likvidaci volných radikálů a ochraně buněk před tímto poškozením. Pomáhají opravovat poškozené tkáně a udržovat buněčnou integritu, čímž snižují dlouhodobé zánětlivé účinky chronické expozice kovům.
„Ultrazpracované potraviny, nadměrná konzumace alkoholu a potraviny obsahující toxické látky podporují zánět a mohou zvyšovat vstřebávání toxických prvků,“ upozorňuje Minichová.
Ve výsledku je minimalizace toxické zátěže celostním úsilím.
„Rozmanitá strava bohatá na vlákninu z rostlinných zdrojů zajišťuje dostatečný příjem mikroživin,“ říká Minichová. „Dále je důležité udržovat dostatečnou hydrataci pomocí minerálně bohaté vody (např. pramenité) a dbát na kvalitní spánek – to vše podporuje přirozenou schopnost těla metabolizovat a vylučovat toxické látky.“
–ete–
