V říjnu se Michael McElhattan (46) ocitl tváří v tvář stroji času, když vstoupil do kůlny a objevil tam DeLorean. Jako kapsle času tam stál vůz, který proslavil film Návrat do budoucnosti, a pyšnil se některými ze svých nejvzácnějších původních prvků.
Majitel vozu, devadesátiletý Dick, v něm od koupě DeLoreanu (DMC 12) v roce 1991 mnoho času nestrávil. Tachometr ukazoval méně než 1 600 kilometrů, takže iluze cestování časem byla přesvědčivá – i když ne úplná.
Na autě se totiž čas podepsal. Opomíjený vůz se stal doslova „součástí kůlny“. Přesto byl McElhattan z tohoto objevu nadšený.
McElhattan vlastní firmu DeLorean Midwest v Crystal Lake ve státě Illinois. Zabývá se výhradně historickým modelem DMC 12. „Nic nepřitahuje pozornost jako DeLorean,“ řekl Epoch Times. „Je to auto, které člověku prostě zvedne náladu a okamžitě ho poznáte, ať je vám devadesát a pamatujete si tehdejší šílenství, nebo jste mladý.“ Za 17 let provozu má firma na kontě asi 1 250 zakázek.
DeLoreany zaujaly svými zvláštními karoseriemi z broušené nerezové oceli bez laku, křídlovými dveřmi a nezaměnitelnými liniemi. Podle McElhatttana je mýtus, že by ocel dělala vozy těžkými. Designéři z Lotusu použili lehký ocelový rám vyztužený skelným vláknem, čímž snížili hmotnost. Nerez bez základní barvy a laku přidala na panel jen asi půl kilogramu.
Do povědomí veřejnosti vystřelil DeLorean až film s Michaelem J. Foxem z roku 1985, který z něj udělal kultovní americkou klasiku.
McElhattan dorazil do Dickovy kůlny v Dousmanu ve Wisconsinu, asi 100 kilometrů od Crystal Lake, spolu s dalším nadšencem a renovátorem DeLoreanů Kevinem Thomasem. Thomas pak sehrál roli při odhalování historie vozu díky spojení s původními majiteli. Oba se setkali s Dickem, který měl devadesát, ale stále byl čilý a při smyslech. Nejprve si dali pár piv v jeho luxusním domácím baru, a pak se vydali do kůlny k DeLoreanu.
„Co mě na tom autě naprosto uchvátilo, je, že je to kompletní časová kapsle z roku 1981,“ podotkl McElhattan o voze starém 42 let s pouhými 977 mílemi (1 573 km) na tachometru.
Pokud jde o součástky, byl „fyzicky nedotčený od výroby“.
„Protože má tak nízký nájezd, nevěřím, že by na něm někdy byly měněny nějaké díly. Pneumatiky byly původní,“ uvádí a upozornil na nezvykle hluboký vzorek.
Problémem byl spíše interiér – přesněji řečeno to, co v něm bydlelo. Auto se stalo myší rezidencí. Když McElhattan otevřel slavné křídlové dveře, zahlédl je pobíhat, a přiznal, že to byla jeho premiéra. Hnízdily za panely, běhaly po konzoli a mizely za chladičem. Doufal, že cesta na přívěsu je vysídli.
O zápachu interiéru není třeba mluvit – byl všudypřítomný. Výkaly byly rozeseté po celém voze. Bylo jasné, že jedinou šancí na záchranu bude důkladné vyčištění.
Dick také vyprávěl historii vozu. V roce 1981, na vrcholu zájmu o DeLoreany, byl dealer Hall Chevrolet v Milwaukee zároveň i prodejcem Chevroletu a DeLoreanu. Byl prvním vlastníkem vozu a ponechal si ho dlouho poté, co firma DeLorean v roce 1983 neslavně zkrachovala – dva roky před premiérou kultovního Návratu do budoucnosti.
Společnost byla americká, ale všechny DeLoreany se vyráběly v továrně v Belfastu v Severním Irsku. Kurz dolaru vůči libře byl tehdy slabý, což cenu značně zvýšilo.
„Prodeje nebyly takové, jak se čekalo,“ vysvětlil McElhattan, odborník na DMC 12. „V říjnu 1982 byl John DeLorean zatčen na základě obvinění z drog a tím se továrna definitivně uzavřela.“
Dealer si přesto chtěl ponechat jeden kus, možná v naději, že jeho hodnota poroste. V roce 1991 se rozhodli ho prodat. Dickovi bylo tehdy něco přes padesát a koupil si auto v perfektním stavu.
„Připadalo mu to prostě jako zajímavé auto,“ konstatuje McElhattan. „Řekl, že se mu vzhled opravdu líbil.
„Ale vlastně s ním skoro vůbec nejezdil.
„Po pár letech si začal říkat, proč si ho vlastně pořídil, protože nebyl velký automobilový fanoušek.“
A čas plynul.
Jedna dekáda se změnila ve tři a vůz chátral, jak Dick stárnul. Stál v zaprášené kůlně, původní pneumatiky splaskly a ráfky se zabořily do země. A pak – jak už to bývá – se objevil synovec, aby pomohl strýci vyklidit kůlnu. Tím synovcem byl Mark.
Mark se v září spojil s DeLorean Midwest – a světe div se, další DeLorean vystoupil z mlh času. Jeden z pouhých 9 080, které kdy byly vyrobeny.
Po vyjednávání s Markem byli McElhattan a Thomas rádi, že mohli Dickovi za objev zaplatit. Auto odvezli do dílny. Tam ho chtěli vyvětrat a pokusit se nastartovat.
O novém nálezu informovali i na svém kanálu na YouTube „DeLorean Nation“, kde z DMC 12 přestavují plnohodnotné repliky „strojů času“. A přišlo další překvapení.
„Syn původního majitele poznal značku a řekl: ‚Myslím, že to může být tátovo auto,‘“ zmiňuje McElhattan. „Kevin mu poslal číslo VIN.“ Původní majitel potvrdil nájezd a dokonce poslal originální kupní smlouvu z roku 1991, kde bylo zmíněno Dickovo jméno.
Bylo to téměř jako cesta zpět do budoucnosti.
DeLorean Midwest nyní plánuje kompletní renovaci a propagaci nálezu. Už teď vzbuzuje mediální pozornost. Opravy by měly trvat rok.
Na otázku, proč DeLoreany tak přetrvávají v srdcích mnoha lidí, McElhattan odpovídá: „Jsou okamžitě rozpoznatelné a prostě vám vykouzlí úsměv na tváři.“
Máte svůj vlastní příběh? Napište nám na namety@epochtimes.cz a přihlaste se k odběru newsletteru na epochtimes.cz/newsletter
Článek byl původně publikován v listopadu 2023.
–ete–
