Tyto buňky, často označované jako „strážci rovnováhy“, pomáhají udržet imunitní systém pod kontrolou.
Po dobu většiny 20. století si vědci představovali imunitní systém jako neustále bdělou armádu, která střeží tělo před bakteriemi, viry a zbloudilými buňkami. Zůstávala však zásadní otázka: co brání této armádě, aby omylem nezaútočila na vlastní tělo?
Pro miliony lidí trpících autoimunitními a zánětlivými onemocněními, jako je cukrovka 1. typu nebo lupus, má tato otázka velmi osobní rozměr – tato celoživotní onemocnění přinášejí bolestivé příznaky a vyžadují náročnou léčbu potlačující imunitu.
Letošní Nobelova cena za fyziologii a lékařství ocenila objevy, které zásadně proměnily naše chápání imunity. Vědci Mary E. Brunkowová, Fred Ramsdell a Shimon Sakaguchi identifikovali vzácnou třídu imunitních buněk – regulační T-lymfocyty, známé jako Treg buňky. (Ty jsou podtypem T buněk)
Tyto buňky pomáhají zabránit tomu, aby se imunitní systém vymkl kontrole, a to díky specializovanému genu zvanému FOXP3. Často označované jako „mírotvůrci“ změnily Treg buňky způsob, jakým vědci nahlížejí na autoimunitu, zánět i samotnou rovnováhu v imunitním systému.
„Z toho oznámení Nobelovy ceny mi naskočila husí kůže,“ řekla pro deník Epoch Times imunoložka Anuradha Ray, která si vybavila nedávnou konferenci, kde seděla vedle Shimonu Sakaguchiho. „Tento objev formoval naše chápání imunitní rovnováhy – i toho, co se stane, když se tato rovnováha naruší.“
Cesta k tomuto průlomu byla dlouhá a plná sporů – a málem zanikla v moři vědeckého skepticismu.
Článek, který změnil vše
Před třiceti lety publikoval Shimon Sakaguchi studii, která zpochybnila dlouholeté představy o imunitním systému. Po celá desetiletí totiž většina vědců odmítala myšlenku, že by určité imunitní buňky mohly aktivně bránit imunitnímu systému v napadání vlastního těla. Některé rané výzkumy ze 70. let tuto možnost naznačovaly, ale výsledky byly nejednoznačné – a koncept takzvaných „supresorových“ T buněk (nadtypu Treg buněk) upadl v zapomnění.
„V devadesátých letech panovala velká skepse,“ řekl pro Epoch Times imunolog Dr. Ethan Shevach, emeritní vědec z amerického Národního institutu zdraví (NIH), který pomohl Sakaguchiho zjištění ověřit. „Celý koncept supresorových T buněk byl tehdy pod velkým otazníkem.“
Sakaguchiho práce se odlišovala v tom, že dokázal tyto záhadné buňky přesně identifikovat. Na jejich povrchu objevil specifický marker zvaný CD25 – jakýsi biologický „praporek“, který umožnil tyto buňky snáze rozpoznat a studovat. Shevach, fascinovaný výsledky, experiment zopakoval ve své vlastní laboratoři v NIH.
„Data byla přesvědčivá,“ řekl. „Pomohla přesvědčit mnoho lidí, včetně mě samotného, že jde o skutečný objev.“
Sakaguchiho výzkum posunul celý obor vpřed, ale přesto vyvstávaly další otázky: šlo skutečně o samostatnou třídu buněk, nebo jen o běžné T lymfocyty, které se v určitých podmínkách chovají jinak? Vědci potřebovali prokázat, že tyto buňky nejsou jen aktivní, ale že jsou výjimečně specializované. Pátrání se tedy zaměřilo na to, co je činí jedinečnými.
Myši, mutace a chybějící gen
V následujících letech začali vědci zkoumat různé stavy související s poruchou regulačních T buněk. Jednu z prvních stop poskytl kmen laboratorních zvířat známý jako „scurfy mice“, který trpěl těžkými, často smrtelnými záněty. Myši měly šupinatou kůži, růžové oči, svalovou atrofii a poškozené orgány.
Zároveň byl u dětí popsán podobný syndrom, označený jako IPEX – zkratka pro immune dysregulation, polyendocrinopathy, enteropathy, X-linked (imunitní dysregulace, polyendokrinopatie, enteropatie, vázaná na chromozom X). Stejně jako u myší i u těchto dětí jejich imunitní systém napadal zdravé orgány v celém těle.
Ukázalo se, že jak u myší, tak u dětí měly regulační T buňky poškozený gen FOXP3. Tento gen, aktivní pouze v Treg buňkách, působí jako hlavní regulační prvek – „velící gen“, který řídí jejich vývoj i funkci.
V roce 2001 Mary E. Brunkowová, jedna z letošních laureátek Nobelovy ceny, tehdy působící ve společnosti Immunex Corporation, identifikovala FOXP3 jako vadný gen u nemocných myší. Krátce poté Fred Ramsdell, další oceněný vědec, pracující nezávisle ve firmě Celltech, spojil stejný gen s identickými příznaky u dětí s IPEX syndromem.
Ve zdravých Treg buňkách působí FOXP3 jako hlavní přepínač, který spouští tvorbu dalších Treg buněk. Když je tento gen poškozen, Treg buňky se nedokážou správně vytvořit ani plnit svou funkci – a imunitní systém se vymkne kontrole.
Objev genu FOXP3
Objev genu FOXP3 nejen vysvětlil vznik těchto dvou vzácných, ale smrtelných onemocnění, ale zároveň potvrdil, že Treg buňky tvoří samostatnou a specifickou třídu imunitních buněk.
„To, co vědce přesvědčilo nejvíce – a co dokázali právě ti, kteří letos získali Nobelovu cenu,“ řekl Dr. Shevach, „je, že definovali transkripční faktor FOXP3, který je pro tyto [Treg] buňky v podstatě jedinečný.“
Do roku 2003 potvrdil Sakaguchiho tým, že FOXP3 je klíčem k tlumící funkci regulačních T buněk, čímž potvrdil jeho roli jako genetického i funkčního podpisu těchto dlouho hledaných „mírotvůrců“.
Tento objev poskytl chybějící článek do mozaiky. Díky FOXP3 vědí tyto buňky, jak svou práci vykonávat – a kdy mají ustoupit. Bez něj se však nikdy nevytvoří a imunitní systém se může zcela vymknout kontrole – „přátelská palba“ zůstává nezkrocená.
O dvě desetiletí později obstály objevy těchto tří vědců ve zkoušce času. Nobelova cena za rok 2025 tento zásadní posun potvrdila – ocenila průlom, který posunul Treg buňky z oblasti vědecké kontroverze do centra nadějných terapií autoimunitních onemocnění, rakoviny i transplantací.
Rovnováha
Většina imunitních buněk se chová jako vojáci – útočí na bakterie, viry nebo cokoli, co tělo považuje za cizí či nebezpečné. Regulační T buňky, neboli Tregs, však naopak imunitní reakci tlumí.
Ačkoli tvoří jen nepatrný zlomek všech imunitních buněk, stojí Treg buňky na vrcholu jejich hierarchie. Když tyto buňky selžou nebo zcela chybějí, nastává chaos: imunitní systém začne napadat vlastní tkáně a spustí autoimunitní onemocnění, jako je cukrovka 1. typu, kolitida, psoriáza nebo revmatoidní artritida. Pacienti po transplantaci pak čelí riziku odmítnutí darovaného orgánu. Ve vzácných případech, například u IPEX syndromu, ohrožuje těžký zánět život dítěte už během prvních dvou let.
Na druhé straně však mohou tyto buňky sehrát i negativní roli. Některé nádory dokážou Treg buňky zneužít – „přetáhnou“ si je na svou stranu, aby se ukryly před imunitním útokem.
„Stejné buňky, které nás chrání před autoimunitou, mohou chránit i rakovinu,“ vysvětluje Dr. Ethan Shevach, jeden z průkopníků výzkumu regulačních T buněk a imunitní tolerance.
„Terapeutické zásahy jsou proto otázkou rovnováhy – systém je třeba upravit, ne zničit,“ dodává.
Přeškolení imunitního systému
Při autoimunitních onemocněních, kdy imunitní systém napadá zdravé tkáně, se v raných klinických studiích zkoušejí nové přístupy, jak zvýšit počet Treg buněk nebo posílit jejich funkci.
U myších modelů vedlo zvýšení počtu těchto buněk k menšímu zánětu a lepší kontrole příznaků. „Na zvířecích modelech jsme viděli, jak mimořádně účinné Treg buňky mohou být,“ uvedla profesorka imunologie Anuradha Ray z Univerzity v Pittsburghu, jejíž laboratoř vyvíjí Treg terapie pro astma a chronické záněty. „Ale převést tyto výsledky do léčby lidí je něco úplně jiného.“
Klinické studie u diabetu 1. typu a reakce štěpu proti hostiteli zatím ukazují slibné výsledky – u některých pacientů se zvýšil počet „mírotvorných“ buněk a zmírnily se příznaky. Léčby jsou však stále ve fázi výzkumu a nejde o definitivní vyléčení.
Rayová a další vědci se zaměřují na cílenější přístup: vytvářejí buňky navržené tak, aby rozpoznávaly pouze konkrétní proteiny, které spouštějí nemoc. Tento přesný zásah by mohl potlačit škodlivé imunitní reakce, aniž by oslabil celý imunitní systém.
„Cílem je, aby Treg buňky byly chytřejší – přesnější a účinnější,“ vysvětluje Rayová.
Nové technologie, jako například CAR-Treg terapie, fungují na podobném principu. Lékaři z pacientova těla odeberou jeho vlastní Treg buňky, geneticky je upraví a poté je znovu vpraví do organismu, aby imunitní systém „přeškolily“ s větší přesností.
„Většina lidí s diagnostikovaným autoimunitním onemocněním jsou teenageři nebo mladí dospělí, jejichž léčba trvá celý život,“ upozorňuje Shevach. „Proto je nutná mimořádná opatrnost – nové terapie nesmějí způsobit víc škody než užitku.“
Jiný přístup u rakoviny
V případě rakoviny se uplatňuje opačný přístup: výzkumníci hledají způsoby, jak omezit nebo zneškodnit Treg buňky, které chrání nádory, často v kombinaci s tzv. checkpoint inhibitory, jež posilují imunitní útok.
„Toto je éra precizní medicíny,“ říká Rayová. „A já věřím, že se blížíme k řešení, které léčí – aniž bychom jen vyměnili jednu zátěž za jinou.“
Kromě cílené léčby a léků ukazují některé klinické studie, že zdraví Treg buněk může ovlivnit i životní styl.
Bylo prokázáno, že doplňování vitamínu D zvyšuje jejich podíl u zdravých lidí i jejich aktivitu u pacientů s diabetem 1. typu. Studie na zvířatech dále ukazují, že aerobní cvičení zvyšuje hladinu Treg buněk, zatímco v jiné studii rakoviny se potvrzuje, že kalorické omezení může v nádorových modelech jejich aktivitu snižovat – což může bránit růstu nádoru.
Pro pacienty unavené dlouhodobou imunosupresí tyto poznatky představují světlo naděje: skutečné uzdravení nemusí spočívat v tvrdším boji, ale v tom, že se imunitní systém naučí, kdy má ustoupit.
Objev Treg buněk otevřel dveře k novému chápání imunity. Dnešní medicína se učí těmito dveřmi projít.
–ete–
