Komentář
V roce 2021 jsem na jednání Komise pro reprodukční medicínu MZ ČR poukázala na čerstvě medializovaný případ osamělého muže, čekajícího potomka díky náhradnímu mateřství (dále NM), realizovanému v ČR. Upozorňovala mne na to tehdy spousta lidí, kteří čekali, že s tím budu – protože jako členka různých etických komisí mohu – něco dělat. Medializace byla ze strany onoho muže úmyslná; říkal, že chce ukázat, že to v ČR jde a že je to naprosto v pořádku. Nikdo z komise o tom nevěděl, vyzvali mne k podání podnětu na MZ, aby se to mohlo prošetřit.
Podle mého názoru je NM v ČR nelegální procedura, a to bez ohledu na to, kdo je žadatel. Jenže její provádění bývá skryté. Muž, bez ohledu na partnerský status a sexuální orientaci, prochází procedury s náhradní matkou jako neplodný pár, obvykle využívají vajíčko dárkyně. Pokud to sami neřeknou, reprodukční klinika nemusí vědět, že jde o NM. Po narození dítěte se na matrice muž přihlásí jako otec dítěte, v řízení o osvojení pak muž s náhradní matkou tvrdí, že šlo o náhodný sex, případně přiznají, že šlo o NM a mužova partnerka, pokud ji má, je připravena dítě osvojit. Postup dobře popsal Seznam Zprávy v článku „Operace Španěl: V Praze se prodávají děti „vyrobené“ na zakázku“1, tam ovšem vše začalo na ukrajinských klinikách. Medializace případu v ČR dávala možnost na provádění NM upozornit.
Podnět pro Ministerstvo zdravotnictví
Podnět jsem podala v listopadu 2021, po konzultaci s několika právníky. Cituji ze svého textu: „V českých médiích se v posledních měsících opakovaně objevuje informace o tom, že si na nejmenované klinice v ČR pořídil osamělý muž dítě prostřednictvím náhradního mateřství. … Podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ovšem může asistovanou reprodukci podstoupit pouze pár tvořený ženou a mužem: § 6 (1) Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen „neplodný pár“). Z dikce zákona vyplývá předpoklad, že oba mají mít společný záměr stát se rodiči. Tento výklad jednoznačně podporuje také právní literatura a soudní judikatura, reflektující záměr zákonodárce a práva uměle počatého dítěte (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 1099/18, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2018, č. j. 21 Cdo 4020/2017-134). Tento předpoklad byl opakovaně popřen v médiích, a to dokonce i přímo samotným aktérem“. A uvedla jsem několik zpráv v médiích, kde žadatel otevřeně mluví o tom, že nemá záměr stát se rodičem společně se ženou, s níž proceduru podstoupil, ale že dítě bude vychovávat sám (např. „Domluvili jsme se, že se po porodu budeme stýkat omezeně například jednou za měsíc.“)2 .
V únoru 2022 jsem dostala z MZ odpověď (č.j. MZDR 45630/2021-3/OZP), z níž cituji: „Ministerstvo zdravotnictví ČR dospělo k závěru, že uvedené právní předpisy neobsahují skutkovou podstatu, pod kterou by bylo možno subsumovat Vámi popisované jednání. … Ze znění zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách je patrné, že ženy, které nemají partnera, nesplňují podmínku pro umělé oplodnění, neboť písemnou žádost o umělé oplodnění musí podat žena a muž, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně. Ministerstvo zdravotnictví ČR ani poskytovatelé zdravotních služeb nejsou povinni zjišťovat, zda konkrétní pár, který hodlá zdravotní službu podstoupit, má opravdu společný zájem stát se rodiči.“ Odpověď jsem vnímala jako vyhýbavou, ale nevěděla jsem, co mohu dělat dál. Opustila jsem tuto kauzu, ale na rizika a – dle mne – protiprávnost provádění NM v ČR jsem upozorňovala dál při všech vhodných příležitostech.
Papučáři si zvyknou
Na jaře 2025 se v médiích objevil velmi podobný případ. A opět se mne na to spousta lidí dotazovala a dotazuje. Jsem stále přesvědčená, že jde o v ČR protizákonné jednání. To, že se to děje, ve stále větší míře, a už otevřeně, pro mne neznamená, že je to legální. „Češi jsou papučový národ, zvyknou si,“ řekl i k asistované reprodukci v červnu 2022 v Českém rozhlase Plus sociolog a zakladatel platformy PROUD dr. Zdeněk Sloboda.3 Já jsem hrdý Jihočech a nezvyknu si.
Dobře se vyznám v asistované reprodukci, ale nejsem právník. I jako právní laik však vím, že podstatný je duch či účel zákona, nikoliv jednotlivé termíny či izolovaně stojící věty, a tak se v časopise vydávaném právníky pokusím vysvětlit, proč NM v ČR považuji nikoliv za jednání na hranici zákona, ale za jeho jasné překročení. Třeba některý právník bude reagovat a vysvětlí mi, proč se mýlím – nebo potvrdí, že se nemýlím.
Účel zákona, nebo jeho účelové zneužívání?
Hlavním zákonem regulujícím v ČR asistovanou reprodukci (dále ART), jejíž procedurou je i náhradní mateřství, je zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Ten termín náhradní mateřství nezná, a jak jsem zmínila už v úvodu, počítá s léčbou ženy a muže jako neplodným párem. Takto vnímám i uznávání rodičovství v Občanském zákoníku (dále OZ), podle nějž je matkou dítěte žena, která dítě porodila, bez ohledu na původ vajíček, a v případě umělého oplodnění je otcem muž, který dal s ART souhlas, bez ohledu na původ spermií. Pracoviště poskytující ART by tedy dle mého názoru nemělo přijmout k léčbě pár, který zjevně nemá záměr stát se společně rodiči dítěte. Jinak by se nejednalo o „neplodný pár“, resp. o léčbu.
Myslím si, že se žadatelé o NM dopouštějí obcházení zákona, protože sdělují nepravdivé důvody tak, aby dosáhli výsledku právní normou nepředpokládaného. Podobu vidím v účelovém uzavírání manželství např. pro získání občanství. Na straně poskytovatele procedury sice MZ v odpovědi na můj podnět nevidí pochybení a upozorňuje, že poskytovatel nemá povinnost zjišťovat společný zájem stát se rodiči. Ale dle mého názoru má poskytovatel obecnou oznamovací povinnost v případě, že ví o účelovém obcházení zákona. V medializovaných případech a zejména u veřejně známých osob je takové konání viditelné.
Překračování anonymity dárcovství gamet
K porušování zákona může docházet také překračováním anonymity dárcovství gamet, protože zákon o specifických zdravotních službách v § 10 mimo jiné stanovuje povinnou anonymitu mezi poskytovateli gamet a jejich příjemci. Podle doporučení ART evropských i světových odborných autorit4 se v NM nemá využívat vajíčko náhradní matky, ale dárkyně. Podstupuje-li v ČR náhradní mateřství heterosexuální pár s náhradní matkou a využívá-li se vajíčko ženy-žadatelky, zjevně se tím zákon porušuje, protože mezi poskytovatelkou vajíčka a náhradní matkou jako příjemkyní vajíčka je narušena anonymita.
Zákaz finančního prospěchu – ale u koho?
Lidské tělo a jeho části nesmí být zdrojem finančního prospěchu; jde o základní princip české legislativy, vycházející především z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. U obou medializovaných případů žadatelé o NM tvrdili, že náhradní matka byla blízká kamarádka, která to pro budoucího otce udělala naprosto nezištně. To se samozřejmě těžko vyvrací i dokládá, ale domnívám se, že to není příliš relevantní okolnost. Měli bychom si spíš odpovědět na otázku, zda je možné dítě někomu darovat. Ať už to totiž byl dar nebo prodej dítěte, vždy je tu přístup k dítěti jako objektu. Komodifikaci člověka, pokud vím, náš právní řád nepřipouští, jak popisuje autor článku „Náhradní mateřství: na hraně nebo za hranou zákona?“5: „Není pochyb o tom, že daný kontrakt je uzavírán mezi neplodným párem a náhradní matkou, pročež je lze označit jako subjekty právního vztahu, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti vztahující se ke sjednanému plnění či předmětu závazku. Jaké postavení má však dítě, které bude tímto způsobem počato, odnošeno, porozeno a předáno? Pochopitelně nemůže být subjektem, protože není stranou smlouvy a není ani objektivně schopno její obsah vlastním projevem vůle ovlivnit. Nezbývá tedy než dospět k závěru, že se stává jejím objektem“.
K principu zákazu finančního prospěchu ještě dodávám, že je absurdní, že ho vztahujeme pouze na náhradní matku, ale ne na další zúčastněné. Pro dokreslení, že se nejedná o malé peníze, přikládám tabulku nákladů komerčního náhradního mateřství v USA6:
I v právních systémech, povolujících NM, ale výhradně jeho altruistickou formu, se náhradní matce platí kompenzace.
Výdělek/kompenzace náhradní matky je v nepoměru k zisku poskytovatele léčby, zprostředkovatele, právníků a dalších poradců a pomocníků. I u nás žadatel o NM samozřejmě hradí náklady na léčbu, na konzultace s právníky, někdy platí i zprostředkovatelům; neměl by se případný zájem orgánů trestního řízení obrátit spíš na ně?
Moje vs tvoje štěstí
Propagátoři NM v ČR často argumentují přirozeným právem brát se o vlastní štěstí, zakotveném v OZ, § 3. Právo brát se o vlastní štěstí ale jistě není nárokem, který má být zvnějšku naplněn; u NM si žadatel aktivní účast institucí a náhradní matky přímo nárokuje. Podílí-li se nějaká instituce na dosahování štěstí nějakého jednotlivce, může to dělat jen za jasně stanovených podmínek a za svou spoluúčast přebírá odpovědnost.
O štěstí se totiž můžeme brát pouze takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Předpokládejme, že náhradní matce žádná újma způsobena nebyla, protože buď má obrovskou radost, že někomu nezištně pomohla ke štěstí, nebo dostala za svou službu dostatečně zaplaceno. Může NM způsobit újmu takto narozenému dítěti?
Tvrdí se, že takové dítě je doslova vymodlené, narodí se tedy zralým lidem do stabilního prostředí a bude zahrnuto nekonečnou láskou. A že láska je pro blaho dítěte naprosto postačující. Nebudu teď analyzovat spolehlivost předpokladu, že kdo po dítěti dostatečně touží, bude dobrý rodič; neznám žádné studie, který by to potvrzovaly. Zde chci upozornit na fakt, že rodičovská láska je sice podmínkou nutnou, nikoliv však postačující. Děti potřebují svému okolí dostatečně rozumět, mít pocit možnosti jeho kontroly, vědět o věcech, které se jich týkají.7 Složitý případ konfliktu více rodičovských osob se vztahem k jednomu dítěti nedávno řešil i Ústavní soud8 a já jsem na tu kauzu v tomto časopise reagovala v článku „Říct či neříct? Co má společného rozsudek ÚS 1858/23 a asistovaná reprodukce“9.
O dětech z náhradní rodinné péče je dobře zdokumentováno, že po svých biologických rodičích pátrají, že často těžce bojují s tvorbou své vlastní identity. Velkým problémem pro ně bývá konflikt mezi potřebou znát své biologické kořeny a přáním nezranit přitom své adoptivní rodiče, kteří se tím pochopitelně mohou cítit ohroženi.10 Objevují se i studie či aktivity ukazující, že podobné problémy mají i děti narozené díky ART se vstupem třetí osoby (darovaná vajíčka, darované spermie, náhradní mateřství), jako příklad odkazuji na aktivity Institute for American Values11 či We Are Donor Conceived.12
Adopcemi řešíme selhání jednotlivce, hledáme nejlepší řešení pro ohrožené dítě. Náhradním mateřstvím děti s takovými problémy vytváříme. Touhu člověka po geneticky vlastním dítěti, jakkoliv lidsky pochopitelnou, bereme jako právo, které je nutno naplnit, dopady NM na dítě přehlížíme a čekáme, že se to dítěti pak nějak vysvětlí s pomocí armády psychoodborníků, samozřejmě naprosto férově a transparentně.13
Šmelení s dětmi
Je tedy náhradní mateřství pro osamělé muže v rozporu s českými zákony? Jsem přesvědčená, že každé NM, bez ohledu na žadatele, je v současné době v rozporu s českými zákony. Nevím, zda moje analýza přesvědčí čtenáře z řad právníků, proto jsem úmyslně v textu ani jednou nepoužila termín „obchod s dětmi“, ač ho jinak v tomto kontextu používám. Věřím však, že vhodnost použití výrazu „šmelení s dětmi“ nemůže popřít ani ten největší právní purista.
A tak se ptám, kdy problémy a účelové kličkování kolem zákonů při provádění NM přestaneme z pohodlnosti či ze strachu přehlížet a kdy spoluodpovědnost za osud budoucích vyšmelených dětí konečně převezmeme?
1 Seznam Zprávy: „Operace Španěl: V Praze se prodávají děti „vyrobené“ na zakázku“. Autor: Vojtěch Blažek, vyšlo 1. 6. 2022, dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-operace-spanel-v-praze-se-prodavaji-deti-vyrobene-na-zakazku-203870.
2 Super.cz: „Český Ken se pochlubil synem, kterého mu porodila náhradní matka. Jak reagoval na dotaz, kolik ho to všechno stálo?“ Autor: Jiří Čeladník, vyšlo 2. 8. 2021, dostupné z: https://www.super.cz/770630-cesky-ken-se-pochlubil-synem-ktereho-mu-porodila-nahradni-matka-jak-reagoval-na-dotaz-kolik-ho-to-vsechno-stalo.html.
3 Český rozhlas Plus: „Češi jsou papučový národ, zvyknou si. Body se na manželství pro všechny ale uhrát nedají, soudí sociolog“. Vysíláno 10. června 2022, dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/cesi-jsou-papucovy-narod-zvyknou-si-body-se-na-manzelstvi-pro-vsechny-ale-uhrat-8764426.
4 Např. Shenfield, F., Pennings, G., Cohen, J., Devroey, P., de Wert, G., Tarlatzis, B., & ESHRE Task Force on Ethics and Law (2005). ESHRE Task Force on Ethics and Law 10: surrogacy. Human reproduction (Oxford, England), 20(10), 2705–2707. https://doi.org/10.1093/humrep/dei147.
5 Valc, J. Náhradní mateřství: Na hraně nebo za hranou zákona? In: Epravo [online]. 17. 12. 2020. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/nahradni-materstvi-na-hrane-nebo-za-hranou-zakona-112249.html.
6 The EDSI 2025 U.S. Surrogacy Outlook: Costs, Laws, and Trends. Publikováno 25. června 2025, dostupné z: https://eggdonorandsurrogacy.com/surrogacy-trends-2025/.
7 Viz např. Langmeier, J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha, Grada, 2006, či Vágnerová, M. Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči. Praha, SNRP, 2012.
8 I. ÚS 1858/23 #2Nález ÚS ze dne 13.02.2024. (Ne)zjištění biologického otcovství k dítěti ve světle jeho nejlepšího zájmu. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/uscr/i-us-1858-23-2.
9 Konečná, H. Říct či neříct? Co má společného rozsudek ÚS 1858/23 a asistovaná reprodukce? Rodina 9/24.
10 Podrobně popsáno např. v Hozová, L. Křečková Tůmová, N. Cesta k nové rodině: Proces osvojení v České republice. Wolters Kluwer, 2025.
11 Marquardt, E., Glenn, N. D., & Clark, K. (2010). My Daddy’s Name is Donor: A New Study of Young Adults Conceived through Sperm Donation. New York: Institute for American Values. Dostupné z: https://americanvalues.org/catalog/pdfs/Donor_FINAL.pdf
12 We Are Donor Conceived. (2023). We Are Donor Conceived 2023 Survey Results. Dostupné z: https://wearedonorconceived.com/research.
13 Podrobněji např. ESHRE Working Group on Reproductive Donation (2022). Good practice recommendations for information provisionfor those involved in reproductive donation. Hum Reprod Open, 2022(1): hoac001, či IICO Statement about Psychosocial Counselling and Professional Support related to involuntary childlessness, including Implications over the life-course, September 2024, dostupné z: https://www.iico-infertilitycounseling.org/wp-content/uploads/2024/09/IICO-Statement-about-Psychosocial-Counselling-and-Professional-Support-related-to-involuntary-childlessness-and-its-life-course-implications-September-2024.pdf.
Článek původně vyšel v časopisu Rodina – odborném měsíčníku o rodině ze všech stran.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
