Prezident Donald Trump oznámil zavedení nového desetiprocentního globálního cla jen několik hodin poté, co Nejvyšší soud poměrem 6–3 zablokoval jeho předchozí tarifní opatření. Verdikt může mít výrazné rozpočtové dopady a vyvolat vracení stovek miliard dolarů, administrativa však zároveň naznačuje, že příjmy z cel by mohly zůstat stabilní.
Většinové stanovisko napsal předseda Nejvyššího soudu John Roberts, podle něhož cla zavedená prezidentem nespadají pod znění IEEPA. Trump tento zákon využil k zavedení tzv. recipročních cel vůči desítkám zemí i k opatřením namířeným proti Mexiku, Kanadě a Číně.
Zákon IEEPA umožňuje prezidentovi v mimořádných situacích regulovat dovoz, sporné však bylo, zda taková regulace zahrnuje i ukládání cel – a zejména plošná opatření v rozsahu, jaký administrativa použila. Podle většiny soudců však IEEPA takto široké oprávnění neposkytuje.
Už dříve přitom několik federálních soudů dospělo k závěru, že prezident při zavádění těchto cel překročil zákonné meze. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se proto vztahuje na cla uplatněná prostřednictvím zákona z roku 1977 o mimořádných hospodářských pravomocích prezidenta.
Verdikt se týká mimo jiné plošného desetiprocentního cla uplatňovaného vůči většině obchodních partnerů Spojených států i vyšších tzv. recipročních cel stanovených pro jednotlivé země. Dotčena jsou rovněž pětadvacetiprocentní cla vůči Kanadě, Mexiku a Číně, která administrativa zdůvodňovala bojem proti pašování fentanylu.
Riziko vracení miliard
Ekonomické důsledky rozhodnutí mohou být rozsáhlé. Cla v uplynulém rozpočtovém roce vynesla přes 215 miliard dolarů. V letošním rozpočtovém roce bylo podle údajů ministerstva financí zatím vybráno více než 130 miliard dolarů. Pokud soudní verdikt povede k povinnosti vracet vybrané částky, mohlo by to výrazně zatížit federální rozpočet.
Podle rozpočtového modelu Penn Wharton by refundace mohly přesáhnout 175 miliard dolarů. Nejvyšší soud se sice otázkou vratek přímo nezabýval, ale otevřel cestu k dalším soudním sporům.
Někteří soudci v odlišných stanoviscích upozornili, že praktická realizace vracení peněz může být komplikovaná. Část dovozců totiž náklady již promítla do cen pro spotřebitele či obchodní partnery, což může proces finančních náhrad zkomplikovat.
Soudní výrok má také širší ústavní význam. Soudci se přeli o to, zda může prezident v oblasti zásadních ekonomických opatření jednat bez výslovného a konkrétního zmocnění Kongresem. Většina naznačila, že u opatření s mimořádným ekonomickým dopadem musí být zákonné zmocnění jednoznačné. Verdikt tak může omezit využívání mimořádných pravomocí exekutivy i v dalších oblastech hospodářské politiky.
Alternativní právní cesty
Verdikt se navíc netýká všech cel, která Trumpova administrativa zavedla. Některá opatření, například cla na ocel, hliník či automobily, byla uplatněna na základě jiných zákonů. Představitelé administrativy již dříve uvedli, že v případě nepříznivého verdiktu mohou využít alternativní právní nástroje, například ustanovení o národní bezpečnosti.
Ministr financí Scott Bessent již dříve řekl, že administrativa může využít jiné zákonné nástroje k zavedení cel, ty však podle něj „nejsou tak efektivní ani tak silné“. To znamená, že spor o cla nemusí být uzavřen. Spíše může vstoupit do nové fáze – s důrazem na právní strategii a fiskální dopady.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nepředstavuje jen právní překážku pro konkrétní tarifní opatření, ale potenciálně i významný zásah do budoucí podoby americké obchodní politiky a rozpočtové stability Spojených států.
Současný spor je vyústěním širší obchodní strategie, kterou Trump zahájil po svém návratu do úřadu. Po 2. dubnu 2025, kdy oznámil rozsáhlý tarifní balíček, zahájil Trump jednání s klíčovými obchodními partnery o revizi dlouhodobých dohod. Administrativa následně oznámila nové obchodní dohody s řadou zemí a zároveň zvýšila tlak na Čínu výrazným navýšením cel na čínské zboží.
Rozhodnutí přineslo krátkodobou úlevu finančním trhům, nejistota ohledně další podoby americké obchodní politiky však přetrvává.
Trump reaguje novým desetiprocentním clem
Americký prezident krátce po rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedl, že zavede nové desetiprocentní globální clo, a to na základě jiného zákonného ustanovení. Opatření má být uplatněno podle paragrafu 122 obchodního zákona z roku 1974, který prezidentovi umožňuje dočasně zavést clo až do výše 15 procent v případě závažných obchodních nerovnováh. Takové clo může platit maximálně 150 dní, poté by bylo k jeho prodloužení zapotřebí souhlasu Kongresu.
Ustanovení paragrafu 122 dosud žádný prezident nevyužil. Na rozdíl od některých jiných nástrojů nevyžaduje předchozí vyšetřování, což z něj činí nejrychlejší cestu k zavedení nových cel. Pro dlouhodobější opatření může administrativa využít například ustanovení obchodního zákona známé jako paragraf 301, které umožňuje reagovat na nekalé obchodní praktiky, avšak vyžaduje předchozí vyšetřování trvající i několik měsíců.
Trump zároveň konstatoval, že zvažuje i další právní nástroje, které by mohly nahradit dřívější režim zrušený soudem. Zmínil mimo jiné ustanovení umožňující reagovat na nekalé obchodní praktiky či opatření z důvodu národní bezpečnosti.
Ministr financí Bessent následně prohlásil, že využití alternativních pravomocí by podle odhadů ministerstva nemělo zásadně změnit očekávané příjmy z cel v příštím roce. Spor o cla tak podle všeho nekončí, ale přesouvá se do nové právní i politické roviny.
K článku přispěli Sam Dorman, Emel Akan a Andrew Moran.
Článek byl sestaven z článku americké edice Epoch Times [1], [2], [3] a [4].
