Britský otec dvou dětí věnoval 13 let proměně zanedbané zahrady u svého řadového domu ve městě v úchvatnou japonskou zahradu.
Martin Fitton (54) z Brislingtonu v Bristolu se do japonských zahrad zamiloval při první návštěvě jedné z nich během dovolené v Dorsetu v roce 2009 – a hned poté se pustil do budování vlastní.
Za uplynulých 13 let svou zahradu neúnavně upravoval zcela sám a dnes je hrdým majitelem oázy, která vypadá, jako by byla vystřižena z Tokia. Postavil tradiční čajový pavilon s jezírkem pro koi kapry, přidal betonové lucerny i pagody a s manželkou Cyndie (54) si nejraději vychutnávají šálek čaje právě na pavilonu.
Jeho zahrada mu získala řadu obdivovatelů – včetně mnoha z Japonska, kteří oceňují jeho věrnost tradičnímu pojetí.
Fitton, který pracuje jako řidič cisterny, říká: „Na svou zahradu jsem opravdu hrdý. Byla to odměňující práce… Všechno si dělám sám, takže je krásné vidět, jak se to celé postupně spojilo dohromady.
Nedávno jsem předělal horní část své zenové zahrady, takže to je teď asi moje nejoblíbenější místo. Rád si sednu na pavilon se šálkem čaje nebo pivem a s manželkou si v klidu vychutnáme pohled na zahradu – je to nesmírně uklidňující.
Zahradu mi pochválili i lidé z Japonska, což mě moc potěšilo. Nechtěl jsem Japonce ničím urazit tím, že bych něco udělal špatně, takže jejich uznání pro mě hodně znamená.“
Když se Fitton v roce 2001 nastěhoval do svého domu v Bristolu, jeho děti Rhys a Vanessa byly ještě malé, a tak jim na zahradě postavil prolézačky a zahradní domečky, aby si ji mohly užívat.
V roce 2009 během dovolené v Dorsetu navštívil japonskou zahradu v Compton Acres v Poole – a okamžitě se zamiloval do jejího klidu a harmonie.
„Do té doby jsem nikdy v japonské zahradě nebyl,“ říká. „Působila na mě nesmírně klidně, tichounce a vyrovnaně. Rozhlížel jsem se kolem a řekl si: tohle bych určitě zvládl taky. Miluju pobyt na zahradě a vždycky mě bavila práce se dřevem – a tady se obě ty věci krásně spojily.“
„V té době už byly moje děti v pubertě a zahradu nepoužívaly jako dřív, takže jakmile jsme se vrátili domů, začal jsem přestavovat starý zahradní domek na čajový pavilon. Je to první, co v zahradě vidíte – a také první věc, kterou jsem postavil, takže mám k němu zvláštní vztah.“
V následujících letech si Fitton postavil vše sám – s výjimkou dvora a betonových luceren, na které si přizval odbornou pomoc.
„Všechno ostatní jsem dělal vlastníma rukama, takže je to opravdu uspokojivé,“ říká. „Pracuji na směny, které se střídají s těmi, co má moje žena, takže když jsem doma, nesedím jen tak u televize – raději se pustím do práce na zahradě.“
V roce 2016 začaly části zahrady chátrat, a tak se Fitton následující rok pustil do kompletní obnovy. Postupně rozebral všechny stavby a znovu je postavil. Každou část zahrady opravoval krok za krokem a odhaduje, že za posledních pět let investoval do renovace přibližně 8 000 liber (asi 9 700 dolarů).
Fitton říká: „Opravdu jsem chtěl, aby zahrada zůstala věrná tradici a japonské kultuře, takže po návštěvě zahrady v Cornwallu jsem se začal japonskými zahradami seriózně zabývat.
Začínal jsem s časopisy a knihami, protože tehdy jsem ještě neměl snadný přístup k internetu, ale jakmile se internet stal dostupnějším, začal jsem hledat inspiraci i online. Chtěl jsem mít jistotu, že vše bude skutečně japonské, a že to náhodou nespletu s čínským stylem – šlo mi o to, aby to bylo autentické a nijak se to nemíchalo.“
Fittonova zahrada těší nejen nové přátele na internetu, ale také jeho ženu Cyndie a děti – dnes osmadvacetiletého Rhyse a šestadvacetiletou Vanessu, kteří jsou na jeho práci hrdí a prostor, který vytvořil, milují.
Ačkoliv ho japonská kultura hluboce fascinuje, Fitton se do Japonska zatím nikdy nepodíval. S manželkou tam ale plánují vyrazit za čtyři roky, až společně oslaví šedesátiny.
Říká: „Děti už mají své vlastní domovy, ale oba mi říkají, že ta zahrada je úžasná – i jim se moc líbí.
Moje žena si myslí, že je fantastická, a často si spolu sedneme do pavilonu a jen se na ni díváme.
Ohlasy na zahradu mě naprosto překvapily. Jsem opravdu rád, že jsem se do toho pustil, a doufám, že se mi podařilo vytvořit stejný klid a mír, jaký jsem cítil já při své první návštěvě japonské zahrady – i pro ostatní.“
–ete–
