Sledování míchy v reálném čase odhalilo, jak nervový systém pomáhá regulovat funkci močového měchýře.
Vědci nyní dokážou předpovědět, kdy se člověk chystá močit – a to jen na základě aktivity jeho míchy. Jde o vůbec první objev tohoto druhu, který by mohl vést k cílené léčbě milionů lidí, kteří ztratili kontrolu nad močovým měchýřem.
„Mícha je stále velmi neprobádanou oblastí,“ uvedl ve svém prohlášení Vasileios Christopoulos, odborný asistent biomedicínského inženýrství na University of Southern California (USC).
Aktivita míchy souvisí s močením
V nedávno zveřejněné studii v časopise Nature Communications vědci využili zobrazovací technologii zvanou funkční ultrazvukové snímkování, která sleduje změny průtoku krve v nervovém systému. Díky ní mohli pozorovat, jak různé oblasti míchy reagují při plnění a vyprazdňování močového měchýře.
Zjistili, že specifické oblasti míchy vykazují měřitelnou nervovou aktivitu související s tlakem v močovém měchýři. Některé části míchy jsou aktivnější, když se měchýř plní, jiné naopak utichají – což naznačuje přítomnost signálů, které spouštějí močení, a signálů, které jej potlačují.
„Toto je první studie, ve které jsme prokázali, že existují oblasti míchy, jejichž aktivita koreluje s tlakem uvnitř močového měchýře,“ uvedl Christopoulos.
Podle něj to znamená, že sledováním aktivity těchto oblastí míchy lze určit, jak je měchýř plný a zda se člověk chystá močit.
Vědci tvrdí, že jejich objev přináší možnost léčit močovou inkontinenci přímou stimulací nervů, které tuto aktivitu řídí. Tento přístup je znám jako neuromodulace.
Zdůraznili také, že k tomuto poznatku dospěli díky jedinečné příležitosti: během operací, při nichž se implantují stimulátory míchy – zařízení používaná k léčbě chronické bolesti zad – mohli bezpečně snímat míšní aktivitu přes chirurgický přístup.
Výsledky otevírají cestu k novým terapiím
Močová inkontinence postihuje více než 33 milionů Američanů. Dr. Aram Benjamin Loeb, odborný asistent urologie na Case Western Reserve University, popsal tento stav jako „velmi izolující příznak“, se kterým se ve své praxi často setkává.
„Může být pro pacienty stigmatizující, způsobuje krajní rozpaky a vede k tomu, že se vyhýbají společenským aktivitám, zábavě nebo intimnímu životu s partnery,“ řekl Loeb deníku Epoch Times.
Inkontinence má několik forem. Stresová inkontinence způsobuje únik moči při fyzické aktivitě, například při smíchu nebo kašli. Urgentní inkontinence se projevuje náhlým, silným nutkáním, které pacientovi nedává dostatek času dojít na toaletu.
Močová inkontinence se řeší různými metodami – od změn životního stylu, jako je omezení příjmu tekutin, přes fyzioterapii zaměřenou na posílení pánevního dna, až po léky. Podle dr. Stevena Weissbarta, urologa ze Stony Brook Medicine, který se na studii nepodílel, se nejčastěji používají anticholinergika, jež pomáhají zadržet moč v měchýři.
V některých případech je nutný chirurgický zákrok. Mnoho výkonů je však minimálně invazivních a provádí se ambulantně, dodal Weissbart.
Loeb zdůraznil, že schopnost sledovat aktivitu míchy v reálném čase během plnění a vyprazdňování měchýře je klíčová pro pochopení příčin inkontinence. Identifikace oblastí míchy, které řídí funkci močového měchýře, by podle něj „položila základy“ terapiím zaměřeným přímo na míchu a centrální nervový systém.
Christopoulos v prohlášení uvedl: „Pokud se zeptáte těchto pacientů, jakou funkci by si přáli obnovit jako první, nebyla to motorika nebo citlivost. Byly to věci jako sexuální funkce a kontrola vyprazdňování stolice a močového měchýře.“
Dodal také, že nalezení účinných řešení problémů s chronickou kontrolou močového měchýře je naléhavé. Potíže s močením mohou podle něj negativně ovlivňovat duševní zdraví a zvyšovat riziko závažných infekcí, které často zůstávají bez povšimnutí, dokud se nezhorší.
Dlouhá cesta před námi
Loeb uvedl, že studie je slibná, ale k nalezení léčby všech typů močové inkontinence je stále daleko.
„Myslím, že neuromodulace je nesmírně vzrušující oblast a zatím chápeme jen špičku ledovce,“ řekl.
Dr. Charles Liu, ředitel Neurorestoration Center při USC a spoluautor studie, upozornil, že současné strategie léčby močového měchýře se zaměřují hlavně na dolní močové cesty, zatímco nervový základ problému zůstává nejasný.
Podle dr. Justina Houmana, odborného asistenta urologie v Cedars-Sinai Medical Center, který se na studii nepodílel, se současné terapie zaměřují na kontrolu příznaků a mnoho pacientů zažívá neúplnou úlevu nebo nežádoucí účinky.
Dodává, že pokud budoucí výzkum umožní opravu nervů, posílení pánevních svalů nebo obnovení funkce svěrače močové trubice, mohla by být močová inkontinence jednou zcela vyléčitelná – nejen zvládnutelná.
„To by byl skutečný průlom, zejména pro stárnoucí populaci a pacienty po operacích,“ uvedl Houman. „Sázím na regenerativní techniky nebo na zásadní objev v oblasti neuromodulace – zejména pokud se podaří řešit samotnou příčinu inkontinence, a ne jen zvládat její projevy.“
–ete–
