Analýza
Ve střední Evropě se prosazuje trojstranné spojenectví mezi Maďarskem, Českem a Slovenskem. Tyto vlády zemí visegrádské skupiny zastávají v klíčových otázkách EU podobné postoje, především vnímanou skepsi vůči bruselskému kurzu v otázce Ukrajiny. Pozorovatelé hovoří o možné nové politické ose, jejímiž tvářemi jsou Viktor Orbán, Andrej Babiš a Robert Fico.
Maďarsko pracuje na tom, aby společně s Českem a Slovenskem v rámci takzvaného „visegrádského trojúhelníku“ (V3) vytvořilo uvnitř Evropské unie alianci skeptickou vůči Ukrajině. Tři vlády v posledních měsících na fórech EU opakovaně zastávaly společný postoj v několika klíčových otázkách.
Viditelný signál tohoto vývoje se objevil 27. ledna. Slovenský premiér Robert Fico oznámil, že se obrátí na Soudní dvůr Evropské unie kvůli plánu RePowerEU, který má od listopadu 2027 zakázat dovoz ruského zemního plynu. Zároveň uvedl, že podobnou žalobu připravuje i Maďarsko. Přestože společný postup formálně možný není, argumentace má být podle něj koordinovaná.
O několik dní dříve maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó při návštěvě České republiky zdůraznil, že Budapešť chce do budoucna s Prahou společně prosazovat klíčové politické postoje a v otázkách války, migrace a genderu říkat „jasné ne“.
Jde o linii, s níž souhlasí i Fico. Ten se staví skepticky k vojenské podpoře Ukrajiny, prosazuje migrační politiku podobnou té maďarské a v září 2025 – stejně jako dříve Maďarsko – prosadil ústavní ustanovení, podle něhož jsou na Slovensku uznávána pouze dvě pohlaví, mužské a ženské.
Také v prosinci se ukázala koordinace mezi těmito třemi zeměmi na úrovni EU. Na bruselském summitu o financování Ukrajiny odmítly dát souhlas ke společnému úvěrovému mechanismu EU, k němuž se připojily všechny ostatní členské státy.
Spojenectví mezi českým premiérem Andrejem Babišem, který stojí v čele vlády od prosince, a maďarským premiérem Viktorem Orbánem se projevuje také v Evropském parlamentu. Jejich strany patří k zakladatelům a určujícím členům frakce Patrioti pro Evropu, která vznikla po roce 2024.
Deník Magyar Nemzet, blízký maďarské vládě, po českých volbách v říjnu loňského roku psal o posilující ose Orbán–Babiš–Fico. Ta by podle listu mohla mít „významné dopady“ na rozhodovací procesy uvnitř Evropské unie. Vedle války na Ukrajině by se to mohlo týkat také otázek migrace, energetické transformace a hospodářské konkurenceschopnosti.
Myšlenka suverénní střední Evropy
Neformální Visegrádská skupina vznikla v roce 1991 po skončení studené války se společným cílem evropské integrace. Tehdy zahrnovala tři členy – Polsko, Maďarsko a tehdejší Československo (V3). Po vzniku samostatných států Česka a Slovenska měla skupina čtyři členy (V4).
Země jsou navíc úzce propojeny hospodářsky, kulturně i společensky a dohromady mají přibližně 65 milionů obyvatel.
Aktivity i vnitřní soudržnost tohoto uskupení se v průběhu desetiletí opakovaně měnily v závislosti na politických poměrech v jednotlivých členských státech.
Bence Szabó z maďarského think-tanku Danube Institute hodnotil politický potenciál skupiny v roce 2024 slovy: „Je zřejmé, že tento ‚blok‘ je schopen soustředit značnou politickou sílu.“ Szabó upozornil, že je to nezbytné, protože dějiny ukazují, že střední a východní Evropa byly dlouhodobě formovány silnými sousedy. Suverénní střední Evropa by se mohla vydat vlastní politickou cestou – vývojem, který nebyl vždy v zájmu dominantních velmocí. Ty podle něj spíše upřednostňovaly roztříštěný region malých států.
Státy V4 původně podporovaly vstup bývalých sovětských republik do NATO a EU a později společně vystupovaly také proti migrační politice Bruselu. Od začátku války na Ukrajině však Polsko v rámci skupiny hraje jen minimálně aktivní roli. Česko naopak po návratu Andreje Babiše k moci znovu navazuje užší spolupráci s ideově blízkými vládami Maďarska a Slovenska.
Aliance skeptická vůči Ukrajině
Postoje tří vlád k Ukrajině – od odporu vůči společnému zadlužení přes dodávky zbraní až po otázku členství v EU – směřují podobným směrem. Cílem V3 proto je, jak v říjnu 2025 uvedl politický poradce maďarské vlády Balázs Orbán, aby tyto tři vlády své postoje koordinovaly před summity EU. Tato nová formace by podle jeho představ mohla postupovat aktivněji než klasická spolupráce V4.
Viktor Orbán na prosincovém summitu EU v Bruselu prohlásil, že Maďarsko si nevezme úvěr na financování Ukrajiny, protože „všichni předem víme, že Ukrajinci tento úvěr nikdy nesplatí“. Tento argument sdíleli i Robert Fico a Andrej Babiš. Orbán tehdy zdůraznil, že tím „vznikla V3“, jak informoval maďarský ekonomický magazín hvg.hu.
Shoda panuje také v otázce dodávek zbraní. Orbán od počátku války prohlašoval, že Maďarsko nebude Ukrajině dodávat zbraně. V poslední době zaujímá podobný postoj i Praha.
Dne 25. ledna premiér Andrej Babiš kategoricky vyloučil předání bojových letounů L-159 Ukrajině a postavil se tak proti prezidentovi Petru Pavlovi i vojenskému vedení země. Ukrajinský portál Euromaidanpress následně českou vládu kritizoval jako „poměrně proruskou“, byť „ne tak otevřeně“ jako vlády Fica nebo Orbána.
Také k otázce členství Ukrajiny v EU se Babiš vyjádřil 23. ledna v rozhovoru pro maďarský magazín Mandiner. Podobně jako Orbán nepovažuje Ukrajinu za připravenou ke vstupu a vyslovuje se pro to, aby přednost dostaly státy západního Balkánu, které jsou v přístupovém procesu dál. „O vstupu Ukrajiny se hovoří výhradně z politických důvodů,“ uvedl.
Robert Fico v polovině prosince prohlásil, že opatření EU na podporu Ukrajiny spíše odrážejí „geopolitické mocenské zápasy“ než skutečné snahy o mír, a že Slovensko se nechce podílet na „dalším krveprolití“.
Společně proti nelegální migraci
Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó v polovině ledna v Praze uvedl, že Maďarsko je také proto do značné míry „zemí bez migrantů“, a že se visegrádské skupině v minulosti podařilo zastavit bruselské rozhodnutí o povinných přerozdělovacích kvótách pro migranty.
„Tehdy byl Andrej Babiš rovněž předsedou vlády České republiky,“ řekl a dodal, že maďarská vláda chce i dnes postupovat společně s vládou Andreje Babiše proti novému migračnímu paktu EU.
Podobně se Babiš vyjádřil i pro maďarský magazín Mandiner. Připomněl, že Orbán byl v roce 2015 ostře kritizován za výstavbu hraničního plotu na obranu proti nelegální migraci. Dnes však podle něj Evropa svůj názor změnila a Orbánův přístup se z jeho pohledu potvrdil.
Migrační pakt EU má oficiálně vstoupit v platnost v červnu 2026. Počítá s takzvanými solidárními opatřeními, mezi něž patří přerozdělování migrantů do jiných členských států, případně povinné finanční vyrovnávací platby. Česko by bylo v příštím roce od těchto solidárních plateb osvobozeno, protože přijalo zhruba 400 000 ukrajinských uprchlíků. Maďarsko však žádnou takovou výjimku nemá. Přesto plánuje Andrej Babiš společně s Viktorem Orbánem postavit se proti provádění tohoto paktu.
V této otázce však nepanuje shoda pouze v rámci visegrádského trojúhelníku, ale v celé skupině V4. Nejen Maďarsko, Slovensko a Česko, ale také Polsko oznámily, že se systému kvót nehodlají účastnit a jsou připraveny v případě potřeby postavit se Evropské komisi.
Pohledy na EU, Trumpa a světovou politiku
Další vhled do vývoje spolupráce Visegrádské skupiny poskytl Babiš v rozhovoru pro magazín Mandiner. Označil v něm polského prezidenta Karola Nawrockého, Orbána a sebe sama za „nejbližší evropské spojence Donalda Trumpa“.
Podle Babiše jsou programy jeho politických spojenců víceméně totožné s programem Trumpa, zejména v boji proti nelegální migraci. Společně s Orbánem usiluje o Evropskou unii suverénních národních států – „nikoli o superstát řízený bruselskými byrokraty“.
Shoda podle něj panuje také v hodnocení energetické transformace. V tomto směru se chtějí inspirovat kurzem Trumpovy administrativy, která vystoupila z Pařížské klimatické dohody. Jedním z klíčových cílů je obnovení hospodářské konkurenceschopnosti Evropy.
Pro zvládnutí budoucích výzev je podle Babiše zásadní oživení Visegrádské skupiny. Zároveň uvedl, že se pracuje na tom, aby se Polsko podařilo přesvědčit, aby se „k nám znovu připojilo“.
Český premiér dále uvedl: „Součástí naší úspěšné strategie musí být nové formování V4. Jde o region s 65 miliony obyvatel. V Evropě je Německo s 80 miliony, poté Francie a Itálie. V4 byla velmi silná – teď jí musíme dát nový impuls.“
Studie ukazují, že země V4 by se při tom mohly i nadále výrazně podporovat. Maďarský hospodářský výzkumný institut Oeconomus k tomu uvedl: „I když je politický diskurz proměnlivý, podniková data v rámci Visegrádské skupiny vykazují stabilní růst.“
Hrozí oslabení jednoty EU?
V Bruselu zaznívají také varovné hlasy, že taková forma blokového uskupování by mohla podkopat jednotné vystupování Evropské unie a tím EU oslabit. V lednu se takto vyjádřil Fabian Zuleeg, výkonný ředitel think-tanku European Policy Centre, ke zdrženlivému postoji zemí V3 vůči Trumpovi poté, co americký prezident v souvislosti s Grónskem pohrozil evropským státům zavedením cel.
Podle Zuleega by členské státy EU, které blokují společná rozhodnutí, neměly mít do budoucna neomezený přístup ke společné obraně, bezpečnostní spolupráci ani k průmyslovým investicím.
Spolupráci zemí V3 či V4 lze vnímat jako projev hlubší vnitroevropské debaty – střetu mezi národněstátními a federálními přístupy, které mohou dlouhodobě formovat směřování evropské integrace. Budoucnost středoevropského bloku tak není jen regionální otázkou, ale tématem, které je pozorně sledováno i na úrovni EU.
Následující měsíce mohou být rozhodující pro to, zda se tato spolupráce promění v trvalou politickou osu. V dubnových parlamentních volbách v Maďarsku se Viktor Orbán utká s Péterem Magyarem, proevropským centristickým právníkem, kterému se v krátké době podařilo sjednotit velkou část opozice. Případné volební vítězství by mohlo dynamiku visegrádské spolupráce výrazně změnit.
–etg–
