„Až do 25. listopadu 2021 byla celá moje služba úžasná. Každé ráno jsem se probudil, šel s plnou energií do služby a měl skvělé kamarády,“ říká Michael Woitalla, bývalý voják bundeswehru. Po odmítnutí očkování proti covidu-19 se jeho zkušenost změnila. Povinnost očkování proti covidu pro vojáky měla podle něj nejen důsledky pro něj samotného, ale také podle něj poškodila soudržnost v jednotce.
20 let sloužil bývalý hlavní seržant Michael Woitalla v německé armádě (bundeswehr). Dne 1. října rozhodl Spolkový správní soud v Lipsku, že jeho ukončení služebního poměru se ztrátou všech služebních a hmotných výhod je v souladu se zákonem; deník Epoch Times o tom informoval.
Setkali jsme se s otcem rodiny doma v Sasku-Anhaltsku a mluvili jsme s ním o důvodech, proč odmítl očkování proti covidu-19, a o prohlášeních, která vedla k jeho propuštění. A jak se bývalý voják, který sloužil na dobu určitou, dívá na rozhodnutí soudu deset dní po vynesení rozsudku?
Pane Woitallo, proč jste šel do německé armády?
Po své odborné přípravě jsem se rozhodl pro bundeswehr, protože jsem vždy chtěl pomáhat lidem. A pro mě byl velmi důležitý vztah k technice. Bundeswehr mi nabídl odpovídající výcvik v těchto oblastech, a proto jsem v březnu 2000 vstoupil jako voják na dobu určitou.
Jaká byla vaše další kariéra?
Po základním výcviku jsem nastoupil jako opravář v technické jednotce první čety. Tam jsem se vypracoval až na seržanta pro systémovou údržbu a měl jsem i odpovědnost za podřízené. V tomto procesu jsem v kariéře relativně rychle postoupil téměř až na nejvyšší vojenský hodnostní stupeň. Odpovídajícím způsobem byly mé výkony oceněny výkonnostními prémiemi. Takže to může znamenat jen jedno – vykonával jsem velmi dobrou službu.
Pak přišel covid. V listopadu 2021 nařídila tehdejší ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová, aby byla očkování proti covidu-19 zařazena do základního očkovacího schématu bundeswehru. Jak vám bylo vysvětleno, že se máte nechat očkovat?
Vysvětleno nám to nebylo, prostě nám bylo řečeno, že očkování proti covidu-19 bude zařazeno do základního očkovacího schématu a že se musíme nechat očkovat.
Proč jste očkování odmítl?
Ještě než bylo očkování zařazeno do schématu, nechali si vojáci mé jednotky na vlastní pěst aplikovat sérum. Krátce poté někteří onemocněli těžce a skončili na jednotce intenzivní péče. Jeden musel podstoupit 13měsíční rehabilitaci a stále nemůže chodit.
Toto jste nahlásil svému nadřízenému. Jak na to reagoval?
Seděl jsem v kanceláři u svého tehdejšího disciplinárního nadřízeného a upozornil jsem ho na tři nemocné kolegy. A dostal jsem odpověď, že výpadky se vždycky dějí. Tím se úplně zhroutila má důvěra v něj a došlo mi, že mi nikdo nepomůže, pokud očkování selže.
Můžete konkretizovat, co tak důvěrou otřáslo?
Jednalo se o přístup nadřízených k podřízeným. Bylo vytvořeno hodně strachu. To byl jediný problém.
Obával jste se o své zdraví…
Ano, o své zdraví. V zákoně o vojákovi je v paragrafu 17 A uvedeno, že jako voják musím vždy pečovat o zdraví svého těla. Pokud nevím, co se se mnou kvůli očkování stane, pak tento paragraf ztrácí platnost.
Povinnost poslouchat rozkazy je klíčovým prvkem armády. Jak má fungovat, pokud se neposlouchají rozkazy?
To je třeba brát opatrně a rozlišovat. Samozřejmě, že nadřízený má nárok na poslušnost. V průběhu výcviku poddůstojníků nám to bylo vtloukáno do hlavy: musím se rozhodnout během zlomku sekundy, o jaký rozkaz jde a zda ho mám vykonat, nebo ne, protože není právně podložený.
Co se týče očkování proti covidu: co když je rozkaz nezákonný, ale já ho přesto vykonám? Pokud budu nosit sérum v těle a onemocním, jak mi pomůže stížnost?
Vaše odmítnutí očkování bylo vojenským soudem v Postupimi vyhodnoceno jako neposlušnost rozkazu. Tím soud mimo jiné odůvodnil vaše propuštění. Jak to vidíte?
Pro mě to nebyla neposlušnost rozkazu. Očkování mohlo mít na mém těle následky, které nemohu ovlivnit a které bych už nemohl napravit. Rozkaz jsem vyhodnotil jako nezákonný a neplatný.
Jak to pokračovalo dál?
Když tehdejší ministryně obrany Kramp-Karrenbauerová vydala 25. listopadu 2021 nařízení o očkování, více než 30 vojáků u nás ještě nebylo očkovaných. Dostali rozkaz, aby se převlékli do civilního oblečení a nastoupili do vojenského autobusu. Ten je odvezl na očkovací místo do civilního obchodního centra a kolem poledne se vrátili zpět.
Tam nebyl žádný vojenský lékař. Jak mělo být za tak krátkou dobu informováno více než 30 lidí? A jak měla být v takovém případě stanovena kontraindikace? To bylo realizováno s velkou brutálností a vyvolávalo strach.
Reagovali vaši kolegové na vaše odmítnutí očkování a byl jste v kasárnách ojedinělý případ?
Do poloviny roku 2022 jsem byl, pokud vím, jediný, kdo se na tomto stanovišti nenechal očkovat. Někteří kolegové se mi v soukromí vyjádřili pozitivně, ale zbytek se distancoval.
Jak si vysvětlujete toto distancování?
Každý má strach o svou práci a široká většina vojáků se prostě zaměřuje na finanční zajištění.
Rok po odmítnutí očkování následoval téměř hodinový rozhovor s vaším novým velitelem batalionu, ve kterém jste měli učinit prohlášení, která vedla k vašemu propuštění. Jak k tomu rozhovoru došlo?
V té době jsem kvůli zdravotním problémům sloužil jen příležitostně, situace mě psychicky velmi zatěžovala. Požádal jsem vojenského psychologa, který mi pomohl. Mezitím jsem byl znovu začleněn.
V této fázi jsem sám řekl svému nadřízenému, že už nemohu sloužit pod jeho velením, a přestoupil jsem do jiného pluku. To byla opravdu krásná doba. Kolegové byli opravdu kamarádští.
V této době přišel za mnou bývalý velitel roty a řekl: „Hele, máme nového velitele, promluv si s ním.“ Myslel jsem si, že mu mohu věřit, protože jsem ho znal. A tak jsem si domluvil schůzku s velitelem.
Doopravdy jste řekl, že byste neposlechl rozkaz k přesunu do východní části NATO a nechtěl byste znovu složit věrnostní slib?
Chtěl jsem velitelovi jen sdělit, jak na tom jsem, kde byla moje důvěra narušena a že jsem stále v lékařské péči. On však rozhovor extrémně rozvinul a pokládal mi otázky, které mě dostaly do pastí.
Pokud bych řekl něco špatného, měl mi říct: „Počkejte, vojáku, jste můj podřízený. Mám vůči vám povinnost péče. Nyní přecházíme k jinému tématu. Bude to výslech.“ To neudělal. To, že bych nechtěl jet na misi do zahraničí, nikdy nebylo tématem. Šlo mi jen o důvěru v nadřízeného. Pokud nemohu důvěřovat nadřízenému, nemohu s ním jet ani do krizové oblasti.
Nikdy by mě nenapadlo říct, že nemohu sloužit pod věrnostním slibem. Vždy jsem byl odhodlaný sloužit věrně a statečně bránit.
Ve vašem řízení vyloučil Spolkový správní soud bod obžaloby týkající se odmítnutí očkování proti vůli státního zástupce bundeswehru. Odůvodnění: Toto není relevantní pro řízení. Jak to vidíte?
Kdyby tento bod zůstal, bylo by nutné všechno od začátku rozebrat. To znamená: jaká je účinnost a je ochrana zajištěna? V mém případě se předsedající soudce snažil tomuto bodu vyhnout.
Vaše řízení nebylo prvním vojenským případem, který byl projednáván u Spolkového správního soudu. V květnu 2024, krátce před pokračováním řízení proti třem vojákům, ve kterém šlo mimo jiné o odmítnutí očkování, Ministerstvo obrany pozastavilo povinnost očkování proti covidu. Soud, pod vedením stejného soudce jako ve vašem případě, toto využil jako důvod k tomu, aby otázku, zda byl očkovací rozkaz ministryně obrany a tím i povinnost očkování právně správná, ponechal stranou. Obhájce vojáků to tehdy považoval za vyhýbání se soudu.
Ano, jsou tu jasné paralely. Když se podívám zpětně na to, co se tam stalo, je to obrovské vyhýbání se. Hlavním tématem této právní záležitosti, kterou jsem musel za poslední roky prožívat, bylo očkování a jeho následky.
Státní zástupce bundeswehru v závěrečném projevu řekl, že ve vašem případě vidí pouze drobné služební přestupky a že vám slova do úst vložil velitel batalionu. Zdůraznil vaši stále vysokou pracovní nasazenost a chtěl, aby soud zrušil rozsudek vojenského soudu v Postupimi a abyste byl rehabilitován. Při tom jste působil velmi emocionálně. Proč?
Státní zástupce vojenské disciplinární prokuratury, který seděl proti mně, byl jediný právník, který to opravdu pochopil. Byl to první člověk, který mi skutečně stál po boku, a chtěl zrušit to, co se mi stalo. To mě hluboce zasáhlo po téměř půl desetiletí boje. Byl to pro mě obrovský úder úlevy. Měl jsem problém s emocemi, protože rozsudek ještě nepadl.
Po hodinové poradě předsedající soudce oznámil, že vaše odvolání bylo zamítnuto a že budete z bundeswehru propuštěni. Jak jste vnímal tento rozsudek?
Ano, v tu chvíli mi doslova zmizela půda pod nohama. Nedá se ani slovy vyjádřit, co se tam stalo. Vojenský disciplinární prokurátor chce zastavit řízení a předsedající soudce se otočí o 180 stupňů a rozhodne opačně. To bylo pro mě neuvěřitelné.
Soudce prohlásil, že vojáci jako vy nejsou v německé armádě potřeba, a při svém projevu také zvýšil hlas. Jak jste vnímal soudce?
V civilních řízeních, která jsem měl dříve, mi jeden soudce řekl, že rozkaz je rozkaz a musí být splněn. Nezohlednili jste celou velitelskou strukturu. Ano, a tam je vidět ta svévolnost.
Jaké chování byste zpětně očekával od svých nadřízených a od služebního nadřízeného ohledně povinnosti očkování?
Mělo se to probrat. Měli se posadit s vojenskými lékaři a všechny informovat.
Měla povinnost očkování proti covidu-19 vliv na soudržnost jednotky a kamarádství?
Samozřejmě. Kamarádství bylo zcela narušeno. Uvnitř jednotky došlo k rozdělení. To se nemělo stát, protože to nejdůležitější, co nás spojuje, je kamarádství a vzájemná péče. Při našich akcích v krizových oblastech nebo při nasazení potřebujete 110% důvěru.
Je něco, co byste zpětně udělal jinak? A jak vidíte své tehdejší rozhodnutí, že jste se nenechal očkovat? Kvůli propuštění jste přišel o velkou část finančních prostředků a ze dne na den jste se stal nezaměstnaným.
S dnešními zkušenostmi bych k celé situaci přistoupil jinak. Ale jsem opravdu rád, že tuto vakcínu nemám v sobě a že jsem neonemocněl, jak se to stalo jiným, kteří tím prošli. Deset dní po vynesení rozsudku mě stále bolí, že bylo se mnou takto zacházeno těmi nejvyššími soudy. Stále není pochopitelné, co se tam stalo. Jinak jsem ale rád, že jsem zdravý, a to je pro mě jeden z nejdůležitějších argumentů.
Děkuji za rozhovor.
–etg–
