Dlouhodobá obezita může významně urychlit biologické stárnutí – dokonce už ve věku kolem třiceti let. Ukazuje to nová chilská studie zveřejněná 11. července 2025 v odborném časopise JAMA Network Open.
Výzkumníci zjistili, že u osob s dlouhodobou obezitou je epigenetický věk – tedy věk buněk a tkání měřený podle DNA – vyšší o 15 až 16 procent oproti skutečnému věku. V některých případech dosahoval rozdíl až 48 procent. Zároveň se u těchto lidí projevilo zkrácení telomer a zvýšená hladina zánětlivých markerů v krvi.
Studie byla součástí dlouhodobého projektu Santiago Longitudinal Study, který sleduje zdraví chilských dětí od narození.
Výzkumníci rozdělili 205 mladých dospělých do tří skupin: s celoživotně zdravým BMI, s obezitou od adolescence a s obezitou již od dětství. Analýza ukázala, že čím déle obezita trvá, tím výrazněji se v těle projevují známky zrychleného biologického stárnutí.
„Expozice dlouhodobé obezitě byla spojena s tím, že epigenetický věk překračoval chronologický v průměru o 15–16 %, a v některých případech až o 48 %.“„
— Studie Correa-Burrows P. et al., Long-Term Obesity and Biological Aging in Young Adults
Biologické hodiny a zánět
Epigenetické „hodiny“ – biomarker vyvinutý v roce 2013 americkým vědcem Stevem Horvathem – umožňují odhadnout biologický věk na základě vzorců metylace DNA.
Vědci zjistili, že u dlouhodobě obézních účastníků byly tyto „hodiny“ napřed v průměru o 4 až 5 let. Telomery, které chrání konce chromozomů a zkracují se s věkem, byly rovněž kratší: u lidí se zdravým BMI měřily průměrně 8,01 kb (kilobází), zatímco u obézních pouze 7,4 kb.
Krevní testy navíc potvrdily přítomnost chronického nízkoúrovňového zánětu, známého jako „inflammaging“. Účastníci s dlouhodobou obezitou měli vyšší hladiny C-reaktivního proteinu (CRP), interleukinu IL-6 a dalších látek spojených se stárnutím.
Zaznamenány byly i změny v růstových faktorech a hormonech, například vyšší leptin a FGF-21 a nižší IGF-1 i IGF-2. Tyto posuny naznačují, že obezita neovlivňuje pouze metabolismus, ale i samotné buněčné procesy spojené se stárnutím.
Důsledky pro zdraví a prevenci
Podle autorů studie mohou dlouhodobé důsledky obezity začít již v mladé dospělosti.
U sledovaných osob se objevily projevy „biologicky staršího“ organismu – vyšší krevní tlak, inzulinová rezistence, ztuhlost tepen i známky ztukovatění jater. Zjištění tak naznačují, že délka trvání obezity je klíčovým faktorem, který určuje rychlost biologického stárnutí.
Výzkumníci upozorňují, že tento proces může vést k dřívějšímu rozvoji metabolických a kardiovaskulárních nemocí a ke zkrácení délky zdravého života.
Na druhé straně výsledky ukazují, že určité dráhy stárnutí lze ovlivnit – například úpravou stravy, zvýšením fyzické aktivity nebo vhodnými léčebnými strategiemi. Cílem tak není jen snížit váhu, ale zpomalit procesy, které určují, jak rychle naše tělo stárne.
