Přísloví zakořeněné v dávném světě, které nám dodnes pomáhá utvářet lepší život na mnoha úrovních.
Přísloví jsou poklady předávané z generace na generaci. Jistě existuje důvod, proč přežila tak dlouho. Když jim porozumíme, můžeme obohatit sebe i svůj život – a když je dál používáme v řeči, pomáháme zajistit jejich předání dalším generacím.
Staré rčení „Čistota je půl zdraví i svatosti“ však vyvolává otázky. Mluví o čistotě fyzické? Nebo mravní? A v jakém prostředí se objevilo? Má pro nás stále význam? A pokud ano – v čem?
Naše známé pořekadlo „Čistota půl zdraví“ má v anglické tradici překvapivý duchovní přesah: často se říká, že čistota stojí blízko zbožnosti. A právě toto staré rčení vybízí k otázkám. Mluví se v něm o čistotě těla, nebo spíše mravů? V jakém prostředí vzniklo? A má nám dnes ještě co říct – a pokud ano, jak?
Původ
Počátky tohoto přísloví sahají, pokud víme, do roku 1605. Anglický filozof a přírodovědec Francis Bacon tehdy ve své knize O pokroku ve vzdělání napsal, že „čistota těla byla vždy považována za projev náležité úcty k Bohu, společnosti i k sobě samému“. V tehdejší době se čistotou rozuměla jak mravní bezúhonnost, tak osobní hygiena.
Zdá se, že tato Baconova úvaha podnítila další myslitele. V díle Thomase Fullera Dějiny významných osobností Anglie z roku 1662 se o Siru Edwardu Cokeovi píše, že věřil, že „vnější upravenost našeho těla může být připomínkou čistoty naší duše“. A v jednom kázání kazatele Johna Wesleyho z konce 18. století zaznělo: „Všimněte si, že nepořádnost není součástí žádného náboženství. … Čistota je skutečně hned vedle zbožnosti.“
Mnohovrstevná pravda
Když se díváme na různé předchůdce dnešní podoby tohoto přísloví, zdá se, že Bacon vystihl jeho jádro nejlépe: čistota odráží „náležitou úctu k Bohu, společnosti a k sobě samému“. Je to mnohotvárná myšlenka, která může sloužit jako krásný životní návod.
Zjednodušeně řečeno jde o to, že udržování těla (a dovolím si dodat i svého prostředí) v čistotě, a to jak navenek, tak v podstatě, je projevem úcty a respektu. Kdo si váží Božího stvoření, stará se o něj – a to zahrnuje sebe sama i své bližní. Úcta k druhým, kteří byli rovněž stvořeni k Božímu obrazu, se projevuje tím, že jim nepůsobíme nepříjemnosti ani hygienickou, ani mravní nečistotou.
Představme si svět, v němž by si všichni tyto věci uvědomovali a nepropadali chování, jež poskvrňuje tělo či duši. Ale i pro ty, kdo mají většinu takového chování pod kontrolou, podle mého názoru z anglického přísloví „Čistota je půl zdraví i svatosti“ plyne stále ještě další poučení: čistota a pořádek v našem životě – doma, v práci nebo třeba v počítači a souborech – odráží sebeovládání. A sebeovládání má mnohem blíž k posvátné části naší bytosti než povolit si přepych vlastních slabostí.
Když se zamyslím nad vlastním životem, vidím oblasti, kde je co zlepšovat. Počítačové složky by mohly být uspořádanější, e-mailová schránka čistší. Ačkoli lze nepořádek snadno svést na příliš mnoho práce, někdy za ním může stát i nedostatek sebekontroly – třeba když čas pohltí náhlé impulzy nebo emoce, které nás strhnou k neplánovaným, zbytečným činnostem. (Samozřejmě i volný čas je potřeba – ale pomáhá, když má své místo.)
Blízkost k Bohu
V přísloví „Čistota je půl zdraví i svatosti“ je skrytá i dávná myšlenka, že ti, kdo jsou čistí a celiství, jsou Bohu blíž. Tento koncept samozřejmě předchází Baconovu výroku z roku 1605 o celá staletí. Například sexuální zdrženlivost je přirozenou součástí života mnichů a jeptišek.
Ukazuje to i na čistotu dětí a na slavná slova z Matoušova evangelia: „Amen, pravím vám, neobrátíte-li se a nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království“ (Matouš 18,3).
A starověký Talmud uvádí: „Pečlivost vede k čistotě; čistota k ryzosti; ryzost k pokoře; pokora ke svatosti; svatost k bázni před hříchem; bázeň před hříchem ke svatosti; a svatost k nesmrtelnosti.“ Čistota myšlení – nejen jako vyhýbání se touhám, ale jako aktivní laskavost a dobrotivost – je něco, o co by mnozí z nás mohli usilovat mnohem více.
Pořádek podporuje zbožnost
Lidé, kteří se po celém světě věnují náboženské či duchovní praxi, obvykle dbají na pořádek ve svých modlitebních a meditačních prostorech. Představme si soustředěné studium Bible v silně zaneřáděné, špinavé místnosti. Nebo meditaci v chrámu, který by měl být zenovou oázou, ale na zemi se válejí věci. To by prostě nebylo „zenové“ – a není to náhoda, že se slovo „zen“ stalo synonymem pro klidné, minimalistické prostředí.
Uspořádaný prostor prokazatelně snižuje stres a podporuje soustředění – a obojí je pro duchovní praxi mimořádně důležité. Pro ty, kteří by uvítali pomoc při vytváření většího pořádku, existuje jednoduchá rada: nejznámější odbornicí na úklid je Marie Kondo, autorka bestselleru Zázračný úklid: Pořádek jednou provždy. Její metoda pomohla milionům lidí a stojí za to ji poznat – třeba jen prostřednictvím jejích knih.
A teď, když známe příběhy a významy skryté za příslovím „Čistota je půl zdraví i svatosti“, dovolím si vás pozvat: pojďme společně vytvořit čistší mysl, čistší úmysly i čistší prostor. Odložit vrstvy, které mohou tlumit jas, jenž je v nás.
–ete–
