Přinášíme vám rozhovor s předsedou Sdružení sportovních svazů ČR, panem Zdeňkem Ertlem. Sdružení u nás má několik stovek tisíc členů a vzniklo v roce 1990.
Od starověku sloužil sport k posílení odolnosti a přípravě na krize – dnes je hlavně show. Předseda Zdeněk Ertl vysvětluje, proč by stát měl změnit priority.
Pane předsedo, často říkáte, že jako společnost sport nechápeme v celé jeho šíři. Co tím máte na mysli?
Dnes je sport vnímán hlavně jako soutěž nebo zábava pro diváky. Ale historicky měl mnohem hlubší význam. Po staletí byl především prostředkem výcviku a posilování odolnosti komunity. V antickém Řecku se ideály agon a areté nevztahovaly jen ke kráse pohybu, ale k výchově občana-bojovníka.
Atletické disciplíny i výuka v gymnasiu se chápaly jako příprava na boj v řadách hoplítů – tělesná kázeň, vytrvalost a zručnost představovaly dovednosti války, které se měly trénovat stejně důsledně jako závodní výkony. Sport tehdy nebyl volnočasová aktivita, ale součást schopnosti přežít a chránit společenství.
Kdy se podle vás tento původní význam začal vytrácet?
Zlom nastal v moderní době, kdy se sport proměnil v nástroj reprezentace a později i byznysu. Pierre de Coubertin, zakladatel novodobých olympijských her, měl po porážce Francie v prusko-francouzské válce jiný cíl – chtěl zocelit společnost, vrátit jí disciplínu, odvahu a občanské ctnosti. Inspiroval se britským školním sportem, který rozvíjel charakter, ne jen fyzickou výkonnost.
Coubertinův olympismus byl od počátku projektem společenské obnovy, nikoli jen oslavou rekordů. Jenže dvacáté století proměnilo sport i olympiádu v arénu národní prestiže, propagandy a nakonec globálního byznysu. Z ideálu občana-atleta zbylo závodění o medaile a sledovanost.
“Žijeme v nejbohatší době dějin, ale pohybové návyky mladé generace se dramaticky zhoršují.”
Tvrdíte, že tato proměna má konkrétní dopady na společnost. Jaké?
Vidíme je zcela jasně. Stát i média se soustředí téměř výhradně na výkonnostní sport – tam, kde jsou výsledky a medaile. Tím se ale ztrácí druhá rovina: sport jako prostředek rozvoje schopností potřebných pro zvládání krizí. Nejde o militarizaci tělovýchovy, ale o návrat k přirozené všestrannosti.
Žijeme v době rostoucí nejistoty – geopolitické napětí, extrémní počasí, technologické havárie – a přitom je masová připravenost lidí na mimořádné situace velmi slabá.
V červnu 2025 jste si nechali na téma zvládání krizí dokonce zpracovat průzkum veřejného mínění. Co zjistil?
Výsledky byly skutečně varovné. Exkluzivní výzkum agentury SANEP na vzorku 2 900 dospělých ukázal, že jen 0,9 % respondentů si myslí, že děti mají potřebné znalosti a návyky pro zvládání krizových situací, a dalších 3,9 % odpovědělo „spíše ano“. Naopak více než 90 % veřejnosti je přesvědčeno, že tyto dovednosti chybí.
Zároveň se téměř devadesát procent dotázaných vyslovilo pro to, aby se sportovní spolky, kluby a svazy aktivně zapojily do rozvoje praktických dovedností a krizové připravenosti mládeže. Jinými slovy, společenská poptávka po „užitečném sportu“ tu existuje, ale zatím se nepromítla do politik, ani do financování.
Nejde o to, aby se tělovýchova změnila v armádní výcvik, ale aby rozvíjela dovednosti, které se v krizových situacích ukazují jako klíčové – týmovou spolupráci pod stresem, orientaci v terénu, sílu, vytrvalost, první pomoc nebo technickou zručnost.
Jak se na to díváte v mezinárodním kontextu?
Je to paradox. Žijeme v nejbohatší době dějin, ale pohybové návyky mladé generace se dramaticky zhoršují. Podle údajů WHO je celosvětově fyzicky neaktivních 81 % adolescentů ve věku 11–17 let, přičemž dívky jsou méně aktivní než chlapci. Česká data z výzkumu HBSC po pandemii navíc ukazují nárůst nadváhy a obezity, zvlášť u chlapců z rodin s nižším socioekonomickým statusem. Tyto rozdíly jsou statisticky vysoce významné. Nejde jen o zdravotní problém, ale o symptom úbytku celkové odolnosti společnosti.
Znamená to, že by sport měl znovu získat i „obranný“ rozměr?
Řekl bych spíš praktický rozměr. Když Evropa navyšuje výdaje na obranu, je logické investovat i do lidského faktoru. Nejde o to, aby se tělovýchova změnila v armádní výcvik, ale aby rozvíjela dovednosti, které se v krizových situacích ukazují jako klíčové – týmovou spolupráci pod stresem, orientaci v terénu, sílu, vytrvalost, první pomoc nebo technickou zručnost. Sportovní svazy, spolky i školy mohou být místy, kde se tyto schopnosti rozvíjejí od dětství. Historie nás učí, že právě v tom spočíval původní smysl sportu: připravit člověka nejen na závod, ale i na životní zkoušky.
Má Česká republika předpoklady takovou změnu zvládnout?
Určitě ano. Máme mimořádně hustou síť klubů, svazů a školních zařízení, které by to dokázaly, ale potřebují jasné zadání. Dnes veřejné peníze přirozeně směřují tam, kde jsou televizní přenosy a medaile. Pokud ale víme, že většina společnosti nevěří v krizovou připravenost dětí a zároveň by vítala, kdyby sportovní prostředí hrálo aktivnější roli, dává smysl přesměrovat část podpory do disciplín a programů, které kromě kondice rozvíjejí i praktické dovednosti: hasičské soutěže, branné sporty, orientační běh, vodní a horské sporty, bojová umění se zaměřením na bezpečnost a sebekontrolu, nebo školní kluby, kde se děti učí základům první pomoci a technické zručnosti.
To zní jako návrat ke sportu s hlubším společenským smyslem.
Přesně tak. Historie je v tomto směru spíš zrcadlem než exponátem v muzeu. Kdykoli civilizace podcenila lidský faktor – fyzickou zdatnost, psychickou odolnost nebo základní dovednosti – a zaplatila za to později vysokou cenu. Sport může být dál radostí i byznysem, ale pokud má plnit svou původní roli, musí být také politikou odolnosti.
Odolná společnost se nerodí na tribunách, ale v tělocvičnách, klubovnách a na hřištích, kde se hraje o víc než o skóre.
Děkujeme za rozhovor
Doplňující zdroje:
WHO, Physical activity fact sheet, 26. 6. 2024.
HBSC/BMC Public Health 2023: Changes in obesity prevalence among Czech adolescents after the pandemic and socioeconomic disparities.
IOC Library a Coubertinova literatura: vliv prusko-francouzské války a britského školního sportu na Coubertinovu vizi tělovýchovy a olympismu.
Akademické práce o vztahu atletiky, výchovy a vojenské připravenosti ve starověkém Řecku a Spartě.
Data SANEP: reprezentativní vzorek obyvatel ČR N = 2 900, CAWI, 12.–27. 6. 2025, kvótní výběr, statistická odchylka ± 1,5 %.
