Jak definovat skupinu, jejíž existence je založena na lžích a nenávisti?
Komentář
„Co přesně je Antifa?“ zeptal se mě přítel.
„No, je to trochu složité,“ odpověděla jsem.
Koneckonců, jak definovat skupinu, jejíž samotná existence je postavena na lžích a nenávisti?
Nejprve se podívejme na nápisy na neodpálených nábojnicích, které patřily údajnému vrahovi Charlieho Kirka, Tyleru Robinsonovi. Na jedné nábojnici měl pachatel vyryto „Hej, fašisto, chytej“. Na jiné bylo vyryto refrén italské písně „Bella Ciao“ – skladby široce považované za hymnu Antify. Zajímavé je, že tato píseň má i dlouhou historii zneužívání všemi, kdo se považují za revolucionáře nebo bojovníky odporu.
Tím jsme si potvrdili, že Antifa, zkratka pro „antifašistická“, si přivlastnila píseň, která – podle některých pramenů – byla popularizována italskými partyzány, jež se stavěli proti diktátorovi druhé světové války, Benitovi Mussolinimu.
Avšak každý, kdo má základní znalosti dějin, by měl vědět, že to byly právě Spojené státy, kdo podporoval úsilí italských partyzánů o svržení Mussoliniho a jeho loutkového režimu. Právě Spojené státy prostřednictvím Úřadu strategických služeb (OSS) poskytly italskému odboji zásadní pomoc. (Podívejte se na svědectví novináře a špiona z druhé světové války Petera Tompkinse o těchto událostech na webu CIA.)
Amerika obětovala stovky tisíc životů, aby porazila fašismus – a přesto dnes výtržníci v kuklách zasévají chaos ve jménu boje proti fiktivnímu nepříteli, kterého bludně označují za americké „fašisty“.
Všichni víme, že Charlie Kirk nebyl fašista, který by se schovával za tričko s nápisem „svoboda“. Podporoval Trumpovu administrativu, která byla rovněž mylně – a absurdně – označována za fašistickou. Jak tedy může takzvaný „antifašistický“ aktivista ospravedlnit zabití muže, který téměř celý život hájil svobodu projevu? Jak sám Charlie Kirk řekl v roce 2020: „ANTIFA dělá pro posílení fašismu v Americe víc než pro jeho potírání.“
Na kulatém stole o Antifě, který se konal 8. října pod vedením amerického prezidenta Donalda Trumpa, ministryně spravedlnosti Pam Bondiová přesně definovala Antifu jako „domácí levicovou teroristickou organizaci“ a rozvedla jejich činnost slovy: „Viděli jsme je na videích po celé roky, protože chtěli být vidět – a prošlo jim to. Mlátí novináře. Útočí na soudní budovy. Útočí na policejní stanice. Zveřejňují osobní údaje příslušníků a napadají naše příslušníky bezpečnostních složek.“
Ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi Noemová označila Antifu za „teroristy“ s cílem „zničit americký národ a náš způsob života“, zatímco ředitel FBI Kash Patel je popsal jako „organizované zločinecké výtržníky, gangstery a ano, domácí teroristy“.
Prezident Trump zahájil kulatý stůl uvedením nedávných příkladů levicového násilí. Anarchisté v Chicagu například sledovali zařízení ICE a zveřejnili „fotografie agentů ICE spolu s jejich jmény, tvářemi a čísly odznaků“ – jasné činy zastrašování. V Texasu vtrhli ozbrojenci napojení na Antifu do budovy ICE, vystřelili desítky ran a zasáhli důstojníka do krku. Portland, ohnisko krajně levicového aktivismu, byl opakovaně dějištěm obléhání federálních objektů, při nichž výtržníci napadali důstojníky, kteří prosazovali zákonné imigrační politiky. V Dallasu zanechal odstřelovačský útok na zařízení ICE dva mrtvé a připojil k tomu vzkaz: „Snad tohle dá agentům ICE pocítit opravdový teror.“ Nejde o ojedinělé incidenty – jsou součástí narůstající hrozby, kterou Trump oprávněně označuje jako „levicový teror“.
Během kulatého stolu vystoupil veterán námořního zpravodajství a hlavní editor časopisu Human Events Jack Posobiec, který shrnul podstatu Antify nejlépe:
„Antifa existuje. Antifa tu byla v různých podobách téměř sto let; v některých případech její původ sahá až do Výmarské republiky v Německu. A od chvíle, kdy jsme byli svědky, jak krajní levičák zavraždil Charlieho Kirka, neuplynul ani měsíc. Viděli jsme tisíce a tisíce dalších lidí – jiných krajních levičáků i osob ve vedoucích pozicích, lidí jako zdravotní sestry, piloti, lékaři či pracovníci personálních oddělení – jak oslavují smrt a vraždu Charlieho Kirka. Tato choroba, která tu venku bují, je naprosto skutečná.“
Posobiecova slova zdůrazňují děsivou možnost: lidé, kteří dnes oslavují Kirkovu smrt, by se zítra mohli sami stát rekruty Antify a zapojit se do násilí. Antifa je bezpochyby považuje za zdroj, který lze využít.
Antifa spadá pod širší zastřešující pojem domácího levicového terorismu, ale je těžké přesně určit její povahu. Stručně řečeno, terminologie zatím nestačila dohnat rychle se vyvíjející extremisty a volně organizované skupiny, které je přitahují.
Odmítači přitom projevují stejnou neznalost, jakou připisují výtržníkům z Antify. Zaprvé, Antifa a její mediální obhájci podrývají odkaz evropských válečných protifašistických skupin, jako byli hrdinní Svobodní Francouzi generála Charlese de Gaulla, kteří bojovali proti nacistické okupaci pod neustálou hrozbou smrti. Moderní „antifašisté“ překrucují dějiny a bojují s větrnými mlýny, protože nemají žádného skutečného existenčního nepřítele, jaký existoval během druhé světové války. Zadruhé, tehdejší odbojové skupiny používaly násilí jako nezbytný nástroj proti utlačovatelským režimům a brutální okupaci – podmínkám, které ve Spojených státech roku 2025 zcela chybí, kde vládne řádně zvolený prezident v demokratickém systému.
Je třeba dodat, že některé protinacistické skupiny z období Výmarské republiky – zejména krajně levicoví komunisté z KPD (Komunistická strana Německa) a její militantní odnož Antifaschistische Aktion – ve skutečnosti přispěly k Hitlerovu vzestupu.
Rozštěpily opozici vnitřními spory, požadovaly naprostou oddanost své revoluční vizi a dopouštěly se pouličního násilí, které destabilizovalo republiku a posilovalo nacistické narativy o obnově pořádku.
Vše je dobře zdokumentováno v textu The Origins of Antifa („Původ Antify“) na „revolučním socialistickém zpravodajském webu“ Left Voice – pro případ, že by se někdo z médií chtěl dozvědět víc.
Nakonec je třeba vyvrátit zavádějící tvrzení, že prezident Trump se údajně otevřeně přiznal k omezování ústavních práv, když řekl: „Odebrali jsme svobodu slova.“ Tento citát, vytržený z kontextu během kulatého stolu o Antifě, ve skutečnosti odhaluje právní posun administrativy ve výkonném nařízení „Stíhání pálení americké vlajky“. Většině z nás bylo zjevné, že tím chtěl říct, že problém nově vymezili: místo aby se snažili kriminalizovat pálení vlajky jako formu projevu (což soudy opakovaně zamítly), zaměřili se na vedlejší účinky – konkrétně na případy, kdy pálení vlajky „podněcuje“ bezprostřední násilí nebo nepokoje.
„Díváme se na to… ne z pohledu svobody slova… ale když pálíte americkou vlajku, vyvoláváte obrovské násilí. Máme mnoho příkladů,“ vysvětlil Trump.
Co nejlépe ilustruje naléhavost situace? Diskuse u kulatého stolu se obrátila k otřesnému zážitku novináře Nicka Sortora v Portlandu, který zasáhl, aby vyrval hořící americkou vlajku z rukou agitátora z Antify během násilného protestu proti ICE. Byl přepaden a napaden výtržníky a poté zatčen portlandskou policií za „výtržnictví“, zatímco pachatelé zůstali na svobodě.
Sortor, konzervativní reportér, který dokumentoval nepokoje, zveřejnil videa toho, co se stalo. Obvinění proti němu byla zrušena, není však jasné, zda hodlá podat žalobu na portlandskou policii.
Mnoho dalších novinářů a konzervativních komentátorů se kulatého stolu zúčastnilo a popsalo údajné útoky ze strany davů podobných Antifě. Nezávislý novinář Andy Ngo uvedl, jak po útoku v Portlandu v roce 2019 málem zemřel na krvácení do mozku.
Shrnuji tedy: jsem přesvědčena, že každý kolem mě má potenciál stát se aktivistou Antify. Až se mě tedy někdo příště zeptá: „Co je Antifa?“, odpovím: „Nevím, ale věřím, že jsou všude kolem nás.“
Názory vyjádřené v tomto článku představují stanovisko autora a nemusí nutně odrážet názory deníku Epoch Times.
–ete–
