Postava vánočního nositele dárků patří k nejdůležitějším prvkům vánočních svátků. V různých částech Evropy a Severní Ameriky se vyvinuly rozdílné představy o tom, kdo dárky přináší, kdy se objevují a jaký význam má samotný akt obdarování. Tyto rozdíly nejsou nijak náhodné, nýbrž souvisejí s náboženským vývojem v Evropě, proměnami rodinného života i s nástupem moderní masové kultury a konzumní společnosti.
Tak Mikuláš, nebo Ježíšek?
Postava Santa Clause vznikla jako syntéza několika evropských tradic. Nejvýznamněji staví na tradici svatého Mikuláše, kterému se v Nizozemí říka Sinterklaas. V Severní Americe pak dostal moderní podobu Santa Clause. Nizozemští osadníci přenesli totiž zvyk slavit svátek sv. Mikuláše do New Amsterdamu (dnešní New York), kde se jméno Sinterklaas v angličtině postupně proměnilo v Santa Claus.
Ježíšek je v české tradici personifikací děťátka Ježíše Krista. Taková forma vánočního dárce se vyskytuje v různých variantách v německy mluvících zemích jako Christkind či Christkindl a má kořeny v období církevní reformace raného novověku, kdy se obdarovávání vázalo na narození Ježíše Krista.
Za Ježíška můžeme poděkovat evangelíkům, jelikož v období rozmachu protestantské víry upadala úcta ke svatým, resp. kultu svatých, a věřící se obraceli zpět k základu – Ježíši Kristovi. Údajně to byl právě Martin Luther, kdo zavedl myšlenku obdarovávání na Štědrý večer malým Ježíškem.
Ikonografie
Santa Claus v současné podobě – vysoký vousatý muž v červeném kabátu – je výsledkem literárních a výtvarných proměn v 19. století. Klíčovým dílem byla báseň A Visit from St. Nicholas (1823), která popisuje postaršího veselého muže v sáních tažených soby. Odtud pochází v podstatě veškeré informace o představě Santa Clause, jak ho známe dnes. Ilustrace Thomase Nasta z roku 1863 pak tento charakteristický vzhled ztvárnila, byť je na ní Santa ještě bez své čepičky.
K naprostému etablování vzhledu Santa Clause přispěla i proslulá Coca-Cola, když ve 30. letech 20. století rozjela obrovskou reklamní kampaň se Santa Clausem. Reklamní spoty se udržely dodnes, a i na našich obrazovkách bychom se mohli setkat s vánoční reklamou Coca-Coly. Nebyla to ovšem první firma, a dokonce ani první firma na osvěžující nápoje, která si ale Santa Clause zvolila jako reklamního maskota.
Na druhou stranu Ježíšek nemá sjednocenou podobu. U nás je často představován pouze jako neviditelná nebo skrytá postava, která na Štědrý večer za zavřenými dveřmi dá pod stromeček dárky, a pak zase zmizí. V tradičních domácnostech bychom mohli snad ještě nalézt děťátko v jesličkách – odkaz německé populace. V německých oblastech byl totiž v raném novověku rozšířen právě tento motiv malého, andělovi se podobajícího Ježíška.
Jak je to po logistické stránce?
Santa Claus v anglosaských zemích operuje především v noci z 24. na 25. prosince. Tradičním motivem Santa Clausa jsou saně, komín jako vstupní cesta do domu a seznamy hodných a zlobivých dětí — prvky, které se objevují nejdříve v 16. století a o staletí později se rozšířily reklamou a populární kulturou.
Ježíšek je ve středoevropské tradici primárně spojen se Štědrým dnem – 24. prosincem. Dárky se obvykle objevují večer pod stromečkem po rodinném obřadu, nejčastěji po večeři. I u nás se objevila poměrně užitečná a pragmatická pomůcka – psaní Ježíškovi. Ježíšek tak přesně ví, co si každý z nás přeje a zdali si to zasloužíme.
Zatímco Santa Claus musí za noc obletět celý anglosaský svět na létajících saních, obtěžkán dárky, a vecpat se do každého komína, u nás Ježíšek dárky umí rozdávat, aniž by se musel fyzicky objevit; tak silný je jeho duch. Santa Claus navíc využívá pomoc elfů, kteří mu na severním pólu pomáhají sestavit dětem dárky, zato náš Ježíšek vysněné dárky jednoduše promění v realitu.
