Pokud letos navštívíte Třeboň, určitě neminete Zámeckou lékárnu na rohu Masarykova náměstí a Březanovy ulice. Kromě kulturních programů a kostýmových prohlídek nabízí interiér lékárny výstavu s názvem Zlatem protkáno, láskou tvořeno.
Kdo zná slavný brokát, který je předmětem výstavy? Někteří starší si možná vzpomenou, jak ve filmu Angelika hodnotí nabízenou tkaninu: „To je tuctový brokát.“ Vzhledem ke své tehdejší situaci možná měla pravdu. Brokát však tuctovým textilem rozhodně není.
Když nahlédneme do historie, ocitneme se v palácové zahradě čínských dynastií, kde housenky bource morušového potichu chroupají listy vzrostlých moruší. Když se potom zakuklí, stanou se pracovním materiálem k výrobě jemných vláken. Z jejich kokonů se rodilo vlákno tak tenké, že ho sotva bylo možné uchopit. Přesto mělo sílu spojit svět – hedvábí.
Příběh brokátu – od hedvábných housenek po císařské trůny
První doklady o tkaní hedvábí se nacházejí již z doby tři tisíce let před n. l. Rozkvět tkaného hedvábí nastal za dynastie Han (Čína 206 př. n. l. – 220 n. l.). V čínských městech Suzhou a Nanjing dokázali mistři tkalci z hedvábných vláken vytvořit látku, jež se stala nejen oděvem, ale symbolem moci – brokát. Hedvábné osnovy protkávali zlatými a stříbrnými nitěmi. Ve vzorech na látce živě vypodobňovali draky, fénixe, oblaka nebo květy lotosu. Takový kus oděvu stál tkalce nespočet hodin ruční práce a byl tehdy určen pro císařský dvůr nebo nejvyšší hodnostáře.
Postupně se pomocí karavan po Hedvábné stezce dostával brokát za hranice Říše středu. Nesen přes pouště a hory, přes Persii a Byzanc, připlouval až do přístavů Středomoří.
V Benátkách či Lucce se italští mistři od východních tkalců naučili tvorbu bohatých vzorů. Jejich žakárové vzory se třpytily motivy renesančních lilií, hroznů vína, kříže, granátových jablek a biblických scén. Nastupují vzory gotické a renesanční.
Po více staletí se složité vzory tkaly ručně, podle připravených vzorníků. Pokrok nastoupil na počátku 19. století, kdy Francouz Joseph-Marie Jacquard vynalezl stroj řízený děrovanými kartami.
Znenáhla, díky Jacquardovu vynálezu dokázaly tkalcovny po celé Evropě vyrábět bohaté, složité vzory rychleji a levněji než kdy předtím. Brokát tak sestoupil z trůnních sálů do salonů bohatých měšťanů a nakonec vešel i do domů obyčejných lidí.
Brokát se tká dodneška – někdy strojově, jindy v dílnách, které pečují o prastaré techniky. Je nedílnou součástí garderoby divadelních kostýmů i slavnostních rób. Neobejdou se bez něj roucha církevních hodnostářů, jsou ozdobou chrámů.
Příběh brokátu pokračuje, ať už je tkán z hedvábí nebo syntetických vláken. Na nevšední výstavě v třeboňské Zámecké lékárně spatříte brokátovou róbu ze 20 metrů červeného brokátu, již utkali studenti oděvní školy v Třeboni. Výstavu studenti obohatili dalšími autorskými modely tkaných květin a oděvů. Svoji tvorbu přidaly tři české firmy s historickou tradicí.
Brokát se v současnosti vyrábí jak průmyslově, tak tradičními metodami pro chrámové textilie, historické kostýmy i luxusní módu. Příběh brokátu, jenž začal před tisíci lety v šumění moruší, pokračuje dodnes.
Vystavené brokáty, květiny, kostýmy a šperky lze zhlédnout do 21. září, každou celou hodinu s průvodcem.
